- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Máte štěstí na krásný autentický dokument z té doby. U nás doma babička (nar. 1904) vždycky vzpomínala, jak šla přes celou Prahu, se svou maminkou, z Vinohrad až na Staromák v davu lidí, aby zjistily, co se děje. Ten den nezjistili nic, všude byl "děsnej chaos". Nikdo nic nevěděl - a za pár dní psali v novinách, že máme svoji republiku. Po 3 generace se to u nás doma předávalo a nikdo z nás nepochyboval. Kritické okamžiky země byly vždycky "děsnej chaos". I později. Zdravím.
Děsnej chaos Moc děkuju za přečtení a hlavně glosu!
všechno už napsali...
více Šárek na blogu. Což zní divně... ale mí blízcí mi snad rozumějí tohleto... to má prostě největší cenu Zdravím tě moc, Šárko, a děkuju.
Musel jsem se vrátit. Je to okouzlující nápad. Sté výročí vzniku republiky... a sto let stará vzpomínka. Jistě není nic intimnějšího, nežli deník. (Dívčí deníček.) A Vás napadlo ten deník zveřejnit. Možná i Vy jste se rozhodovala, jestli to je, či není porušení jistého nepsaného zákona o tom, co se může a co už ne... V každém případě jste udělala něco, co má větší energii, než tisíc státních oslav podle protokolu. Konec válečného šílenství... a vznik republiky. Děkuji Vaší Aničce za stoletou oslavu státního svátku... a Vám za to, že jste jí umožnila být na této oslavě s námi...
Moc vám děkuju za to, co jste napsal. Přesně tak to totiž bylo... Deník znám moc dobře už léta, ale teď s tou slavnou stovkou, ho najednou vnímám i jinak. A jsem pyšná na to národní nadšení, o kterém Anička píše a taky pyšná na ni, jak to napsala...
Děkuji. Více takových příspěvků.
Krásné vzpomínky! Vidím na fotce určitou podobu s Vámi.
Šárko, úžasné, měla ten "krasopis", který obdivuji. Já v životě nebyla schopna napsat ani stránku deníku. To musí být zajímavé pro Tebe číst její prožitky, postřehy, pocity.....
Alžběto, dík. A představ si, že ten rukopis po ní zdědil táta. Jen ho měl takový chlapsky razantnější... Netušila jsem, že můžeš v genech předat i rukopis...
Šárko, to je krásný. Písmo, vzpomínky, všechno
Úžasná věc, blahopřeji, navíc zdá se, ve správných rukou. Pro mne je osou rodinného děje děd Bedřich. Jako kluk jsem jej nezlobil, budil respekt. Naštěstí plno dokumentace, opakovaně i v Archivu, (doporučuji). Čas se posune a informace slévají - Dopis jeho dcery, tatínkovi o prstýnku. Omluva a lítost, že dar přijal důstojník, který jaksi odputoval - (Myslím nyní na své dcery). Děd, byl silně věřící, Bible stále po ruce. Já s pionýrským šátkem nas krku !, jsem jej přesvědčoval o marnosti - Gagarin přece vzlétnul! Dodnes vidím, zoufalý pohled mého otce a vzal mne bokem. Vysvětloval mi bol jeho znárodnění 1950 a jeho následnou inklinaci k víře. Já to tenkráte vůbec nechápal. O to více, že děd "Odpor nekladl" a hladil mne po hlavě, se zvlášním, soucitným pohledem! Prorůstání bnmotů! "Mládeži - tady se BUMLOVAT nebude"! Slyšel můj otec jako student, následně já, dcery opakovaně! Je úžasné zjištění, jak mladý člověk bývale hleděl na starší persony. Byli divní a nemoderní! S odstupem času - člověk svou hloupost plně pochopil. Opak je pravdou! Byli mladí a chtěli žít. Řešili úplně ty stejné věci - jako následně my! Po pravdě řečeno - Měli to těžší a přesto ledacos dokázali! v r. 2021 máme my, 100 leté výročí. Bedřich ve svých 31 letech pořídil Živnostenský list a narodil se mu- můj otec! Říkám si, nu i odvážné. Sláva našim předkům, važme si jich a vzpomínejme
Děkuju moc za přečtení i reakci