Protože jsou knihkupectví zavřená a já už trpím akutním nedostatkem nepřečtených knih, přepočítala jsem v prasátku volné peněžní prostředky.
Po zjištění, že další nové knížky mi v rozpočtu průvan neudělají, jen budu muset nafouknout knihovničku, sedla jsem k počítači a objednala si vytoužená díla. A jelikož jsem škrt a nechci dávat vydělat přepravním společnostem (sorry, fakt si pro to radši dojdu k výdejnímu okénku), vybrala jsem řetězec, který sídlí i v našem obchodním centru. Objednáno, zaplaceno a kniha už na mě dychtivě čekala. Taková rychlost mě až překvapila.
Dnes ráno jsem se tedy pro knihu vypravila do centra. Jelikož "ócéčko" v době, kdy jsem tam nebyla, provedlo jakási Škatulata, hejbejte se a přesunula knihkupectví jinam, trvalo mi, než jsem ho našla. Povedlo se! Stála jsem před staženou roletou, na které byla pověšena cedule s nápisem Pro výdej knih zazvoňte na zvonek! A kde je zvonek? ptám se sama sebe. Pátrala jsem marně. Dokonce jsem zkusila zmáčknout i to zařízení na klíč-na vytahování rolety. Omlouvala jsem se svému IQ, že tento pokus byl čirým aktem zoufalství, nikoliv nedostatečnou kapacitou mozkové hmoty.
Po pěti minutách, kdy jsem zvonek hledala snad i pod dlažbou pasáže, spatřila jsem pohybujícící se osobu s knihami v ruce. Už jsem se zase cítila inteligenčně fit a na paní začala mávat a dělat posunky. Když moje pantomima na ni nezabrala, vsadila jsem na svůj hlas a konečně promluvila:" Dobrý den, já bych si chtěla vyzvednout knížku a nemůžu najít ten zvonek!"
Paní se zarazila, chvíli koukala ( zřejmě hledala okolo mě nějaký doprovod, protože nemohla uvěřit, že toto chodí po městě samo) a pak zavolala:" Máme až od deseti hodin! Zazvoníte si potom!"
Od deseti hodin? Podívala jsem se na mobil. Bylo 9.20. Opravdu jsem při hledání zvonku přehlédla na výkladní skříni ceduli jako Brno s otevírací dobou? Šla jsem tedy vyplnit zbývající čas do Tesca a v 9.56 jsem opět stála u zatažené rolety. Na přilepený zvonek jsem si troufla zazvonit přesně až v 10.00.
Dopadlo to dobře. Jen mi paní prodavačka odmítla ke knize prodat tašku. Tu bych si musela objednat přes internet. Tak jsem jen spolkla poznámku o logice některých vládních nařízení, vzala knížku, pozdravila a odešla. Na pověšený zvonek jsem se ještě jednou, se slzou v oku, podívala.
Rada pro dnešní den?
Dívej se pořádně! Nebo pro jedno přehlédneš druhé.
