Ta řeč mu stále moc nejde. Když něco srozumitelného řekne (běžně používá jakousi mimoňovskou řeč, které rozumí jen on sám), slavíme tři dny a tři noci.
Poslední dobou frčí na domácích zvířatech. Favorité jsou skot, koně a ovce a prasata. Tato zvířata máme i na skleněném prkénku na krájení. Tomáš si to prkénko hodně oblíbil a neustále nám ho nosí, ukazuje na jednotlivá zvířata a my musíme neustále a do zemdlení opakovat:Kráva-búúúú, ovečka-béééé...
Nedal mi s tím pokoj, ani když jsem se pokoušela dovolat pánovi na opravu balkonových dveří. Pán, říkejme mu třeba Dvořák, mi telefon zvedl ve chvíli, kdy jsem zvolala:" Kykyrykýýýý!"
Z telefonu se zaskočeně ozvalo:"Haló, paní Medková, jste tam?"
Nezalekl se ten dobrý muž a opravdu přijel. Uklidnilo ho zřejmě, když jsem ho ve dveřích normálně pozdravila:"Dobrý den!"
Slova "máma" jsem se dočkala za jeho pět let života asi dvakrát. A nikdy jsem u toho nebyla přítomna, znám to jen z vyprávění.
Ale minulý víkend řekl KRÁVA! (nebo spíše kváva,ale všichni jsme jásali, jako kdyby vymyslel novou, aktualizovanou verzi Archimédova zákonu). Čekali jsme jako supi na kořist, kdy to zopakuje, bučeli, opakovali asi 100x:"Tomášku, kráva! Kráva!"
Kdepak. Všechno marné, na další krávu si musíme asi pár let počkat.
Anebo si vyjet na exkurzi do kravína. To by bylo, aby ho stádo nepřinutilo promluvit!
