Vzpomínáček - 8. února - Jules Verne a Eva Jakoubková

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 8. února. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Strakonická jednota, Daniel Bernoulli, Petr Veliký, bitva u Jílového, berní provizorium, William Tecumseh Sherman, Jules Verne, Dmitrij Ivanovič Mendělejev, První brněnská strojírna, výbuch sopky Montagne Pelée, Jack Lemmon, Osvobozené divadlo, Vjačeslav Tichonov, Milan Chladil, Ministerstvo státní bezpečnosti v NDR, korunovace Alžběty II., Eva Jakoubková, zvláštní usnesení o jednotě společnosti, „Jak dál?“, měnová odluka, novela zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1449 – Ve Strakonicích se podařilo (po mnoha jednáních) Oldřichovi II. z Rožmberka vytvořit tzv. strakonickou jednotu, k níž se kromě šlechty z jižních a západních Čech přidal i vůdce zbytku táborského svazu Oldřich ze Strážnice; jednota byla namířena proti Jiřímu z Poděbrad. Brzy se rozpoutala domácí válka Jiříkovy strany proti straně rožmbersko-katolické, spojené s tábory; Jiří z Poděbrad získával převahu.

1700 – Narodil se Daniel Bernoulli, švýcarský fyzik a matematik, zakladatel hydrodynamiky († 17. března 1782)

1725 – Zemřel Petr Veliký, ruský car (* 9. června 1672)

1807 – Se odehrálo jedno z nejkrvavějších ozbrojených střetnutí napoleonských válek – bitva u Jílového.

1819 – Zavedeno berní provizorium; základem pozemkové daně byly výpočty josefínského katastru, avšak hrubý výnos pozemků byl převeden na čistý výnos. Berní provizorium odstraňovalo rozdíl ve zdanění poddanské a panské půdy; začalo platit od 1. listopadu 1820. Berním provizoriem zůstaly nedotknuty další daně (nápojová, třídní a osobní, dědická, výdělková, příspěvky na rozličné fondy).

1820 – Narodil se William Tecumseh Sherman, vrchní velitel armády Spojených států († 14. února 1891)

1828 – Narodil se Jules Verne, francouzský spisovatel († 24. března 1905)

Jules Verne (8. února 1828 Nantes – 24. března 1905 Amiens) byl francouzský spisovatel dobrodružné literatury.

Je považován za jednoho ze zakladatelů žánru vědeckofantastické literatury.

Jeho knihy jsou dodnes oblíbeny hlavně mezi mládeží.

Jules Verne se narodil 8. února roku 1828 na ostrůvku Île Feydeau, ve městě Nantes jako první z pěti děti pařížského právníka Pierra Vernea.

Roku 1839 se nechal najmout jako plavčík na loď do Indie, jeho rodiče to však zjistili a cestě zabránili.

Roku 1847 odjel Jules Verne do Paříže studovat práva a po ukončení studia se živil jako obchodník s akciemi.

Roku 1857 se oženil s Honorií Morelovou, se kterou měl syna Michela, který po jeho smrti dopsal některá jeho nedokončená díla.

Roku 1886 Verne jen těsně unikl smrti, když na něj zřejmě v pominutí smyslů vystřelil z revolveru jeho synovec Gaston (1860 - 1916), syn jeho bratra Paula. Verneovi se naštěstí podařilo srazit zbraň a byl jenom raněn.

Jules Verne hodně cestoval a některé zážitky z těchto cest zapracoval i do svých románů. Již roku 1859 navštívil Anglii a Skotsko, v roce 1861 se vydal do Skandinávie, roku 1867 do USA, dále pak navštívil např. roku 1878 severní Afriku a roku 1881 Nizozemsko, Německo a Dánsko.

V roce 1888 byl zvolen radním města Amiens. Jako památka na jeho působení zůstalo v Amiens technicky zajímavé divadlo, jehož nosná část je řešena originálně použitými komíny.

Již v mládí se pokoušel Verne o literární činnost. Psal (bez většího ohlasu) básně, povídky, písně, libreta a divadelní hry, např. Zlomená stébla (1849, Les Pailles rompues). V roce 1862 se však seznámil s nakladatelem Pierrem-Julesem Hetzelem, který vydal jeho dobrodružný román Pět neděl v balóně. Ten měl tak obrovský úspěch, že nakladatel nabídl Verneovi exkluzivní smlouvu na dvacet let, v níž se Verne zavázal napsat dva svazky ročně (nejde o počet titulů, protože některé romány byly několikasvazkové). Tato smlouva Vernea finančně zajistila a umožnila mu živit se pouze psaním. Pierre-Jules Hetzel také vymyslel souhrnný název pro Verneovo dílo, a to Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires), které měly podle něho „shrnout všechny znalosti zeměpisné, geologické, fyzikální, astronomické, tak jak je shromáždila moderní věda, a zpracovat tak barvitým a poutavým způsobem … dějiny světa“.

