Výtahstory

Výtahy v liberecké nemocnici. Jestli můžete a nejste momentálně v „kriplózním“ nastavení, jděte raději pěšky. Já, jelikož jsem byla na kontrole až v 7.patře, jsem zvolila variantu Čekej, dokud nezemřeš.

Vzhledem k dosavadním zkušenostem doporučuji vzít si buď půl dne dovolené, nebo využít radu výše.

Jsou tam dva a dva, proti sobě. Murphyho zákon říká, že pokud čekáte nahoře, jsou zrovna všechny kabiny dole. A naopak.

Hypnotizuji všechny čtyři světélkující čísílka a jsem připravena okamžitě reagovat, jen co se otevřou první dveře. Konečně se tak u jednoho stane. Otevřou se dveře a dělníci začnou z útrob výtahu vynášet různý materiál, brašny s nářadím, tvárnice, schůdky, vodováhu...no vypadá to, že rozebrali vedlejší budovu. Dlouho jim totiž trvá vynést z výtahu veškeré komponenty, mají toho fakt hodně. Zatímco rozjímám nad urostlými rameny dělníků, ujede mi ten protější výtah. Dobře mi tak.

„Klid, ještě jsou dva v pořadí, to dáš!“ říkám si v duchu, zatímco Honzovi do telefonu slibuji, že do pěti minut budu venku. Následující výtah už si nenechám ničím a nikým vzít. Zvednu palec do výše, jako Mr.Bean, když se mu něco povede a elegantně, jak mi bederní pás dovolí, vklouznu dovnitř. Dokáže být vůbec robot, šmrncnutý pravítkem, elegantní?

Uvnitř si zahraji na metro „Ukončete nástup, dveře se zavírají!“ a mám pocit vítěze.

Ale co to ? Staví v každém patře. Fakt v úplně každém. Ve druhém už se mačkáme jako sardinky a tvoříme solidární hlouček okolo pána na vozíku, který se nachází v sektoru A5. Úplně v rohu, přibližně v sektoru B1, se mačkám já. Kdybych teď omdlela, na zem nedopadnu. Spíše do klína pánovi na vozejku. Hubou přímo...no víte asi, kam.

Všichni si přejeme dojet až do S2. Tam je totiž východ z budovy B.

V P se ale opět otevřou dveře a venku čeká... Smrťák. Nebo lapiduch, přesně nevím, ale tlačí před sebou něco jako rakev. Má to stejný tvar, ale nevypadá to tak honosně, takže zřejmě nějaká pohotovostní (převozní) verze. Smrťák nás zabijáckým pohledem všechny vyhodí a my jdeme ven. Podotýkám, že celkem ochotně. Ta dvě patra, z přízemí do suterénu, raději už sejdu po schodech. Nechci riskovat, že bych nestihla být do oběda doma. A pořád lepší, než jet ve výtahu s rakví.