Vidíš, jak vidíme uniformu, posloucháme

A ještě v kombinaci s oranžovou vestou.😝

Ve čtyři ráno si nevzpomenu na nic, natož na nějakou výluku.

A to teď v sobotu začínám směnu v 0.15h.😆

Šárko, jako dobrý 👍, ale Tvůj zkrat neměl naštěstí žádnou dohru. To já porušil předpisy při auditu takovým způsobem, že jsem se dostal do podnikové televize a 250 zaměstnanců muselo podepsat formulář, že takhle tedy NE. A zvládal jsem to dokonce 2x během 14 dní. 🙊 Titul zaměstnanec měsíce úplně nečekám.

Ale byl jsi v televizi!😆

Chápu, to nebylo nic příjemného. Ale nezabili tě za to, můžeš psát dál:-)

Tak tos měla ještě kliku, že ten vlak neodjel, zatímco jsi je naháněla zpátky.

Nemohl. Kolegyně to jistila:-)

Statečná to žena

No...😆

Cestující, který se dotazoval, zda bude ještě cestou nějaká výluka zřejmě chtěl jen ujištění, že by si nějaké podobné přebíhací cvičení mezi vlakovým a autobusovým nádražím střihnul pod Vaším vedením znovu. Asi jste mu byla sympatická svým aktivním přístupem.

No, ten strach v očích se s touto úvahou neslučuje.😆

Když člověk jede nalehko, jen tak do práce, asi to vezme s humorem. Ale vláčet sebou dva těžké kufry, nevím, nevím jestli bych zůstal v klidu.

I s kufrem tam někdo byl:-) starší pár. A ti byli úplně v pohodě a zasmáli se tomu.

Jeden můj kolega mi vždy říkal: „Koukej na každém maléru najít něco pozitivního.“ Často jsem s ním polemizoval, ani zlomenina klíční kosti mi nestála za týden absence školní docházky. Ale podobnou situaci, jako se stala Vám, jsem zažil ještě v době funících lokomotiv. Jedna průvodčí rovněž uvedla asi třicet lidí v omyl (bohužel už přesně nevím, o co šlo, ale tuším, že je poslala na jiné nástupiště). V době digitálu prosté se to opravdu muselo řešit zrychleným přesunem, za což dotyčná už v jedoucí lokálce dostala svůj díl. Až na jednoho dědečka, jenž ji s úsměvem řekl: „Nic si z toho, slečno, nedělejte. Pomohla jste mi dokázat, že jsem ještě schopen uběhnout pět metrů, aniž bych vypustil duši vyčerpáním.“ Usmívající ženu pak oslovil kolega v uniformě: „Co se tak culíš? Tady tě hromada lidí seřve a jeden děda ne, to tě snad pozval na rande?“ A dotyčná nadšeně odvětila: „Jsem patnáct let vdaná, mám čtyři děti a on mi řekl slečno!“

😆

Oni byli taky v pohodě, většina se tomu zasmála, prý takový tělocvik hned po ránu...Čekala jsem to fakt horší.

O mně se cos podobného leckdy přihází, Šárule. Leč mně marno prohledávat hrníčky, mozek v žádném není. Mozek má akorát výluku.

Haj hou!

mozek má výluku...to budu asi používat.😆

Název mě nakonec zlákal, a dobře jsem udělal. Čekal jsem skoro všechno, ale rozhodně ne že to byl mozek vlastní. O to lepší bylo počteníčko.

Díky:-)