Roku 1864 uzavřel Hetzel a Verne druhý kontrakt na napsání dějin velkých zeměpisných objevů. Na tomto díle Verne spolupracoval s Gabrielem Marcelem (1843-1909), knihovníkem ve francouzské Národní knihovně (Bibliotheque Nationale) v Paříži. Důvodem spolupráce bylo především to, že Verne uměl mluvit a číst pouze francouzsky, zatímco velké množství informací, které potřeboval ve své práci použít, bylo dostupné pouze v cizích jazycích, které Marcel velmi dobře ovládal.

Autorství některých knih Julese Vernea je sporné. Tak například se dnes již ví, že román Trosečník z Cynthie napsal jiný francouzský spisovatel André Laurie (Verne provedl pouze kontrolní práce a jeho jméno bylo přidáno z komerčních důvodů). Již předtím Verne upravil, a to velmi podstatně, dva jiné Laurieho rukopisy. Tyto texty se staly základem dvou románů, vydaných rovněž pod jménem Julese Vernea: Ocelové město a Hvězda jihu. Rovněž tak romány dokončené nebo přepracované jeho synem Michelem (např. Lodivod dunajský, Honba za meteorem nebo Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy) se podle posledních výzkumů dosti liší od původních Verneových textů. Ke stálým Vernovým spolupracovníkům patřil jeho bratr Paul (1829 - 1897), kapitán dálkové plavby, který měl podíl na všech jeho knihách týkajících se moře a námořnictví. Za pravidelného Verneova spolupracovníka musíme považovat i nakladatele Hetzela, který byl prvním čtenářem jeho děl. Jejich vzájemná korespondence a analýza původních rukopisů, poukazují na to, že Hetzel nejen přispíval mnoha nápady, ale prováděl v rukopisech také změny.

Jules Verne je považován společně s anglickým spisovatelem Herbertem Georgem Wellsem za zakladatele žánru vědeckofantastické literatury (science-fiction). Ve svých dílech předpověděl celou řadu vědeckých a technických objevů, např. dálkové lety řiditelným balónem, velkorážní dělo, videofon, skafandr, kosmické cesty, elektrický motor, tank, vrtulník a další).

Jules Verne zemřel 24. března roku 1905 v Amiensu. Jeho syn Michel se postaral o vydání jeho posledního originálního románu Zatopená Sahara a poté knihou Maják na konci světa zahájil dlouhodobé vydávání dalších svazků Podivuhodných cest. V těchto dílech však Michel prováděl (jak již bylo řečeno) velké změny, takže originální verze byly vydány až koncem 20. století.

V první polovině 20. století někteří Verneovi životopisci uváděli, že Verne je polského původu a jmenuje se ve skutečnosti Oleskiewicz (verne je francouzsky olše). Tuto fámu o sobě patrně rozšířil sám Verne, který historkami na toto téma často bavil společnost.

1834 – Narodil se Dmitrij Ivanovič Mendělejev, ruský chemik († 2. února 1907)

1872 – Sloučením dvou brněnských strojírenských podniků C. F. Luze a Th. Bracegirdla byla založena akciová společnost První brněnská strojírna, která vyráběla parní stroje, kotle, turbíny, čerpadla, zařízení pro cukrovary, pivovary, lihovary a železnice.

1900 – Na Štrbském Plese se konalo mistrovství Evropy v rychlobruslení.

1902 – Na malém francouzském antilském ostrově Martinik došlo k silnému výbuchu sopky Montagne Pelée. Z úbočí vulkánu se hnal do údolí mohutný žhavý mrak rychlostí více než 150 metrů za sekundu. Rozžhavené plyny o teplotě 800 °C ve spojení s masami lávy a žhnoucím sopečným prachem zničily v několika okamžicích celé město Saint Pierre. Katastrofa si vyžádala 26 000 životů.

1925 – Narodil se Jack Lemmon, americký herec († 27. června 2001)

1926 – J. Honzl a J. Frejka založili Osvobozené divadlo, divadelní sekci Devětsilu (založen 5. října 1920); poprvé se představili v pražském divadle Na Slupi.

1928 – Narodil se Vjačeslav Tichonov, ruský herec († 4. prosince 2009)

1931 – Narodil se Milan Chladil, český zpěvák († 28. června 1984)

1936 – Byla zahájena státní návštěva M. Hodži ve Francii, kde jednal o svém plánu na hospodářsko-politickou spolupráci podunajských států jako protiváhy vůči Německu.

