Vzpomínáček - 9. září - Velký kormidelník

Vy ještě nevíte co je Vzpomínáček? Vzpomínáček je všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 9. září. Vilém I. Dobyvatel, závěť Jana Lucemburského, Jan Roháč z Dubé, konec bavorsko-francouzské okupace Čech, Lev Nikolajevič Tolstoj, Křesťanská sociální strana pro Čechy a Moravu, Henri de Toulouse-Lautrec, Jaroslav Vrchlický, politika KSČ "ostrého kursu proti reakci", Mao Ce-tung, Vladimir Putin, UNIX_TIMESTAMP... Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál...

Události:

1087 – Zemřel Vilém I. Dobyvatel, anglický král (* kolem 1028)

1340 – Na flanderském bojišti nechal král Jan Lucemburský sepsat závěť, podle níž měly připadnout po jeho smrti Čechy, Lužice a Slezsko Karlovi, Morava Janu Jindřichovi a Lucembursko Václavovi.

1434 – Moravané (včetně panských stoupenců kalicha) uzavřeli v Brně landfrýd s Albrechtem II. Habsburským, přijali ho za svého pána a on jim potvrdil privilegia; smlouvu pečetil i olomoucký biskup Konrád ze Zvole a opavský vévoda Václav.

1437 – V Praze byl se svými druhy popraven Jan Roháč z Dubé (* 1380)

Jan Roháč pocházel z chudého šlechtického rodu pánů z Dubé. Jeho otec Ondřej z Dubé pobýval na Libouni, kde se pravděpodobně Jan roku 1380 narodil. V mládí se chudý Jan Roháč živil jako lapka.

K moci se Jan Roháč dostává až s nástupem husitské revoluce. Stal se jedním z Vyšehradských manů a tak se pravděpodobně seznámil s Janem Žižkou. Po bitvě na Vítkově 14. července 1420 je již jmenován jako jeden z táboritů. Stal se jedním z nejvěrnějších Žižkových druhů a proto jej Žižka ustanovil hejtmanem v Lomnici, která byla tábory dobyta na podzim roku 1420. Jan Roháč se zúčastnil Čáslavského sněmu, kde zastupoval táborskou obec. Absolvoval také bitvy u Malešova a Ústí. Po smrti Jana Žižky z Trocnova dál stál na straně radikálních táboritů a sirotků. Postupně se však stahoval do ústraní a nesouhlasil s posilováním moci Prokopa Holého a Jana Čapka ze Sán. Během revoluce si Jan Roháč nahromadil značné majetky. Po porážce radikálů vedených Prokopem Holým v bitvě u Lipan se se zbylými věrnými postavil do čela odboje proti Zikmundovi Lucemburskému. Uchýlil se do Hradce Králové, musel ho však záhy opustit. Jeho hrádek nesoucí biblické jméno Sion, byl posléze obléhán a dne 6. září 1437 dobyt vojskem Hynka Ptáčka z Pirkštejna. Jan Roháč z Dubé byl s přeživšími druhy zajat a 8. září předán na Staroměstskou radnici. 9. září byl i se svou družinou pověšen.

1594 – Matyášovo vojsko utrpělo těžkou porážku na Žitném ostrově; Ráb se ocitl v tureckém obklíčení a jeho posádka kapitulovala (projevila se naprostá vojenská neschopnost Matyáše Habsburského).

1735 – Ediktem byla odstraněna spotřební dávka na domácí výrobky, takže jí podléhaly jen cizí výrobky.

1743 – Francouzská posádka v Chebu se vzdala rakouským vojákům. České země (s výjimkou ztraceného Slezska) byly podrobeny Marií Terezií, skončila bavorsko-francouzská okupace Čech.

1754 − Za přítomnosti císařovny Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského vysvěcen sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci

1813 – V Teplicích došlo k podpisu spojeneckých smluv Rakouska s Ruskem a Pruskem; Rakousko i Prusko se vzájemně zavázalo k obnovení územního status quo před rokem 1805. Dne 3. října bylo završeno začlenění Rakouska do protifrancouzské koalice uzavřením rakousko-anglické spojenecké smlouvy. Také Bavorsko se připojilo ke koalici (opustilo Rýnský spolek).

1828 − Narodil se Lev Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel a filosof († 20. listopadu 1910)

1894 – V Litomyšli byla založena Křesťanská sociální strana pro Čechy a Moravu; programově vycházela z encykliky papeže Lva XIII. Rerum novarum (15. května 1891), v níž papež projevil zájem o sociální problémy a naznačil jejich řešení. Od září 1899, kdy se osamostatnila Křesťansko-sociální strana (na Moravě) zásluhou J. Šrámka na Velehradě, nesla poté nový název Česká strana křesťansko-sociální. V přijatém programu nabízela především "řešit sociální otázku na základě katolickém".

