Utajená manželka

Miloval ji, ale nesměl se k ní přiznat, protože si rodem nebyli rovni. Přestože byla superbohatá a její rodina dokonce půjčovala peníze císaři samému.  

Jenže císař byl zrovna její tchán. Jmenovala se Filipína Welserová a byla z Augsburgu. Famílie Welserů zbohatla na obchodu s pepřem. Ten tehdy v Evropě frčel a levný nebyl. A tak se Filipína v roce 1527 narodila do přepychu. Vyrostla ve vzdělanou a krásnou dívku s obchodním duchem. Očekávalo se, že se dobře vdá a převezme firmu. Zájemců bylo dost, jenže Filipina si pořád nějak nedokázala vybrat. Až jednoho dne přišel ten pravý. 

Do Augsburgu přijel na návštěvu císař Ferdinand I. se svým synem, českým místodržitelem Ferdinandem Tyrolským. A ubytovali se u Welserů. Už tehdy prý mohl arcivévoda na krásné Filipině nechat oči. A ona? Prý se zamilovala už tehdy. Bylo jí dvacet let.

Pak jednoho dne pořádala Filipinina teta Kateřina Lokšanová z Lokšan na svém renesančním zámku Březnice mecheche pro vyšší společnost. Císařův syn a český místodržící samozřejmě nesměl chybět. A tak se znovu s Filipinou setkali. Tentokrát už jejich láska bouchla naplno. Jenže o ní nesměl nikdo vědět. Milenci se svěřili pouze Kateřině. A jelikož se Ferdinand hodlal zachovat jako čestný muž a šlechtic, zorganizovala jim paní z Lokšan v roce 1557 na Březnici tajnou svatbu. Krásná nevěsta s plavými vlasy a modrýma očima i jeji císařský ženich byli šťastní. 

Ferdinand sídlil v Praze, a tak mohl do nedaleké Březnice jezdit často. Jeho návštěvy nezůstaly bez povšimnutí, ale došlo k paradoxnímu přenosu informací. Začalo se totiž šuškat, že má techtle mechtle s Kateřinou z Lokšan. Filipina v podezření vůbec nebyla, i když byla těhotná. Renesanční móda naštěstí rostoucí bříško dobře skryla. 

Porod proběhl také tajně. Syn Andreas, budoucí kardinál, se narodil v roce 1558. Aby mohl vyrůstat u své matky, vymyslela se a provedla fikaná šaráda. Šestidenní miminko položili před svítáním na zámecké schody. A hned za ranniho kuropěni je "objevili". Kateřina s Filipinou se "zhrozily" takového činu a hned se "opuštěného" děťatka ujaly. Od té doby vyrůstal Andreas na Březnici v péči Filipíny. Jeho tatínek ho poprvé viděl až za několik týdnů. Možná zrovna v Praze dohlížel na dostavbu letohrádku Hvězda, který sám navrhl. 

Filipina tedy většinu času na Březnici prožívala v očekávání svého manžela. V té době už byla vyhlášenou kuchařkou a hlavně bylinkářkou. A jak k takovému hobby přišla? Březnická zámecká zahrada byla totiž proslulá svými záhony s léčivými rostlinami.

Dva roky po narození Andrease přišel na svět další syn Karel. Provedly se s ním stejné kejkle jako s jeho bratrem. V té době už císař věděl, že má utajenou snachu. Synovo manželství se po počátečním mírném rozčilení rozhodl tolerovat, ale pod podmínkou, že zůstane tajné. Načež oba vnuky - i další možné děti z morganatického svazku - vyloučil z následnictví.

Po Karlově narození přestěhoval Ferdinand rodinu na Křivoklát. Tam už byly jeho návštěvy častější a celkově jednodušší, protože se jednalo královský hrad. Zajímavé je, že na Křivoklátu byl od roku 1548 za mřížemi biskup Jednoty bratrské Jan Augusta. Dostal šestnáct let poté, co odmítl přestoupit na katolickou víru. Filipina ho v jeho cele navštěvovala a zasadila se o zlepšení podmínek jeho věznění. Byla prostě hodná...

V roce 1562 se manželskému páru narodila dvojčata Marie a Filip. Porod byl dost těžký, stejně jako oba předešlé. Navíc byly děti dost slabé. Prošly stejným osvojovacim rituálem jako jejich sourozenci, ale nebylo jim souzeno dlouhé žití. Zemřely do roka...

V roce 1564 se situace tajných manželů změnila k lepšímu. Po smrti Ferdinanda I. nastoupil na císařský trůn Maxmilián, bratr Ferdinanda Tyrolského. A brácha byl přece jen  trochu tolerantnější...

Za tři roky se manželé stěhovali do Tyrolska na zámek Ambras, jelikož Ferdinand se tam musel ujmout vlády. Nevěděl, že jeho milovaná Filipína už roky postonává. Od narození dvojčat. Problémy se jí dařilo tajit tak kvalitně, že si manžel ničeho nevšiml. 

I v Tyrolsku si lidé laskavou Filipinu zamilovali. Služebnictvo ji prý zbožňovalo. Filipina pořád ráda pomáhala druhým, a proto se nadále zabývala léčitelstvím. Radili se s ní dokonce proslulí doktoři. S jedním z nich, dvorním lékařem Handschem,  dokonce sepsala knihu léčitelských receptů. A vyžívala se také v kuchyni. S vášní sama ráda vařila svým početným hostům. Prostírala i bohaté tabule. A to nebylo vůbec jednoduché, když pomyslíme, že čtyřicet chodů byl běžný usus.

Filipinu musel Ferdinand velmi milovat, protože kvůli ní odmítl možnost stát se polským králem. Podmínkou byl totiž rozvod. A na ten Ferdinand nehodlal přistoupit. Jejich manželství trvalo až do roku 1580, kdy  Filipina zemřela na vleklou nemoc jater. Jiné léčila, ale sobě pomoct neuměla...