„A ty rolety přijdou kdy?“

„Víš, co mě někdy mrzí?“ Přitulila jsem se k jeho mužné hrudi a pokračovala: „Ale nenaštveš se, že ne!“

Když se žena zeptá muže, zda se nenaštve, muž zbystří. Očekává odpovědi typu: trošku jsi přibral, miláčku. Anebo: promáčkla jsem nárazník na našem autě. Nic z toho jsem na srdci neměla. Přibrala jsem já a auto je zcela neporušeno. No, až na těch pár škrábanců. Ale to není moje vina!

Nenapínala jsem ho dlouho.

„Víš, mně připadá, jako by se vytratila ta spontánnost.“

A je to tady! Žena začíná být nespokojená, detekovaly poznámku mužovy radary. Teď hlavně být diplomat. Co na tom, že ještě před chvílí se schylovalo k něčemu pěknému. Nevhodná, čti nemístná, poznámka by mohla intimní atmosféru rozmetat na kusy.

Můj muž je diplomat. Nikdy neřekne nic, co by druhého urazilo. Jen má někdy trochu horší odhad. Příkladem jest tričko, které mi koupil k narozeninám.

Takový milý nápis na něm je: Nejkrásnější ženy se rodí v červnu.

Ale proč mi koupil velikost 2XL? Nadšení mírně opadlo. Mírně znamená, že jsem se asi na pět minut smrtelně urazila. Ženská logika level 10: „Tak tlustá snad zase nejsem!“

Vyžehlil to. Tedy ne tričko, ale mou náladu. Přijala jsem omluvu za to, že má blbý odhad a neumí nakupovat, i když si nezapomněl rýpnout, že už mi NIKDY nekoupí nic na sebe.

Ale vraťme se k původnímu tématu.

Spontánnost v manželství. A jako vždy předložil argumenty, se kterými jsem musela chtě, nechtě souhlasit.

„Chápu, jak to myslíš. Ale ty běžné starosti, Tomík, moje práce..přece víš, jak přijedu vždycky vyřízenej. A ty čekáš, že se na tebe vrhnu hned mezi dveřmi, viď.“

„To nééé! To fakt nečekám!“ (kecám, líbilo by se mi to).

„Vždyť je to mezi námi i tak hezký, ne?“

„Ano, to je. A kdy jsi říkal, že přijdou ty nové rolety?“