Jsem asi divná,no. Před prezidentskými volbami se vytasit s loňskými Vánoci. Ale co,třeba někoho bude zajimat,jak autisté prožívají tyto svátky.
Nebo spíš neprožívaji. Doslova je mají (někteří) na háku,jako Tomášek.
Lámali jsme si hlavu,co mu koupit pod stromeček. Žádný dopis Ježíškovi jsme od něj neobdrželi,ani nám nic neřekl. Což není nic nového pod sluncem,když nemluví. Krom slov TADY a ta..ta..ta..které používá téměř na vše. Lítostivě jsme míjeli autíčka,vláčky,Lego a nevěděli,co mu vzít,aby alespoň hnul brvou a vyjádřil nadšení. Nakonec jsme vybrali blikající a mluvící tramvaj,malé piano a triko s dlouhým rukávem,které nosí i Sheldon Cooper.
Když jsme večeřeli,pobíhal po bytě a semtam si do ruky nabral bramborovou kaši. Tomášek nejí příborem,ani lžící,ale zásadně rukama. I jogurty.
Potom začalo rozdílení cen...pardon,darů. Seděl na gauči,hrál hru na mobilu (hraje pořád tu samou) a o dárky nezavadil ani pohledem. Když jsem mu z legrace hodila do klína tu tramvaj,vztekle jí po mně hodil,až se mi o čelo otiskla trolej. S piánem si nejvíce vyhrála starší dcera. Jo a také dostal polštářek s Mimoněma,od neziskové organizace Splněné dětské přání.
Měli jsme jen jeden úkol. Vyfotit s polštářkem i Tomáška pod stromečkem. Nadlidský úkol nám věru zadali. Z asi třiceti fotek,z nichž jich dvacet bylo rozmazaných a na dalších byly třeba kus psa,půlka Tomáše,hlava dcery,můj prst před objektivem apod...jsme nakonec vybrali asi čtyři povedené kousky.
Musím,co musím..já chci! touto cestou moc poděkovat organizaci Splněné dětské přání,která dělá radost handicapovaným dětem,šíří osvětu a vrchní žena neziskové organizace, paní Martina Šmejkalová, šije krásné kabelky a polštářky. Výtěžek z prodeje jde všechen postiženým dětem. Letos se organizace Splněné dětské přání "zaměřila" právě na děti s PAS a tímto jsme se dostali do hledáčku i my s naším Tomášem.
Tak úspěšný nový rok,moji milí čtenáři a ať nedostanete tramvají do hlavy!
