Jmenovkyně

V historii tak trochu zapadla. Byla Přemyslovna, princezna, a rozhodla se pro klášterní život. Jmenovala se...

...Anežka. A v tom je právě ten problém. Nejde totiž o sv. Anežku Českou, ale o její tetu, abatyši svatojiřského kláštera v Praze.

Narodila se určitě před rokem 1150. Tehdy totiž zemřela její matka Gertruda Babenberská, první manželka českého knížete Vladislava II., pozdějšího krále. Královskou korunu dostal Anežčin tatínek roku 1158 od císaře Fridricha Barborossy za pomoc při boji se severoitalskými městy. V té době už byl pár let na světě Anežčin další bratříček Přemysl. Ale jen polorodý, protože se narodil z druhého manželství jejího otce s Juditou Durynskou.

A tak by stálo za to udělat si v jejich rodině pořádek. Vlastní bratry měla Anežka tři - Bedřicha, budoucího knížete, Vojtěcha, který to dotáhl na salcburského arcibiskupa a Svatopluka. A pak přišli ti polorodí: už zmíněný Přemysl (poté i Otakar), pozdější český král, další bratr Vladislav Jindřich a sestra Richsa.

Anežku vychovaly řeholnice v premonstrátském klášteře v Doksanech, který roku 1144 na břehu Ohře založila její matka Gertruda Babenberská. A možná už tam se malá princezna rozhodla, že bude jeptiškou taky. A dotáhla to až na abatyši. Ale přehodila hábit - stala se benediktinkou.

Klášteru sv. Jiří šéfovala Anežka od roku 1200. A nestarala se jen o duchovní život - zasloužila se i o jisté stavební úpravy. Nechala vybudovat chodbu, která vedla z konventu do baziliky, založila kapli sv. Ludmily a hlavně nechala vytesat tympanon s vyobrazením Madony s Ježíškem na trůnu. A dostala se na něj i ona sama. Spolu se zakladatelkou kláštera Mlladou-Marií a druhou abatyší Bertou, která klášter obnovila po ničivém požáru v roce 1142. Na tympanonu je také reliéfní vyobrazení Anežčiny bratra krále Přemysla Otakara I.

Abatyše Anežka zemřela 7. června roku 1228. Bylo jí kolem osmdesáti let. Naprosto obdivuhodné ve třináctém stoleti...

P.S.  Dnes se všude slaví sv. Patrik. A tak dávám do prokliku něco k jeho dni.