„Boxe, kde jsi?“

Rozkaz zněl jasně. „Vyzvedni mi, prosím tě, balíček z boxu. Kód a adresu máš v mailu. Jasně, žádný problém.

Mělo mne zarazit, že navigace mne směrovala do autokempu. Známe tyhle chytré programy, nejednoho řidiče kamionu už poslala téměř do rybníka, nebo do slepé ulice, na jejímž konci bylo velmi náročné, až nemožné se s tím kolosem otočit.

Na okraji už dva boxy stály. Sice to nebyly alza boxy, ale byly to boxy a řidič Dpd je taky jen člověk, mohl se splést. První na zadaný PIN nereagoval, krom hlášky Neplatný pin, vůbec. Druhý (Zbox) po zadání hesla začal pípat a já téměř radostí povyskočila a číhala, která dvířka se otevřou. Tak ne. Ten blbec pípal, protože neplatný pin.

Zprávy, které jsem posílala tomu, kdo mě na tuhle misi vyslal, neobsahovaly žádná slušná slova.

Rozhodla jsem se poslechnout navigaci. Třeba ví víc, než já. Vjela jsem autem do areálu kempu a rozhlížela se.

Chatka, chatka, sociální zařízení, chatka, chatka... Box nikde. Rychlostí max. 10km/h jsem se ploužila areálem a neustále měla oči na šťopkách.

Jediní dva ubytovaní po mně nevěřícně koukali. Nevím, co dělali koncem února v kempu, možná tam byli omylem. Stejně, jako já.

Na malou chvíli jsem zapomněla na to, že vzadu sedí Tomášek a protože už vcelku dobře mluví a hlavně opakuje všechno, co řeknu, nebyl to zrovna dobrý tah. Bude nějakou dobu trvat, než ho odnaučím: „Dopr..ele, kde je ten zas*anej Alza box? Vzhledem k tomu, že to poslouchám už hodinu doma, bude to na dýl.

Někdy si říkám, jaká je to výhoda, že ve škole zatím nepromluví ani slovo.

Ptáte se, jak to nakonec dopadlo a zda jsem ten zatracený box našla?

Sotva jsem vyjela na hlavní, box stál asi padesát metrů opodál, u podélného parkoviště a vedle něj se na plotě skvěl velký, modrý reklamní poutač

Autokemp Liberec, Letná.

Tak si říkám, jestli při dlouhodobé nemocenské neklesá nějak člověku IQ.

Vzkaz pro spolubydlícího blogera: ten balíček tě přijde hodně draho!!!