Paní Šárko, musel jsem si půjčit pajduliny ruce, abych Vám mohl napsat. Jsem totiž nádherný exemplář bearded kolie a mé packy zrovna nejsou uzpůsobeny klávesnici. Musím přiznat, že mne zpočátku zaskočilo, že jste to na nás pejsky bonzla. Ale nakonec jsem rád. Jen ať páníci přemýšlejí, než něco vypustí z tlamky. Bude víc zábavy. Už mne nebavilo dělat ze sebe troubu, když říkají "malý kulatý" - piškot, "tvrdý z kuřete"-kost atd.

Ovšem nejvíc se mi líbilo, když pajdule jednou po ránu kvaltovala, abych udělal hovínko a nabádala mne naším jazykem. Pokřikovala: Honem hovínko, já nedívám (nevidím) žádné hovínko, já chci hovínko a v tom nás předcházel pán s kotoučem dřeva. Takový úprk s kotoučem jsem ještě neviděl Od té doby je pajdule obecní blázen. Ať Vám to pořád pěkně píše Kulich

Milý Kulichu (fakt se jmenuješ Kulich?)

děkuju moc za Tvé vyznání/stížnost a celkově za Tvá krásná psí slova. Taky díky za podporu v mém psaní, udělal jsi mi radost! Já Tobě zase přeju, aby Tě Tvoje pajdule milovala jako doposud a méně nechápavých pánů s kotouči dřeva, kteří nechápou, jak je to s bobky složité!

Tvoje

Šárka

Moc krásné! 

I já se musela kdysi přizpůsobit ve vzájemné komunikaci se svojí ovčandou. Slova jako "Sedni", "Lehni" jí připadala jako buzerace, tak jsme po vzájemné dohodě přistoupily na "Hačí" a "Hají"

 děkuji !

Jé, myslela jsem, že "psí řečí" se mluvilo jen u nás.

Psí řeč neobsahovala slovesa v budoucím čase, protože skoro v každé větě běžně  říkáme: "budem, pudem"...

PUDEM? znamenalo, že se jde na  procházku. Takže všechno, co znělo trošku podobně, znamenalo pro našeho pejska v rychlosti natřepat kožich... a úprk ke dveřím.

Celá rodina i přátelé si osvojili řeč, která nezasvěcenému zněla jako rozhovor idiotů, ale co bychom kvůli Feránkovi neudělali, že?

 zřejmě je to tak všude ... a díky za reakci!

Díky!

Al Pajda, padám smíchy

Díky! Jsem ráda, že jsem Vás pobavila !

Kochadlo!To si musím pamatovat.A ano,zvířata rozumějí víc než si myslíme a kolikrát jsem ráda,že neumějí mluvit,stačí mi ten pohled abych věděla co si o mě(nás)myslí............Ale vzhledem k tomu,že kocouři si nás rychle vycvičili kr své spokojenosti,tak ty pohledy nejsou zas tak časté.Jinak supr článek!!!

Moc děkuju!

Ano ano, u mnoha zvířat se říká "jen mluvit"

Můj kocour také ovládá sám od sebe asi 4-5 slov. Víc ne, hodlá si totiž zachovat svoji kočičí nezávislost. Zato spolehlivě vychoval mne, že já ovládám daší asi 4 pokyny, které ke mně vysílá kocour. Nemyslím tím ovšem přípazy typu lehni nebo aport, ale dostávám jednoznačné pokyny, co bude zrovna k jídlu -  zda kapsička, suché kmrmivo ze špajzu nebo z kuchyně a ze kterého sáčku granulí...

Jo jo, naši miláčkové.