„Frštehen zí? Acht!“

V mém povolání průvodčí se zas tak často ke konverzaci v cizím jazyce nedostanu. Cestující z ciziny obvykle jen podají jízdenku, já řeknu:„Thank you!“ a vyřízeno.

Někdy ovšem dojde k situacím, kdy něco není v pořádku, nebo nastane změna, o které je nutné lidi informovat. Například výluka, výměna jednotek atd..

Necítím se zrovna extra zdatná v angličtině, znalosti ze školy jsou v mozku zavaleny tisícovkou jiných a převážně nedůležitých informací. No vážně. K čemu mi v životě bude například informace, že slonice je březí dva roky?

Ale člověk, když je pod tlakem, dokáže nemožné. I vyhrabat z paměti dávno zapomenutá slovíčka a předvést se ostatním jako...no jako úplný pako.

Letos v létě se často stávalo, že probíhala výměna jednotek. A tak si cestující museli z jednoho vlaku přestoupit do jiného. A jak o tom informovat cizince? Jednoduše! From train to train! V době výluky jsem přidala i slovíčko bus. From train to bus! Change! Rozuměli všichni. A když nerozuměli, šli prostě za davem. A za oranžovou vestou. Což jsem byla já.

A takové číslovky. V tom jsem dobrá, říkala jsem si, však je do nás ve škole mrskali horem dolem. A kdybychom se v půlnoci vzbudili, musíme vědět, jak se řekne anglicky sto.

Tady vidím počátek mých problémů. Já se totiž o půlnoci moc nebudila. A tak jsem nedávno anglickému gentlemanovi odpověděla na jeho otázku, kolik jízdenka stojí:

„One thousand eighty!“ Jeho oči v tu chvíli připomínaly pingpongové míčky a tu tisícovku mi dával velmi, ale velmi neochotně. Počkat. 180 korun. Tady něco nehrálo. „Im sorry, one hundred eighty!“ opravila jsem se a jemu spadly Stonehenge ze srdce.

Poslední úlovek mám ze včerejška. Šla jsem kontrolovat v Mladé Boleslavi přistupující. A co myslíte? Měla jsem ho tam! Pána s Flexi jízdenkou. No jo, už zase, celkem častý folklor. Převážně příznivci starých pořádků, kdy republiku brázdily pouze České dráhy a ne desítka dalších dopravců, se stále tvrdošíjně hádají, že ČD jsou tady všichni. A když si dovolíme nesouhlasit, odpoví, že to je bordel. Vítejte v pojízdném bordelu. Ale to jsem odbočila.

Cestujícího jsem upozornila, že ta jízdenku u nás neplatí. Pokrčil nechápavě rameny a řekl:“ Sorry.“

A přišla má chvíle, kdy si zase mohu procvičit angličtinu.

„This is Arriva!“ deklamuji a máchnu okolo sebe rukou.

„This is České dráhy!“ píchnu mu prstem do jízdenky.

„This ticket is unvalid!“ (paráda, vzpomněla jsem si na další slovičko.)

„Verstehen Sie?“

Nechtěla jsem vidět výrazy ostatních cestujících, tak jsem tiše vyplula z kupé.

Čert vem Flexi, hlavně, že jsem sexy. Další ptákovina, která mě napadla.

Sexy, jako Škopková v Rakousku.