Ústavní soud se bude zabývat stížností poslance Miloše Melčáka týkající se zkrácením funkce Poslanecké sněmovny sebou samotnou. Od mnoha vrcholných představitelů můžeme slyšet prohlášení, které počínání Ústavního soudu považují snad skoro za protidemokratické a za jakýsi akt zviditelnění.
Já bych si rozhodně Ústavní soud a jeho členy nedovolil z podobných úmyslů nařknout. Spíše by si páni poslanci měli zamést před vlastním prahem a uvědomit si proč a s jakou myšlenkou byla Ústava stvořena. O pádu (svržení vlády) již bylo napsáno tolik, že si jistě každý, kdo chtěl, již svůj názor vytvořil, ovšem politická dohoda o přijetí speciálního ústavního zákona obcházející jiný ústavní zákon (Ústavu) médii pouze probublala do ztracena. Autoři Ústavy a poslanci konce roku 1992 zřejmě do Ústavy začlenili ony tři způsoby rozpuštění sněmovny nikoli z vlastního potěšení ale jako pojistku pro demokratické (z)řízení České republiky.
Zákony a pochopitelně i ty ústavní platí pro každého, tedy i pro zákonodárce, bohužel to kvalifikované většině z našich 281 zřejmě ušlo. Pochopitelně nic legislativcům nebránilo ve změně ústavy a přidat možnost samorozpuštění dolní komory. Že by změna ústavy nebyla tak politicky a preferenčně příjemná?
