O psech a lidech (Širín)

Byla nejhodnější ze všech našich psů. Ale až po dovršení jednoho roku věku. Jako štěně a puberťačka byla Širín někdy k nepřežití.

Širín v období Conanky Ničitelky (1999).No, řekli byste to do ní?

Rozkousala na co přišla. Hlavně boty.  Ohlodala nohy veškerého nábytku. Vytrhala linoleum. Zvracela pouze v cizích autech. Vyla v tramvaji. Pletla se pod nohy tak, že jsem si kvůli ní jednou v Čerčanech na nádraží málem urazila hlavu o koleje.

Jednu dobu jsme dokonce uvažovali o úpravě bytu. Inspirovali jsme se televizními a filmovými záběry z hornických šaten, kde se šatstvo a obuv zavěsí na jakýsi hák a vytáhne až ke stropu. V našem malém bytě mělo vše své místo a jaksi nebylo úniku. Conanka Ničitelka tak například rozcupovala postupně všechny druhy polštářů. Pro informaci uvádím, že nejhůře se uklízí molitan, peří je proti tomu zívačka. Zlikvidovala i pohankový polštářek a část výplně sežrala. Tehdy byla přichycena při činu a my se báli ji ztrestat, abychom jí nepřitížili. Naopak. Pohanka viditelně prospěla jejímu zažívání.

V době,  kdy Širín patřila do naší rodinné smečky,  nás milovala orientální komunita. Její jméno je totiž z arabských a perských  pohádek. Taková česká Krasava. Když jsme na Širín zavolali, otáčely se hlavy některých cizinců a na tváři se jim vždy usadil široký úsměv.  JE OPRAVDU KRÁSNÁ, slýchali jsme často českou větu pronesenou s různými přízvuky…

Jednou se stalo, že jsem se se Širín bouřlivě vítala. Jak to umí jen jezevčíci, slastně chrochtala a ňuchala mi kolem celého obličeje. Po chvíli jsem zjistila, že mi chybí zlatá náušnice. Ihned jsem psici nařkla z krádeže a začala jí prohledávat tlamu. Nebylo mi lehko, protože náušnice měla bodec, který by jí mohl způsobit vnitřní zranění. Rodina se ale semkla proti mně.  Obvinili mě, že jsem paranoidní a že jsem si buď náušnici vůbec nevzala nebo ji někde ztratila. Širín nás celou dobu sledovala s nasazeným ksichtíkem  JAK BYCH SI MOHLA NĚCO PODOBNÉHO DOVOLIT?

Odjeli jsme na chalupu. Byla jsem všem pro smích, neboť jsem za Širín chodila jak stín a čekala na hromádku. Když prostě máte k některým  náušnicím citový vztah, nedbáte ani hovínka. Nic jsem nenašla, tak jsem definitivně ztratila naději.

Druhý den jsme byli na houbách v lese. Když Širín zase udělala bobek, vrhla jsem se k němu se šiškou coby preparačním nástrojem. Ségra zvedla oči k nebi a vysvětlovala Širín, která na mne nevěřícně zírala, že jsem prostě posedlá.

A má posedlost se mi vyplatila. Najednou jsem v exkrementu zahlédla zirkon a rázem jsem věděla, jak se cítili zlatokopové na Aljašce. Před užaslýma očima své sestry jsem vyňala náušnici, která se po omytí v přilehlé louži leskla jak vypucovaná od zlatníka.

Pražské legendy vyprávějí, jak se našly peníze v břiše opice nebo jak byl  ztracený prsten objeven při kuchání štiky.  Co je to proti náušnici, která prošla zažívacím traktem živé jezevčice s orientálním jménem ?