Mě osobně je jedno, kdo v co věří. Např. u žádného z mých kolegů nevím, v co věří a ani nechci. A nikdo nic neventiluje. Proč by také měl? Jen jeden kolega z dřívějších dob neustále zdůrazňoval, že je muslim. Všichni pořád museli něco respektovat. On sám ale nadával na naše vánoce, zesměšňoval je a demonstrativně chodil do práce. Přes ramadán požadoval úlevy, protože je prý unavený z půstu. Koho to jako zajímá? Je to jeho věc. Přesně ona dáma, pokud má potřebu ventilovat a dávat na odiv svou víru v podobě šátku, který nemá s vírou jako takovou nic společného, jsem na pozoru. Podle mě jde u ní pouze o snahu cosi demonstrovat - a tím pádem propagovat. Údajně rozdávala dotazníky, zda smí vyučovat multikulti. Neznamená to, že chce tímto způsobem děckám nenápadně vtloukat do hlavy, jak je ten islám vlastně bezva? Po rozhovoru co jsem s ní četla, bych měla obavu svěřit jí dítě do výchovy. K islámu se přiklonila prý z důvodu, že dává návod na život. Pokud si někdo neví rady se svým životem a potřebuje na něj striktní návod a pravidla, jak chce pak vychovávat děti ve školce? Když neví co sama se sebou, jak má žít a potřebuje návod?
