O chytré Melittě

Jednoho dne ji přestalo bavit cedit kafe mezi zuby. Neboť otravné a všudypřítomné kousky zrnek plavaly v hrnku každé ráno. Tak se rozhodla věčný problém vyřešit...

Jmenovala se Amalie Auguste Melitta Bentz. Narodila se roku 1873 v Drážďanech. To ještě měla příjmení Liebscher. Když se provdala za Johannese Emila Huga Bentze, stala se ženou v domácnosti. A také maminkou - porodila dva syny a jednu dceru.

Melitta žila spokojeně, ale jedno jí pořád leželo v hlavně. Lépe řečeno, dost jí to štvalo. Nikdy se jí totiž nepodařilo kávu přecedit tak, aby v ní nezůstaly rozemleté kousky. A tak se do problému zakousla jako buldok a už se ho nepustila. Vyzkoušela k filtrování všechno, co našla doma, a co ji napadlo. Až na to přišla. Sama se divila, jak je to jednoduché: nejvíce vyhovovaly pijáky ze školních sešitů jejích synů.

Nápad si nenechala pro sebe a hned všem svým přítelkyním poradila, jak na dokonalé kafe. Ale protože Melitta byla taky chytrá, hned svůj nápad patentovala. A v červnu 1908 jí patent schválili.

Takže dali s manželem hlavy dohromady. Byli dokonalý tandem, jelikož už v prosinci téhož roku otevřeli továrnu na kávové filtry. Zbrusu nová firma dostala jméno po své paní - Melitta. A rozjela se dokonale.  Už za rok - v roce 1909 - se fabrika Melitta předvedla na mezinárodním veletrhu v Lipsku a rovnou prodala přes tisíc kávových filtrů...

To byl ale jen začátek. Manželé Bentzovi se poradili s řemeslníky a brzy uvedli na trh i speciální plechovou filtrovací nádobu. A jelikož jim školní pijáky začaly připadat nedokonalé, pustili se v roce 1912 do výroby vlastního filtrovacího papíru. Dařilo se jim a vydělávali.

Jenže přišla 1. světová válka a s ní nedostatek. Hlavně kafe nebylo. A tak se Melitta zamyslela a převedla výrobu na kartónové krabice. Továrna se udržela i přes šílené roky války. Dokonce i po ní, kdy přišla inflace a krize. V té době zaměstnávali  Melitta a Hugo více než 80 lidí.

A jak šla výroba nahoru, drážďanská továrnička přestávala stíhat. A jelikož manželé Bentzovi nenašli v okolí nic vhodného, přestěhovali se v roce 1929 i s výrobou do Mindenu ve Vestfálsku. Což bylo neuvěřitelně "klikařské"rozhodnutí s ohledem na politický vývoj Německa po druhé světové válce.

Továrna neustále prosperovala, a tak se v roce 1932 rozhodla Melitta předat otěže svým synům Willimu a Horstovi. Na úplný odpočinek ale neodešla. Od té doby se věnovala něčemu, co bychom mohli nazvat sociální personalistikou. Starala se o blaho svých dělníků - rozhodovala o platech a odměnách, zavedla pětidenní pracovní dobu, založila sociální fond pro své pracovníky a také pořádala různé benefiční akce - např. vánoční slavnosti pro rodiny dělníků.

Druhá světová válka samozřejmě výrobu kávových filtrů zastavila. Bylo třeba vyrábět něco úplně jiného. A také muži museli na frontu...

Válečná léta se na firmě podepsala také vybombardovaním některých častí továrny. Po vítězství Spojenců byla Melitta nějakou dobu v jejich rukou. Až za dvanáct let se vrátila ke svým majitelům. Nějakou dobu trvalo, než se zase dostala na svou předválečnou úroveň, ale podařilo se.

Toho všeho se paní Melitta už nedožila. Zemřela ve městě Porta Westfalica v červnu roku 1950.

Ale - vzletně řečeno - žije dál ve své firmě, která se zrodila diky jejímu vynalézavému boji proti otravným kouskům zrnek v kafi. Melittu Group KG dnes řídí Melittini pravnuci a zaměstnávají na 3.300 lidí....