"Tak nám Irové prohráli v prodloužení, paní Mullerová." "Jé, teda ti hoši mají boží smůlu a takoví to jsou solidní katolíci.Tak to si zase dají repete, ne?" "Tentokrát ne, teď se to Francii hodí."
Důvody, které vedou profesionálního fotbalistu, k úmyslnému porušení pravidel pod dozorem nesčetného množství záznamových zařízení jsou křišťálově čistější než jezírko Evianu. Honba za úspěchem, peníze a zájmy fotbalového národa jsou lákadla, která u morálně nedokonalého jedince převýší osobní čest. Včera večer se francouzský útočník zmocnil záporné role ve večerním dramatu a měl sukces. Po utkání se objevilo i prohlášení, že Irové se dožadují opakování zápasu. Pochopitelně se toto s určitostí nestane, šlo by o naprosto přelomové rozhodnutí s nedozírnými dopady a výsledky ze hřiště budou ponechány.
"Upřímně řečeno byla to ruka. Ale já nejsem rozhodčí. Já jsem to zahrál a on to dovolil. To je otázka pro něj,"
Irové už mají podobnou zkušenost. Odehráli v červnu 2008 jedno veledůležité kvalifikační utkání a po závěrečném hvizdu se ihned začalo spekulovat o regulérnosti výsledku. Mnoha vlivným totiž nekápnul do noty. Irové byli vybídnuti k opakování tohoto zápasu a na druhý pokus se všechno povedlo. Je s podivem, že i v tomto případě figurovala Francie jakožto tým, kterému tenkrát opakování přišlo náramně vhod. Bylo to bezprecedentní porušení pravidel, ale fotbalu rozumí každý.
Mimochodem, rozhodčí byl taky Švéd. A důvody? Podstata je stejná, jenom se dá jinak označit. Proč jsme to jenom dovolili...