1901 – Zemřel Henri de Toulouse-Lautrec, francouzský malíř a grafik (* 24. listopadu 1864)

1912 − Zemřel Jaroslav Vrchlický, český spisovatel (* 17. února 1853)

1948 – Předsednictvo ÚV KSČ schválilo politiku "ostrého kursu proti reakci" s konkrétními opatřeními (tvrdý zákon na ochranu republiky, zřízení táborů nucené práce, ostrý postup proti živnostníkům a kulakům atd.). Režim prožíval svou první krizi.

1968 – Prezident republiky přijal delegaci odborářů vedenou K. Poláčkem a V. Daubnerem, dále přijal vedoucí politické pracovníky čs. armády.

Vláda projednala a schválila návrh zákona o Národní frontě.

F. Vašek a J. Rybář byli jmenováni náměstky ministra vnitra.

Ministr kultury M. Galuška a tajemník ÚV KSČ Z. Mlynář se zúčastnili oficiálního obnovení vysílání Čs.rozhlasu z jeho hlavní budovy na Vinohradské třídě.

Zpravodaj ČTK při OSN K. Král byl odvolán pro svůj výklad o vývoji událostí v ČSSR, který podal 6. září.

Francouzský prezident Ch. de Gaulle na tiskové konferenci znovu odsoudil vojenskou intervenci v Československu, která odporuje snahám po uvolnění mezinárodního napětí a není ničím jiným než výrazem sovětské hegemonie.

1969 – Předsednictvo ÚV Komunistické strany Slovenska zrušilo dokumenty, které byly přijaty v červenci a srpnu 1968, protože „stanoviska, která tyto dokumenty obsahují, odporují současné úrovni poznání strany o skutečnostech, jež vedly ke vstupu spojeneckých vojsk na naše území“.

Členové České filharmonie předali na čs. velvyslanectví v Londýně medaile k výročí 21. srpna, které obdrželi ve Švýcarsku od Rafaela Kubelíka.

1976 − Zemřel Mao Ce-tung, předseda Komunistické strany Číny (* 26. prosince 1893)

Mao Ce-tung (tradiční čínština: 毛澤東, zjednodušená čínština: 毛泽东, pīnyīn: Máo Zédōng; nové jméno: Rùnzhī 润芝) (26. prosince 1893 – 9. září 1976) byl od ledna 1935 tajemníkem a od roku 1943 předsedou Komunistické strany Číny. Zvítězil v občanské válce s nacionalisty a od roku 1949 byl nejvýznamnější osobností v nově vzniklé komunistické Čínské lidové republice, a to až do své smrti v roce 1976. Měl oficiální přezdívku Velký kormidelník (伟大舵手).

Narodil se ve vesnici Šao-šan v poměrně bohaté rolnické rodině v provincii Chu-nan, vzdělání se mu dostalo v Čchang-ša. Mao se následně věnoval vyučování a novinařině. V roce 1918 začal pracovat v knihovně Pekingské univerzity a na rozdíl od svých současníků nevyužil možnosti studovat v cizině. V Pekingu se seznámil s myšlenkami marxismu a v roce 1921 pomáhal budovat Komunistickou stranu Číny.

Jako revolucionář se věnoval organizování rolníků v politickou sílu a roku 1928 se zúčastnil povstání, po jehož neúspěchu se uchýlil do sovětu v Ťiang-si. Obklíčení této oblasti Čankajškovými silami vedlo k tomu, že Mao spolu s dalšími soudruhy zahájili tak zvaný Dlouhý pochod - právě během něj se Mao prosadil jako vůdce. V polovině 30. let, kdy jeho zdecimované síly dorazily do Jen-anu, již byl Mao s to bránit se Stalinovu tlaku na dosazení promoskevského vedení. V této době si vytvořil kult osobnosti a vyvinul i vlastní politickou filosofii, která vešla ve známost jako Mao Ce-tungovo myšlení (maoismus).

Spojenectví s Kuomintangem během války proti Japoncům a pomoc Moskvy mu umožnily vybudovat značnou vojenskou sílu a rozšířit síť guerillových jednotek. Schopnost udržet stranu při životě i v těch nejtěžších podmínkách a rozhodná vítězství během občanské války mu po vytvoření Čínské lidové republiky 1. října 1949 přinesla obrovský věhlas.

Maovi systém sovětského stylu, vytvořený po roce 1949, nevyhovoval. Proto se v roce 1958 rozhodl přistoupit k Velkému skoku vpřed, který měl zemi rychle přiblížit komunistické Utopii. Avšak následný hladomor přinesl smrt zhruba 20 - 40 milionům lidí. Totální fiasko Velkého skoku bylo pro Maa těžkou ranou a ponížením. Ve snaze obnovit svou prestiž a moc, s účelem eliminovat nepřátele, zahájil v roce 1966 Kulturní revoluci, během níž byli postiženi všichni členové strany, které podezříval z neposlušnosti.

