Dým v ulicích

Tak se nám zase jednou do ulic rozlezli vulgární bezmozci, jejichž veškerá mozková kapacita stačí jen na schopnost rozpoznat na zemi kámen, sebrat ho a následně ho vrhnout směrem, kam míří jejich nos.

Různá média nám potom přinášejí dramatické záběry, doprovázené popisem všeho vrhaného i všeho zasaženého a to vše bývá doplněno obsáhlými komentáři a studiemi na téma nesnášenlivosti, rasismu a násilí. A málokterý reportér samozřejmě nezapomene prásknout místní obyvatele, kterak se tleskáním a pokřikováním přidávají na stranu extremistů. No a opoziční lišáci si zase nezapomenou čutnout do obrněných policistů poukazováním na teatrálnost jejich zákroků. Ovšem o jadérko problému se opět nikdo radši neotře, aby se neumazal. Ovšem dokud se někdo neodváží umazat, budeme bezmozky i létající kameny v ulicích vídat i nadále a možná i častěji. Jadérkem jsou totiž nepřizpůsobiví spoluobčané, jejichž rozesmáté opálené tváře vídávají pracující lidé z oken svých pracovišť po celou pracovní dobu. Stejně rozesmáté je lze také potkat, kterak utrácejí snadno získané, šťavnaté sociální dávky po hospodách a hernách. Na náladě pracujícímu člověku nepřidá ani fakt, že zatímco on v případě nějaké omylem neuhrazené platby v řádu desetikorun bývá popotahován bankami i státními úřady, usměvavý opálenec si klidně vybydlí byt a dům až na beton či cihlu a od státu dostane nějaký nový, hezký, připravený k dalšímu plundrování. A samozřejmě bez nutnosti platit nějaký nájem. Kdyby se řešilo tohle, předešlo by se mnoha problémům a nepříjemnostem a tupí bezmozci by si zase v klidu mohli křepčit na svých hudebních produkcích, oslavujících svými texty šedesát let mrtvé kreatury, jež by zrovna tyhle „tvrďáky“ poslali do plynu jako první. Vůbec by nálada ve společnosti vypadala jinak, kdyby zákony platili pro každého. Když se někdo po tisíce let nezměnil, asi těžko ho napravíme poskytnutím silné sociální sítě. Na druhou stranu asi dokážu pochopit, že opálení jedinci, kterým všechno projde, ani nemají potřebu se o cokoliv snažit.