Portrét dámy

Někdo ho namaloval v době tak dávné, že je bezkonkurenčně nejstarším realistickým zpodobněním ženy u nás.

A ona dáma? Ač byla z dalekého jihu, portrétovali ji ve Znojmě. Je jednou z mnoha postav v zástupu osobností, které vnitřně obkružují znojemskou rotundu sv. Kateřiny. Ona i její manžel zaujali na malbách hodně významné místo, protože zrovna oni zaplatili všechnu tu krásu, kterou obdivujeme dodnes.

Marie Srbská měla štěstí, že si ji údělný kníže Konrád Znojemský vybral za manželku. Získala tak ono historické prvenství portrétu. Ale zase na druhou stranu - vznešená na to byla dost. Její otec, Uroš I. Vukanovič byl srbským velkožupanem - mocným mužem, který si pro své budoucí děti vybral maminku až v Byzanci. A ne jen tak ledajakou. Jmenovala se Anna Diogenissa a po mateřské linii byla příbuzná s císařskou dynastií Komnenovců. No tak vidíte...

Marija,  jak se jí po srbsku říkalo, měla i velmi mocnou korunovanou sestru. Ta se původně jmenovala Jelena, mezinárodně se o ní většinou mluví jako o Heleně, ale v Uhrách ji znali a znají jako Ilonu, manželku krále Bély II. Slepého z rodu Arpádovců. No, konec konců, bylo dobře být zadobře s Maďary, kteří byli od Znojma a Moravy co by kamenem (trochu víckrát) dohodil. Tehdy to bylo politicky dost blízko a Přemyslovci uměli přemýšlet.  I do budoucna. Proto jen malá poznámka ke královně Iloně - když si v roce 1131 vzala Bélu, už byl slepý. Od pěti let, kdy se mu o tento handicap postaral vlastní strejda, král Koloman. Nechal Bélu oslepit, aby neohrožoval nástupnické právo jeho syna Štěpána. Jenže tenhle syn pak nakonec neměl mužského dědice a Béla se králem stal. A vzal si Ilonu. Ta pak do něj tak dlouho hučela, že nakonec krátce po své korunovaci v roce 1131, nechal v Aradu popravit všech 68 šlechticů, kteří se na komplotu jeho oslepení podíleli. Slušná švagrová pro přemyslovského údělníka ze Znojma...

Konrád se s Marií oženil ve Znojmě roku 1134. Předtím byl totiž ve vyhnanství, kam ho poslal jeho bratranec kníže Soběslav I. poté, co mu sebral znojemský úděl. Nejen v Uhrách, ale i v Čechách a na Moravě si šly vládnoucí rody po krku. A Přemyslovci byli dost drsní. S Konrádem to ještě dobře dopadlo. Však vzpomeňme na příšerný osud knížete Jaromíra, kterého bratr Oldřich nechal nejdřív zbavit mužství a pak ho - pro sichra - taky oslepit. Zpět k Soběslavovi. Ten totiž nenaskočil na knížecí stolec právem. Mávl rukou nad Břetislavovým stařešinským zákonem a ignoroval nároky tehdy nejstaršího Přemyslovce. Navíc si Soběslav tak nějak vládl po svém, což se velmožům vůbec nelíbilo, a tak začali připravovat povstání s cílem mordu. Nakonec se všechno provalilo a Soběslav se chytil za nos. Došlo mu, coby, kdyby... A tak se ve vládnutí zlepšil a nahodil s příbuznými přátelství. Moravským Přemyslovcům vrátil jejich údělná knížectví a na nějakou dobu nastala idylka. A protože měl po něm Konrád Znojemský podle stařešinského práva vládnout, tak si plácli, že Konrád bude opatrovníkem jeho synů, kterým měl poté zajistit stolec. Takhle se oba Přemyslovci dohodli právě na Konrádově svatbě s Marií Srbskou. Tolik z politické historie.

A snad právě proto se stal Konrád donátorem při výstavbě znojemské rotundy. Průvody Přemyslovců v ní vymalované tak nějak symbolizovaly Konrádův nárok na český knížecí stolec a jeho jasnou příslušnost k rodu. A Marie se stala ozdobou. Nejen svého manžela, ale hlavně rotundy. A tak tam u arkády stojí a pozvedá byzantskou nádobu s nožkou. Na sobě má bílou tuniku s úzkými rukávy a přes ně dlouhé řasené rukávce, které jí od loktů spadají až ke kolenům. Mariinu mladinkou tvář lemují prameny vlasů, které má staženy do týla pod bílý čepec a roušku. Prostě, portrét dámy z dob nejdávnějších. Zajeďte se na ni do Znojma podívat. A nejen na ni. Rotunda na vlastní oči je neopakovatelný, až mystický zážitek....