V roce 1959 Mao narušil vztahy se Sovětským svazem a Čínu odřízl od většiny zemí komunistického bloku. Byl přesvědčen, že se neodvratně blíží atomová válka se Sovětským svazem. Proto zemi uvrhl do stavu horečného zbrojení, které do jeho smrti téměř úplně zruinovalo hospodářství.

V roce 1969 vyhlásil devátý sjezd strany Mao Ce-tunga neomezeným vůdcem Číny a jeho manželka Ťiang Čching byla zvolena členem politbyra KS Číny. Desátý sjezd strany v roce 1973 postavení Maa a Ťiang Čching potvrdil, ale Mao Ce-tung už s přibývajícím věkem svůj mocenský vliv pomalu ztrácel. O politiku se příliš nestaral a většinu času trávil se svými mladými milenkami. Mao Ce-tung zemřel 9. 9. 1976 ve věku 82 let. Po jeho smrti vypukl boj o moc mezi zastánci pragmatického proudu a radikální skupinou, známou jako gang čtyř, která se vytvořila kolem vdovy Ťiang Čching.

1982 – Na závěr návštěvy vůdce libyjské revoluce M. Kaddáfího byla podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a Libyjskou arabskou lidovou socialistickou džamáhiríjí.

1999 - Předsedou vlády Ruské federace byl jmenován tehdy neznámý Vladimir Putin

2001 – Čas ve formátu UNIX_TIMESTAMP (počet sekund od epochy Unixu) v 3:46:40 (SEČ) překročil 1 000 000 000.

Svátky:

Svátek mají Daniela, Petr (Claver) a Gorgon.

Jméno Daniela, které dnes nacházíme v občanském kalendáři, má hebrejský původ a znamená "Bůh je můj soudce". Je ženským protějškem Daniela.

Jméno Daniel nosil největší starozákonní prorok, který se narodil roku 610 před Kristem. Působil v době, kdy lid izraelský žil v babylonském zajetí. Byl to velmi vzdělaný člověk a ovládal umění vykládání snů a věštby. Jednoho dne si jej proto povolal babylonský král Nabukadnezar, kterému se zdálo, že ve snu viděl, jak se nad ním tyčí obrovská socha. Měla zlatou hlavu, hruď ze stříbra, břicho a boky z bronzu a nohy ze železa a z hlíny. Náhle přilétl kámen a úderem do nohou celou sochu proměnil v prach. Vítr jej rozvál a kámen se přeměnil v horu, která pokryla celou zem. Daniel sen vysvětlil takto: "Králi, zlatá hlava sochy, to jsi ty sám. Její části ze stříbra, bronzu, železa a hlíny jsou království, která povstanou po tvém království. Některá budou silná, jiná slabá. Žádné však nebude trvat navěky. Kámen pak je království Boží, které je větší než kterékoliv pozemské a nikdy nepodlehne zkáze."

V našem církevním kalendáři má dnes svátek Petr Claver (Klaver), který se narodil mezi lety 1580-81 ve Verdú (Španělsko). Ve věku 22 let vstoupil do jezuitského řádu a záhy se rozhodl, že bude vykonávat křesťanskou misii. Po mezistanicích v západní Indii a v Santa Fé de Bogotá přijal v roce 1616 kněžské svěcení v severokolumbijském městě Cartageně. Zde, v centru obchodu s černými otroky, působil Petr Claver téměř 40 let. Staral se o duševní i tělesné blaho zdejších obyvatel a také tisíců otroků. Jako mnoho jiných misionářů, také Petr působil nejen jako kněz, ale i jako lékař, sběratel almužen, učitel a ošetřovatel nemocných. Krátce před svou smrtí prý řekl, že během svého působení v Cartageně pokřtil na 300 tisíc černochů. Proto jej nazývali "apoštolem černochů". Rozumí se, že takto náročný život Petra notně unavil, a tak se stalo, že když 8. září roku 1654 v Cartageně umíral, byl již zcela vyčerpán. Ve světovém kalendáři má svátek právě při tomto datu.

Dalším dnešním světcem je Gorgon Římský, který se narodil někdy ve 3. století v Římě. Patří k velmi známým postavám mučedníků, ačkoliv o jeho životě toho mnoho nevíme. Zemřel v roce 305 za velkého pronásledování křesťanů. Tehdy vládl Římu císař Diokletianus, který má na svědomí smrt mnoha tisíců lidí. Gorgon byl popraven v Římě, podle tradice jej jeho přátelé pochovali na křesťanském hřbitově při římské via Lavicana, což je dnes široká a velice frekventovaná silnice vedoucí nalevo od Colossea. Gorgonův svátek je na seznamu mučedníků již od roku 354. V 8. století se jeho ostatky dostaly do slavného benediktinského opatství Gorze v Lotrinsku, které od té doby nese název sv. Gorgona.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat naTwitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje