„Píchanie mám zo všetkého najradšej...“

Dříve, než se vám tento popěvek usadí v mozku jako otravný ušní červ, byste měli vědět, že název blogu lže. Je jako klamavá reklama, které je kolem nás spousty.

Jak usměvavá, vystajlovaná madam, která tvrdí, že s kapslí do pračky jisté značky vám prádlo po vyprání vypálí svou bělostí oči, tak stočtyřicetikilová modelka, která se půl roku láduje podezřelými bobulemi ve tvaru králičích bobků, o kterých tvrdí, že obsahují výtažky ze zázračného stromu z deštného pralesa kdesi v Amazonii a že po nich zhubla krásných osmdesát kilo. Načež je prezentováno jako důkaz pětkrát upravená fotografie.

Ve skutečnosti mě tahle injekční mafie již přiváděla k mírnému šílenství. Na Jipce, kde jsem po operaci páteře strávila dva nekonečně dlouhé dny jsem, zřejmě následkem doznívající narkózy, měla vidiny typu faráře Otíka: „Anděl. Vopravdickej anděl!“ načež mě ta osoba v bílém nemilsrdně bodla. Ráno. Večer. Někdy i v noci. A když jí monitor nahlásil, že můj tlak je nižší, než IQ voličů ANO, vrazila mi do nosu hadičky s kyslíkem.

O injekcích na ředění krve jsem již psala před pár lety a tady bych se chtěla zmínit, že buď vyměnili značku, nebo jsou karvinské sestřičky tak šikovné, že jsem píchnutí téměř necítila.

A ony šikovné jsou! To, co v Liberci dávali někdy až na pátý pokus, tak ve Slezsku prostě holky píchat umí. Se omlouvám za ten dvojsmysl, ale ono se to nabízelo.

Už jsem v domácí péči. A mou většinovou náplň dne bych popsala stručně. Přetáčení z levého boku na pravý. Do toho mi můj nejmilejší ošetřovatel vaří samé dobré věci a kupuje všelijaké laskominy, takže až půjdu zkraje léta do práce (snad!), jako první nakráčím do skladu za účelem výměny stejnokroje za jiný, o tři konfekční velikosti větší.

A jestli se zaseknu při procházení vagónu v uliččce...raději na to nemyslet. Nemohu zatím pracovat, jsem ráda, když si dojdu sama na WC.

Mohla bych zatím třeba psát další knihu. Všichni to říkají:“ Máš teď času dost, tak piš!“ Už mi ale neporadí, jak. Když sedět mohu max. čtvrt hodiny.

A jelikož právě 15 minut uplynulo, končím tento blog a jdu opět trénovat přetáčení z boku na bok. Jo, to by mi šlo.