- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Máme to za sebou.
A Tomášek řádí, jak kdyby se žádná narkoza a operace nekonala.
Přeji hodně štěstí, které bude prakticky hraničit se zázrakem. A hned jak uděláte z Motola kůlničku na dříví, čekáme vás na cimbuří.
Takže existuje autista hypochondr? A co autista masochista? Ten by si toho pindíka ještě užil...
Jo, existuje. Jedná maminka takového má, nejraději by u doktorů trávil celé dny a fonendoskop je ta nejlepší hračka
Nicméně má snížený práh bolesti, když zakopne a upadne, přijde, nastaví nohu-mámo, pofoukej a zas odběhne. Má prostě pocit, že doktory vůbec nepotřebuje
Šárko, jupíííí, juchajdááá, blahopřeji k titulce!!!
Zdeni, už jsem tam od včerejška, ale díky.
, Šárko, ve družině jsem měla chlapečka se stejnou diagnosou jako Izák - tedy Asperger a Tourett a měl tu neošetřitelnost - jako váš Tomášek. A taky mi maminka popisovala, jak jdou k zubaři pod narkózu. Tohle Izák nemá - ten má naopak klid na duši, když vidí bílé pláště, je i hypochondrický - a tak se ošetřovat nechává rád a když je úzkostný, tak si dokonce nechává volat sanitku od lidí na ulici, protože jeho stavy v úzkosti- při panické atace, vypadají jako náhlý infarkt. Takže bych někdy ocenila, kdyby měl k lékařům odstup a nevítal tolik jejich přítomnost.
To, co Tomáškovi udělala ta doktorka - tak to je síla. Také mi to už spousta maminek vyprávěla - co jejich kluky potkalo v souvislosti s jejich "záležitostmi". V dnešní době je to fakt síla - že jsou schopni k tomu přistupovat takhle radikálně - až necitelně a drsně.
Díky za pěkný článek a držím palce. PS. Jinak - v Motole psychiatrie je. Malé oddělení umístěné mimo hlavní budovu.
Já vím, Beato jednou jsme řešili týdenní hospitalizaci, okolo jeho 4 let byla velká krize a už jsem si s ním nevěděla rady.
Doktorka je to zkušená, za dost jí vděčím, tohle ale nevychytala.
Paní Šárko jste vlastně statečná žena, když toto všechno zvládáte. Přeji vám hodně zdraví a sil ve vašem životě. Zasloužíte si obdiv.
Ale ne. Jsem jako každá máma, taky mám své dny, kdy bych ho vystřelila na Mars a ještě dál. Umí být i strašně hodnej a teď začal něco žvatlat, je to až legrační.
Šárko, Ty báječná maminko, držím všechny palce a budu na vás celý den myslet!!! Obrovsky oceňuji, jak o tom všem umíš s nadsázkou krásně psát. Je to velmi závažné téma a Ty mě přitom vždycky pobavíš až do smíchu. To je velký dar, fakt!!!
Šári, existuje knížka, která se jmenuje "Nebij mě, můj milovaný synu", její autorkou je paní Hrabáková. Možná jste Ti o tom už psala, ale nejsem si jistá. To je o tématu hodně na vážno a autorka je čtenářkou naší knihovny. A já Ti poctivě navrhuji, zvaž, jestli bys nechtěla vydat Tebou krásně napsané příhody knižně? Věřím, že o knihu by byl zájem nejen mezi rodiči, kteří mají doma své milované Tomášky.
Zdeni, jsi skvělá a já Ti moc přeji, aby se Ti už noha konečně spravila a mohla jsi zas "skákat přes kaluže"
O té knížce jsem slyšela, ale ještě nečetla. Četla jsem jen od Jany Makovcové Maminko, nezpívej. Ta má syny s hendikepy dva.
Vydat knižně.. Nevím, Zdeni. Jsou to takové písánky, nemyslím si, že jsem už na úrovni vydat něco knižně.
Je to fakt "radost". Myslím že je to pro rodiče nesmyslně promarněný vlastní život. Ale co dělat? Spartánský přístup je dnes nemyslitelný. V kontextu přemnoženého lidstva ohrožující už samotnou existenci života na Zemi jsou pak ale jednotlivé lidské osudy o to víc absurdní.