Vloudil se k nám do rodiny 2.července. Má neobvykle silný hlasový arzenál a používá nepovolené biologické zbraně.
Má něco okolo čtyř kil, ale za 9 dní, co tu s námi je, ukazuje, kdo má v této rodině hlavní slovo. Jednoduše proto, že je nejvíce slyšet.
Hřeší na to, že má okolo sebe samé zamilované tvory, kteří pomalu nespí, na židli sedí jako na jehlách a startují z místa na první zakňourání. A terorista „roste“.
Po pár dnech začal mít syndrom „postýlkové matrace“. Jak se to projevuje? Matky mimin to dobře znají. Když už se zdá, že malý terorista zabral(na ruce či u prsu) a neprobudí ho ani dělostřelecká příprava, v okamžiku,kdy se jeho záda dotknou matrace v postýlce, spustí se nějaké čidlo a po spánku ani památky . Zatím vede vysoko na body 30:0. Když už se rozhodnu ho nechat chvíli vytrucovat, použije svoje mužské zbraně na jeho sestry. A i tam slaví úspěchy. Jednu chvíli jsem zauvažovala, jestli by nebyla lepší dvojčata, aby se o něj pořád nehádaly. Neustále řeším konflikty typu:“Mamíííí, ona mi ho nechce půjčit!“ apod..
Šestinedělí je hrozné období. Ne proto, že mimino jen řve, nebo spí a není s ním zábava.
Ale vadí mi, co dělá tenhle hormonální koktejl se mnou.
Přistihla jsem se, že řeším kojení, prdíky a čile o tom diskutuju s podobně založenými matkami (a doufám, že mě to brzy přejde).
V trafice sahám po časopisech pro matky (nemám vůbec chuť číst Instinkt, nebo Týden-plátky, které jsem do této doby normálně kupovala).
Jsou mi absolutně volné události posledních dní (od Rusnoka, přes nepokoje v Máji, po unesenou Bartošovou). Vnímám, že běží zprávy, ale emotivně se to rovná absolutní nule, prostě nezájem. Veškeré emoce spotřebovávám na to malé, čtyřkilové,štěstí.
Jsem prostě šťastná nadoraz a že mi možná mlíko tlačí na mozek, teď neřeším. Však ono to přejde. Z tohoto pohledu vidím šestinedělí jako nemoc- duševní.
Doufám, že tahle choroba brzy odezní, Betynku a jí podobné dám do sběru, vrátí se mi racionální uvažování (rozume, kde Tě mám?) a začne mě zajímat zdejší politická situace.
Ale momentálně – se klidně smějte-za největší zábavu považuju pozorování spícího kojence:-)
