Mafiánští kmotři se skoro ničeho nebojí, ale výtahu se bojí jak čert kříže. Výtah je vlastně něco, jako cela bez dveří a bez oken, navíc visí na laně jako oběšenec, bez elektrického proudu nedá ani ránu. Kdo v něm uvízne, je bez cizí pomoci ztracen. Je to smrtonosná past.

Tak, abych to shrnul. Jsi statečná

Ó, díky. Statečnější, než mafián, to se hezky čte.😀

Ale někde mají výtah pěkný. Na Pirkově klinice v Mladé Boleslavi.

Vstoupil jsem (ovážně), stiskl příslušné tlačítko a hle - výtah se rozjel. A ozvalo se hlášení: "Výtah jede nahoru!"

Já: "To jsem rád, že mi to řekli, já si toho nevšiml." Vedle stojící studentka vyprskla.

V takovém mluvícím výtahu už jsem taky nedávno byla.:-)

někdy jsou výtahy fakt pro zlost. Minule jsem od psychologa jela výtahem a zasekla se v mezipatře. Tak jsem si říkala: "O té psychické odolnosti zřejmě mluvil!" :D

Zaseknutí ve výtahu-moje noční můra.😁

Pobavilo Nejlepší jsou dělníci, kteří vypadají, že rozebrali vedlejší budovu.

Já pořád čekala, až to vynosí ven, až jsem si nevšimla, že jsem dávno mohla jet jiným spojem.😀

Furt lepší jet ve výtahu s rakví než jet ve výtahu rakví ...

Toho Černého Petra si vylosoval naštěstí někdo jiný.

Šárko, dobře jsi udělala, věřím, že tento blog pobaví nejen mě.

Taky doufám.

Hezké odpoledne, Zdeni! Ať tě zas v práci někdo milý pohladí.

Výtahům a letadlům se vyhýbám jak jen to jde. S letadly problém není, bez problémů se mi daří držet ty potvory dál od těla. Ale s výtahy jsem si též užil své.

Bydlej jsem kdysi v 10. patře. Ráno mi nebylo zatěžko seběhnout dolů po svých. Odpoledne s nákupem to už byla jiná. A dodnes mě straší vzpomínky na návraty z rodinných nákupů, kdy bylo nutné cestu vzhůru od zaparkovaného automobilu s mnoha taškami absolvovat opakovaně.

Naštěstí tyto vzpomínky už blednou v propadlišti dějin. Vše jsme vyřešili přesunem na venkov do přízemního domku a v okolí několika kilometrů žádný výtah není.

Také nemám ve výtahu moc dobrý pocit. Zvlášť, když je plný lidí.

no vida, jaky vsechny pribehy s sebou prinese jedna operace!

ale vytahy...zazil jsem hodne podobnou situaci v nemocnici Charite v Berline, kde jsme tocili...dostat se vytahem na "plac" v hornim patre byl fakt kumšt!

Ani já netušila, kolik budu mít najednou inspirace k psaní.

U knížky mám momentálně autorský blok, tak si zkracuji čas v krizi tímhle.

Motolská nemocnice je v tomto směru ještě větší sranda. Když už se výtah otevře a dostaneš se dovnitř, nemáš jistotu, jestli vůbec pojede směrem, který potřebuješ. A dostat se z jednoho pracoviště na druhé chce minimálně doktorát v kombinatorice.

Motol? Tam jsme byli 2x na stomatologii s dětmi. A asi měli štěstí, že nás výtah dovezl bez větších průtahů.😁

Někdo ty výtahové zážitky nezvládl.

Já to zvládla! Žiju? Žiju!😃