Místo dění: Billa v Liberci. Dnes v 10.30 hod. Reportér pod rouškou: já. ....................................
Ačkoliv už skončily happy hours pro seniory, je jich okolo půl jedenácté v Bille cca třetina ze všech nakupujících. Hysterie nabírá obrátky, i když jsou všichni předpisově v rouškách a nenajde se jediný rebel, který by chtěl ohromit na Instagramu fotkou s názvem:" Kámo, fuck of rouška!"
K jedné paní se přiblížil pán na vzdálenost půl metru, zřejmě se chtěl na něco zeptat. Paní s hrůzou odskočila na předepsané dva metry s výkřikem:"Jděte od mě! Jděte ode mě!"
Já cítím, že mi začíná téci nudle z nosu. Prekérní situace. Mám decentně, s hlavou schovanou v regálu mezi rýží, poodhrnout roušku a vysmrkat se? Neumlátí mě ostatní banány? Jakýsi pán drží sveřepě v ruce hlávku zelí, bojím se. Tak jen potichu popotahuju, s obličejem v rukávu.
Opodál si mohutně kýchl mladý muž. Život se na minutu zastavil, přestaly pípat kasy, rádio Billa se zaseklo a někteří v panice vběhli do skladu, odkud je zpět do krámu vystrkovali vyděšení pracovníci. Násadami od košťat. Dvoumetrovými.
Obchod má na dveřích nápis: Prosíme, dělejte jen nutné nákupy...
Já v košíku zmrzlinu s vlašskými ořechy, nanuky a láhev jablečného Jelzina. Toto je ale nákup nutný pro přežití, jasný!
