Manželkou jak za trest

V jejím případě téměř doslova. Nepřestala ho milovat, i když ji opustil. Ani potom, co ji tohle manželství dostalo až do gulagu...

O jaké manželství že to šlo? Se Sergejem Prokofjevem...

Lina byla po otci Španělka, a tak se narodila v Madridu v roce 1897 jako Carolina Codina Nemiskaja. Ono slovanské příjmení měla po mamince, která byla Ruska polského původu. Šlo o uměleckou rodinu, jelikož oba rodiče byli dost slavní operní zpěváci. Nejen v Evropě. A tak se stalo, že Lina byla spíš doma v New Yorku...

I když se odmalička připravovala na pěveckou dráhu, rodiče dbali, aby uměla také něco praktického. A tak Lina úspěšně absolvovala kursy šití a psaní na stroji. A k tomu vše, co souviselo s prací sekretářky. Však se jí to později hodilo...

Jejím osudovým dnem byl 10. prosinec roku 1918. Tehdy Lina přišla na newyorský Prokofjevův koncert. Když si byli poté představeni, přeskočila víc než jiskra. Byla z toho láska se vším všudy. Jenže se se Sergejem tak nějak pořád scházeli a rozcházeli, jak na sebe narážely jejich umělecké povahy. V roce 1920 spolu nakonec odjeli do Paříže. Což bylo mírně shocking jelikož nebyli manželé...

V Paříži prožívala Lina krásnou dobu. Hned zapadla do všudypřítomné avantgardy a také do party kolem Prokofjeva. Kdo z nás by nechtěl mít takové přátele? Jen tak namátkou pár jmen: Cocteau, Ďagilev, Ravel, Chaplin, Hemingway, Picasso, Stravinskij, Coco Chanel, Albert Camus...

I když byli Sergej a Lina velmi zamilovaní, stále se hádali. Oba měli pocit, že jeden druhého málo podporuje v jeho umělecké kariéře. A tak se i opouštěli, protože Lina jezdila do Itálie, kde dokončovala své pěvecké vzdělání, které Prokofjev financoval. Občas velmi úspěšně koncertovala pod uměleckým jménem Lina Llubera.

Roku 1922 se ti dva zase sešli na dovolené v Bavorsku. Nastalo klidnější období, které konečně vedlo ke svatbě. Hlavně proto, že Lina otěhotněla. Vzali se v Ettalu v říjnu roku 1923. Jejich syn Svjatoslav se narodil v únoru následujícího roku. A následně se zrodila i Prokofjevova velká hudební sláva. Sergej začal být doopravdy celosvětové úspěšný. Lininy ambice byly naopak u ledu. Už i proto, že jejich druhý syn Oleg se narodil v roce 1928...

Jako každý správný Rus smutnil Sergej Prokofjev po své vlasti. Jenže tam zrovna vládl svou ocelovou rukou Stalin. A jeho emisaři stále Prokofjeva jezdili přemlouvat, aby se vrátil domů. Sergej váhal, protože se bál. Ale na druhou stranu poté, co jeho hudba zněla v Carnegie Hall v New Yorku, v Palais Garnier v Paříži nebo ve vídeňské Opeře, stále víc toužil po jejím uvedení v Moskvě a v Leningradu.

A tak, když se Prokofjevovi v roce 1936 zdálo, že se politická situace v Sovětském svazu zlepšila, odjel s Linou i dětmi do Moskvy. Jenže šlo jen o klid před bouří. V srpnu začaly Stalinovy čistky nanovo. Vyděšená Lina chtěla zpátky do Paříže, ale Sergej ji utvrzoval v tom, že jim se nic nemůže stát. Takže zůstali...

V roce 1938 poznal Sergej na dovolené, kterou trávil sám, studentku literatury (a fanynku své hudby) Miru Mendelssonovou. A zamiloval se. Velmi moc, takže Lina i děti se ocitly na vedlejší koleji. Načež do toho všeho přišla válka. V roce 1941 byl Prokofjev spolu s dalšími umělci evakuován na Kavkaz. Lině se tam nechtělo, i když Sergeje pořád milovala a doufala... Jenže ten pořád žil s Mirou. A tak Lina zůstala i s dětmi v Moskvě, kde pracovala jako překladatelka pro Sovinformbyro. Ke cti Prokofjeva nutno dodat, že z Kavkazu posílal rodině peníze..

Když skončila válka, chtěla Lina ze SSSR i s dětmi odjet. Nepustili ji. A tak začala obíhat velvyslanectví a konzuláty a hledala cestu ven. Korunu všemu nasadil Prokofjev, který se v lednu roku 1948 oženil s Mírou, aniž by se s Linou rozvedl. Údajně usoudil, že jeho civilní sňatek v Bavorsku stejně není platný.  Načež v únoru Stalin taky usoudil. Že je Prokofjevova hudba "formální" a tím ho uvrhl do klatby.

Deset dní poté Linu zatkli a obvinili ji ze špionáže. "Hlavním  důkazem" byly její časté návštěvy na cizích ambasádach...

Ve vězení budovy KGB, zvané Lubljanka, Linu opakovaně vyslýchali a mučili, dokud jim nepodepsala "doznání". Poté ji v roce 1949 odsoudili ji k dvaceti letům nucených prací. A tak Lina odjela transportem až za polární kruh, do gulagu Abez v Komijské republice. A představte si, že ani tam na svého Sergeje nezanevřela. Její spoluvězeňkyně potvrdily, že o Prokofjevovi mluvila stále s velkou láskou...

Strašných dvacet let se naštěstí nenaplnilo. Po smrti Stalina to ještě nějaký čas trvalo, ale nakonec ji propustili v roce 1956. V té době už byl Prokofjev už dávno mrtvý. Shodou až bizarních okolností zemřel ve stejný den jako Stalin - 5. března 1953.

V roce 1957 byla Lina plně rehabilitována jako nevinná. Dostala potvrzení, že byla jedinou zákonitou Prokofjevovou manželkou, takže ji byl přiznán i vdovský důchod. Ze Sovětského svazu se ale dostala až v roce 1974. Usadila se v Londýně a brzy založila fond, který se věnoval odkazu jejího milovaného manžela Sergeje...

Tahle neobyčejná silná žena zemřela až v roce 1989. Bylo ji obdivuhodných devadesát jedna let...