Jak křehké těsto rozhodilo mou křehkou nervovou soustavu

A začalo to, jak jinak, než dobrým úmyslem. To jsem takhle jednou ráno otevřela lednici a objevila zastrčené jablečné pyré.

Kdysi jsem ho v dobré víře koupila místo předražených ovocných kapsiček. Kapsiček jsem od té doby koupila spoustu, ale pyré si ten, pro koho bylo určeno, vůbec nevšímal. Tak trpělivě čekalo na svou šanci a já mu ji dala právě včera.

Rozhodla jsem se opět pošimrat moje pečící sebevědomí, které nedávno utrpělo porážku kvůli prasklému mazanci. Nejsem z těch, co něco vzdávají a proto jsem se neohroženě vrhla do mně neznámých vod s názvem „křehké těsto.“

Dle receptu jsem přesně odvážila všechny suroviny a zpracovala vláčné těsto. Toto jsem nechala půl hodiny odpočívat (a zřejmě i spřádat pomstu) a mezitím si připravila formu, kam jsem plánovala rozválené těsto přenést.

Poté jsem těsto rozdělila na dvě poloviny a jeden z bochánků hezky rozválela. Formu přistavila co nejblíže válu a nastala hodina pravdy. Přesunout těsto do formy.

To se mi ovšem už v rukách rozpadlo jak nos Michaela Jacksona. Již poměrně vzteklá jsem kousky těsta naflákala do formy a rukama ho tam uhňácala. Na to nakydla jablečné pyré a smířena s tím, že i vrchní vrstva bude také spíše takový patchwork, než hezky rozválené těsto, jsem začala pokrývat náplň i druhou polovinou těsta.

Ale co to? Vrchní vrstva zabírala pouze dvě třetiny plochy. Zbývající část tvořilo obnažené pyré.

„To mi nevychádza!“ Byla jsem zoufalá, jako maturant u didakťáku z matematiky.

Ale „protože to nevzdám, ani za sto let!“ rozhodla jsem se chybějící těsto nastavit novým těstem. Už bez váhy jsem na vál mrskla hladkou mouku, vajíčko, trochu prášku do pečiva, trošku cukru a..sakra, já už nemám máslo! Tak jsem tam, slovy klasika „Když nemáš máslo, vraž tam... jiný tuk“ dala trochu oleje.

Výsledným produktem jsem zaplnila chybějící část a vypadalo to, jako když nabourané Fabii dáte nový nárazník v jiném odstínu. Každý si toho všimne, ale na fuknci to nemá vliv.

Během pečení už se nic zvláštního nestalo a tak když jsem hotový koláč vytáhla z trouby, zhodnotila jsem ho takto:

„Myšlenka dobrá, ale provedení poněkud zvláštní. Přesto jsme se rozhodli udělit vám dva body...!“

Ale chutnalo to mnohem lépe, než to vypadalo.

„Něco s jabkama,“ jak jsem si to pojmenovala, vyzkouším i příště.

Kdo by se křehkého těsta bál.