Název blogu jsem si,s dovolením,vypůjčila z písně Ivana Mládka. Snad mi to mistr odpustí. Možná už tušíte, kam budou mé další řádky směřovat.
Nepovedou do budoucnosti, protože budoucnost je člověk schopen v dnešní době vidět maximálně za hranicí tři týdny. Nýbrž do minulosti. Protože jsem si v domácím vězení (odborně v karanténě) našla nový koníček. Genealogii. Lidově řečeno je to pátrání po svých prapředcích a prapředkyních. Bádání v matrikách, také vztekání, když se nedaří tu správnou matriku nikde vylovit a pocit naprosté euforie a štěstí, když jsem konečně narazila na zápis mého pradědečka.
Genealogie vás pohltí. Touha dozvědět se víc a víc o své rodině, vás přiková do noci na židli a nepřestanete, dokud neotevřete asi devadesátou matriku, kde by ta prababička mohla být zapsaná.
Ale pozor! Některé mladší matriky ještě nejsou plně digitalizované, tak nezbyde nic jiného, než napsat e-mail na příslušný magistrát, nebo obecní úřad a matrikářku sladkými slovy a lichotkami přinutit, aby vám za dvacet korun poslala opis z matriky. To už mám také za sebou. Sháněla jsem pradědu z matčiny strany. Dopátrat se svých kořenů není jen tak, musela jsem dát všanc kopii svého rodného listu, kde je zapsaná i má babička. Ovšem rychlost,kterou paní matrikářka a zároveň pošta vyvinuly, byla skoro kosmická. Měla jsem před sebou opis. Ovšem napsaný kurentem. To byl oříšek na dlouhé, karanténní večery. Ale i s tím mi pomohli přátelé z Facebooku.
A tak mám po dvou měsících bádání a hledání kompletní větev prapředků z matčiny strany, až do roku 1850. Vím, kdy se narodili. Kde. Čím byli. Mám ve své větvi lékaře, obchodníka, soukeníka, rolníka, kováře a dokonce i jednoho CK poštmistra. Od pradědečka sahají kořeny na Rychnovsko, od prababičky zase na Pelhřimovsko a Tábor.
Díky mapám na netu dokonce vidím, jak vypadají domy, ve kterých mí prapředci bydleli. Většina jich ještě stojí. Například opuštěný statek v Česticích, nebo zdravotní středisko v Červené Řečici. Tam a nejen tam se chci jet podívat, až nás zase pustí za hranice okresu. Prolézt si i hřbitovy a najít jejich hroby.
Prostě mi ta izolace nejen něco vzala (pocit svobody), ale i dala. Chuť naučit se nové věci a nepropadat trudnomyslnosti. Protože genealogie je lepší, nežli míč.
Zkuste to také!
