Šedesátdevítka loni i letos? Náhoda? Nemyslím si

Úvodem bych chtěla moc poděkovat těm šedesáti devíti lidem, kteří pro mne hlasovali a moc si toho vážím.  

Když jsem ráno rozklikla výsledky, nepopírám, že jako první pocit se dostavilo zklamání. Loni jsem byla osmá, letos jsem pomýšlela na lepší umístění.

Ale protože jsem veskrze pozitivní člověk, vzápětí jsem své emoce po tom, co jsem si párkrát vzteky dupla a mrskla prádelním košem o zem, zkrotila a snažila se najít na svém umístění to pozitivní.

Být v první desítce je přece fajn. A pak – jsem vlastně také na bedně. Stříbrná. Sice z opačné strany, ale čert to vem.

Ale vrtá mi hlavou ta šedesátdevítka. Loni jsem totiž měla přesně takový počet hlasů.

Zasekl se záhadně sčítač hlasů, nebo mi to chtělo něco naznačit? Že bych se v určitých oblastech měla zlepšit?:-))

Přiznám se, že tu šedesátdevítku dost flákám. Ale asi bych neměla.

A málo píšu. Letos jsem před blogy dala přednost knize. Moje první knižní mimino mi zatím dělá radost. Hodnocení 92% na nejnavštěvovanější databázi mě naplňuje pocitem, že to takový průser není, spíš naopak.

A až dopíšu konečně tu druhou, vrhnu se opět na psaní blogů.

Kamarádka mi navrhla, ať ji nazvu Šedesátdevítka. Měla bych o tom začít přemýšlet.

Pěkný den a obrovská gratulace vítězům!