O tom, jak je jedno, co v mládí studujete. Stejně si prd pamatujete

  Já například jsem toho živoucím důkazem. Protože od dětství jsem se motala babičce mezi slepicemi a kachnami, zemědělka pro mě byla jasná volba.

    Naivní představy o tom, jak se budu během praxe starat o zvířátka, dojit a jezdit na koni ve školním statku, se rozplynuly po prvním týdnu praxe, kdy jsme tři dny pouze uklízeli výkaly a další dva dny trávili na poli poznáváním nějakého chroští (ještě dnes si nejsem jistá, zda rozeznám žito od pšenice, jedině oves a kukuřici poznám bezpečně i na dálku). Navíc otravné vyučování o strojích, které mě bytostně nebavilo. Poznám traktor a to mi k životu stačí. Umím narýsovat šroub,ale ve finanční sféře s tím moc nepochodím.  

    Nakonec i k tomu dojení došlo (ve druhém ročníku). Ale koně jsem během studia viděla jen zdálky, natož abych se na něm alespoň jednou svezla. Dojení se mi záhy dost zprotivilo, protože vstávat ve čtyři ráno hraničilo s týráním nezletilých. Bydleli jsme v nějaké ubytovně,která pamatovala možná časy mého pradědy v jinošském věku.

   V narvaném autobuse, cestou z praxe, jsme vždycky měli kolem sebe dost místa. Ač jsme byli převlečení do čistého a umytí, smrděli jsme stejně jako valník hnoje.

 Odnesla jsem si tenkrát jedno důležité poučení: Min. 3 dny po praxi nechodit na rande. Nebylo to nic příjemného, když mě můj tehdejší kluk očuchával jak pes kost a krčil při tom nehezky nosánek.

   Studium na zemědělské škole mě připravilo do života, ale trochu jinak, než jsem potřebovala.

   Například mi nevadilo, když jsem se ocitla v blízkosti tlupy bezdomovců. Můj vytrénovaný nos, zvyklý na smrad z prasečáku, mě učinil dostatečně odolnou.

   Když jsem měla později známost s klukem, který vlastnil pole, ohromila jsem ho tím, že jsem s jeho traktorem zorala celou jednu brázdu. Později mu ale moje schopnosti  ovládat traktor a hrábě bohužel nestačily a našel si takové nedochůdče, které  mělo vlasy až do pasu. Nepochopila jsem tenkrát, k čemu jsou v zemědělství dobré vlasy až po pr..l.

   Řidičák na auto, povinný pro všechny, mě tenkrát vyšel na 1600,-Kč. A kdo se učil jezdit ve Škodě 120, naučil se pak jezdit ve všem.    

Mohu se ohánět maturitním vysvědčením. Ale raději se moc neoháním, bo čísla na té výsledkové listině takové terno zas nejsou.

     Ale nedávno jsem si spletla kachnu s husou. No hlavně, že mám maturu ze zemědělky:-)