Převlečená

Co všechno musely kdysi ženy dělat, aby mohly nahlédnout do mužského světa... A zúčastnit se byla doslova makačka na bednu. Ale ženský mozek je natolik rafinovaný, že na to měl.

Slyšeli jste někdy o úplně první ženě, která obeplula zeměkouli?

Jmenovala se Jeanne Baret, byla Francouzka, a na dlouhou cestu kolem světa se musela vydat v převlečení za muže. Neboť jinak to tehdy nešlo. Královský dekret totiž zakazoval ženám vstup na lodě francouzské armády.

O dětství malé Jeanne se neví prakticky nic. Jen že se narodila se v burgundském městě La Comelle v roce 1740. Její rodina tam měla usedlost. Zdá se, že se dívce dostalo velmi dobrého vzdělání, protože se po smrti rodičů začala živit jako vychovatelka dětí jednoho bohatého vdovce. Psal se rok 1762, takže bylo Jeanne dvacet dva let.

Onen vdovec se jmenoval Philibert Commerson a byl lékař a přírodovědec. Jeanne potkala svůj osud. Netrvalo dlouho a ti dva spolu začali nejen žít, ale i vědecky pracovat. Jeanne se rychle učila, a tak se brzy stala Philibertovou pravou rukou. Když dostal Philibert nabídku zúčastnit se první francouzské vědecké expedice spojené s cestou kolem světa, přišlo dilema, jak dál. Rozdělit se nechtěli - byli až příliš dobrý tandem. Jenže na expedici se jelo na válečných lodích královského námořnictva, a na ně nemohla ženská noha ani vkročit.

Pročež situaci vyřešili po svém. Z dívky Jeanne se po určitých úpravách stal komorník jménem Jean Baré. A ten už na loď mohl. Se svým „pánem“ Commersonem vyrazil na tříletou vědeckou cestu do neznámých krajin. Expedici velel mořeplavec, badatel a hlavně admirál Louis Antoine de Bougainville. Při přečtení tohoto jména zřejmě i mírní znalci tropické květeny zastříhali ušima. Ještě chvilku si počkejme...

A tak roku 1766 vyrazila Jeanne v převlečení za muže z Brestu směrem k Jižní Americe. Cestou - při mnohých zastávkách - pomáhala Philibertovi sbírat vzorky nových rostlinných druhů, které spolu objevili. Jeanne všechno pečlivě katalogizovala, pomáhala Commersonovi s jeho deníkem a herbářem, dělala, že dělá komorníka a musela v tomto směru oblafnout i námořníky. Vlastně pořád byla po boku svého „pána“. Při té příležitosti spolu v Brazílii našli a poprvé popsali okouzlující liánu, kterou dnes všichni známe jako bugenvileu či buganvilii, jak se jí také říká. Jméno totiž později dostala po slavném šéfovi expedice. Dost nespravedlivé, když ji objevil a poprvé popsal Commerson. A k tomu všemu možná ještě Jeanninou rukou...

Philibert ale nebyl jen přes botaniku. Sbíral také nerosty a ulity dosud neznámých měkkýšů. Zajímala ho také zvířata, a tak si jednoho dne poblíž Magalhaensova průlivu všiml zvláštních malých černobílých delfínů. Byl první, kdo je popsal, a tak dostali jméno po něm - Cephalorhynchus commersonii. Skoro ve všech jazycích se tomuhle kytovci říká "delfín Commersonův", jen  v češtině je to plískavice strakatá...

A teď zase k naší Jeanne, která musela mít nejen nesmírně dobrodružného ducha, ale taky pro strach uděláno. Neboť badatelská činnost v pralesích mezi divou zvěří, různými plazy a prapodivným hmyzem určitě nebyla pro zpovykanou dámu. A nutno připomenout i další závažný fakt - setkávání s domorodci. Však se podívejte na mapu, kudy expedice jela: Brazílie, Falklandy Ohňová země, ostrovy poblíž dnešního Chile (z nichž Juan Fernández je „ten Robinsonův“), Tahiti, Fidji, Samoa, Nová Guinea, Madagaskar atd., atd. A tohle všechno Jeanne zvládala jako chlap a přetvařovala se, kudy chodila. Přesto ji ale začali členové expedice a posádka lodi podezřívat.

Načež se to v roce 1768 provalilo. Commerson i jeho Jeanne museli s pravdou - a následně i z lodi - ven. Na Mauritiu. Nečekaného dlouhodobého pobytu na ostrově využila dvojice (vyloučená z lodní přepravy i prestižní expedice) se vším všudy. Především se tu Jeanne a Philibert vzali. A dál se nadšeně kochali exotikou, sbírali vzorky, lisovali rostliny, katalogizovali a popisovali.

Jenže potom Philibert roku 1773 onemocněl a v pětačtyřiceti letech zemřel. Jeanne po jeho smrti dokázala, že se umí otáčet a že se jen tak nevzdá. Aby se uživila, otevřela si v Port Louis zájezdní hostinec. Po roce vdovství se znovu provdala za námořního důstojníka. Po sedmi letech pobytu na Mauritiu se manželé vrátili do Francie. A v třiceti krabicích se také nalodilo pět tisíc nasbíraných vzorků rostlin, minerálů a ulit. Tři tisíce z nich byly nové objevy. A právě tímhle návratem do Brestu dokončila Jeanne svou cestu kolem zeměkoule...

Ve Francii Jeanne konečně dostala svou část dědictví, která jí po Philibertovi náležela. V audienci ji přijal král Ludvík XVI., který milostivně uznal veškeré její zásluhy jako pomocnice a asistentky přírodovědce Commersona. A jako výraz úcty k její práci jí přiznal doživotní rentu.

Přesto se pak ještě dlouhé roky o Jeanne mluvilo jen jako o Commersonově excentrické milence. S oblibou se omílaly hlavně pikantní okolnosti jejich vztahu, odhalení a vyhazovu z lodě. A pak se zapomnělo. Své možná udělala i Francouzská revoluce, kterou Jeanne zažila a přežila. Zemřela až za Napoleona - roku 1807 - ve věku šedesáti sedmi let.

Určitého hmatatelného vědeckého uznání se Jeanne dostalo až v našem tisíciletí, když americký botanik Eric Tepe v Ecuadoru objevil a popsal nový druh lilkovité rostliny příbuzné s bramborou. Z úcty k zapomenuté badatelce a první ženě, která obeplula svět, nazval půvabnou rostlinu s fialovým květem a oranžovým plodem Solanum baretiae...