Zapřáhl i čerta (sv. Prokop)

Do pluhu. Čert totiž furt provokoval a bojovat s ním jistý Prokop nechtěl. Raději ho zkrotil a donutil vyorat Čertovu brázdu od Sázavy až k Chotouni. A při práci belzebuba notně popoháněl křížem.

To je snad nejslavnější pověst o českém patronovi, svatém Prokopovi, prvním opatovi Sázavského kláštera. Dnes slaví svátek, tak na něj nemůžeme zapomenout.

Roky ho už vídáme na Karlově mostě ve společnosti sv. Vincence Ferrerského. Autorem sousoší z roku 1712 je Ferdinand Maxmilián Brokoff.  Sv. Prokop na něm dusí ďábla rozplácnutého na zemi svou berlou. A už tu máme první dva atributy: zkroceného/spoutaného čerta a berlu. Dalšími jsou mnišský oděv a mitra, model kláštera a také kříž a důtky.

Patron Čech, horníků, zemědělců a vinařů se narodil koncem 10. století v Chotouni. Už jako dítě byl chytrý, tak ho táta Vojslav a máma Svatava poslali na slovanská studia na Vyšehrad. Zda se Prokop  dřív oženil nebo byl vysvěcen, se neví. Tehdy to tak ještě šlo a manželství kněžích byla naprosto běžná. Celibát dopadl na hlavy (a jiné partie) služebníků církve až ve 12. století. A tak měl Prokop dokonce i synka Jimrama.

Později se ale Prokop rozhodl pro jiný život. Nějakou dobu pobýval u benediktinů v Břevnově a v divoké době spojené s  vyvražděním Slavníkovců se strategicky zdekoval do jeskyně v Dalejích u Jinonic. Tady údajně sepsal evangeliář, který se později dostal do Francie a léta pak na něj skládali slib francouzští králové. Jedná se o tzv. Remešský evangeliář, staroslovanský iluminovaný rukopis, který je součástí katedrálního pokladu v Remeši.

Později se Prokop uchýlil do hlubokých lesů v Posázaví. Žil velmi asketicky a pracoval jak dřevorubec kombinovaný se zemědělcem. Mýtil totiž les a obdělával získanou půdu. A právě tehdy si prý zkrotil toho ďábla, aby získal jednu sílu navíc. Zas tak úplně sám totiž nebyl, jelikož se k němu už před nějakým časem přidal syn Jimram, synovec Vít a několik dalších bratrů benediktinů.

Kolem roku 1030 se prý Prokop setkal s knížetem Oldřichem a stal se jeho zpovědníkem. No a když je vrchnost nakloněna, jde všechno. A tak byl roku 1032 na Sázavě založen benediktinský klášter se slovanskou liturgií. Zasvětlili ho sv. Janu Křtiteli. A Prokop se tam stal opatem.

Když Prokop 25. března roku 1053 zemřel, kníže Břetislav (syn a nástupce Oldřicha) se zúčastnil jeho pohřbu. A to byla nějaká pocta! Tělo opata uložili do hrobu před hlavním oltářem. Klášter byl slavným poutním místem až do roku 1421, kdy ho vypálili husité. Tělo českého patrona tam ale zůstalo pochováno do roku 1588, kdy byly jeho ostatky přeneseny do kostela Všech svatých na Pražském hradě. Zřejmě ale chybělo světcovo rámě, neboť to si do Svatovítského pokladu uzmul král a císař Karel IV., který se také nejvíce zasloužil o šíření Prokopovy svaté slávy napříč světským a náboženským spektrem.

Kdybyste náhodou někdy jeli do Chotouně, tak na obzoru uvidíte výraznou mohylu. Tak právě tam na rozkaz sv. Prokopa oklepal čert z pluhu hlínu a tááákhle se navršila ...

Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer);

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html

ti speciální z Karlova mostu na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64999/Svati-na-Karlove-moste.html

a ještě orlojoví:

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64997/O-apostolech-z-prazskeho-orloje.html