1938 – V Ružomberku jednal A. Hlinka s delegací Sudetendeutsche Partei o společném postupu.

1943 – Japonské jednotky opustily Guadalcanal.

1944 – Plán operace Overlord, invaze do Normandie, byl definitivně schválen.

1950 – V NDR vzniklo Ministerstvo státní bezpečnosti, zaměřené na boj proti špionáži, sabotážím a protistátní činnosti – ve skutečnosti hlavní instituce represivního státního aparátu.

1952 – Alžběta II. korunována jako královna Spojeného království.

Narodila se Eva Jakoubková, česká herečka († 16. června 2005)

Eva Jakoubková se narodila 8. února 1952 v ostravském Zábřehu.

Pro svoji hereckou dráhu se začala připravovat už na Státní konzervatoři v Ostravě (1969) a na pražské DAMU, jež absolvovala roku 1973.

Za celý svůj život prošla scénami královehradeckého Divadla Vítězného února (1973 – 1975) a nakonec Činoherního klubu v Praze (1977 – 1992).

Na začátku 80. let dokonce hostovala na scéně Národního divadla jako „Maryša“ bratrů Mrštíků v režii Evžena Sokolovského.

Eva Jakoubková byla především herečkou křehkých a milých milovnic i naivek a mladých oslnivých dívek, z nichž se později přehrála do postav charakterních zralých žen.

Pro tyto postavy využívala svoji přirozenou oduševnělou krásu, velké magické oči a inteligenci. Kromě těchto aspektů dokázala své úlohy pozvednout i prácí s tělem, mimikou a klidným hlasovým projevem.

Uplatnila se v konverzačních a komorních hrách, ale v Hradci Králové se nevyhnula ani muzikálovému a operetnímu oboru.

Z četných divadelních úloh a kreací musíme uvést inscenace „Krejcarová opera“ (Dolly), „Ten, kdo dostává políčky“ (Consuela), „Hejtman z Kopníku“ (Augusta Wormserová), „Něžný barbar“, „Povídky z Vídeňského lesa“, „Rodina Tónů“, „Domnělá reportáž o americkém pop – festivalu“, „Nikola Šuhaj“, „Macbeth“ a další.

Film moc příležitostí Evě Jakoubkové nedal a hlavně využíval její popularity. Poprvé si zahrála mladou a tragickou Júliu Cafíkovou ve slovenském válečném dramatu CHOĎ A NELÚČ SA (1979) Jozefa Režuchy. A zcela naposledy (a poprvé v 90. letech) představovala matku nemocného patnáctiletého chlapce Emila (Jakub Marek), jež je v pozdějším věku váženým pražským lékařem (Petr Pelzer), v Jirešově snímku na motivy stejnojmenného psychologického románu Jaroslava Havlíčka HELIMADOE (1993). Na dalších dlouhých dvanáct let už filmoví režiséři ztratili o tuto herečku zájem.

Z dalších rolí si musíme uvést manželku ševce Bursíka v Kachyňově příběhu LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979), Dagmar ve studentském snímku FAMU Dušana Kukala a Martina Bezoušky AEIOU (1979), Marcelu v komedii Otakara Fuky KAM ZMIZEL KURÝR (1981), ženu Mariu v dramatu SCHŮZKA SE STÍNY (1982) Jiřího Svobody, hostesku ve slovenském psychologickém dramatu Vladimíra Kavčiaka ZBOHOM, SLADKÉ DRIEMOTY (1983), překladatelku Helenu v komedii Václava Vorlíčka JÁ NEJSEM JÁ (1985), Sonju Liebknechtovou v koprodukčním československo – německém snímku Margarethe von Trotty ROSA LUXEMBURG (1985), Koudelkovou v československo – sovětské koprodukci dětského CIZÍM VSTUP POVOLEN (1986) Josefa Pinkavy, Kováčovou ve slovenském dramatu JUŽNÁ POŠTA (1987) Stanislava Párnického i Štefku v další slovenské tragikomedii HODY (1987) Andreje Lettricha.

O něco více spolupracovala s rozhlasem („Satan pro toto století“, „Tajuplný příběh Bílé paní – Vyprávění zámecké kašny“ atd.), gramofonovými deskami („Český melodram 6“ apod.), dabingem (např. VRAŽDA V ORIENT EXPRESU) a televizními inscenacemi (třeba STŘÍLEJ OBĚHA RUKAMA, NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, JAK SE PEČE ŠTĚSTÍ, ZASPALA NEVĚSTA, DĚTINSKÉ HRY DOSPĚLÝCH, PŘÍLIŠ MNOHO DOBRÝCH ÚMYSLŮ, POHÁDKA O TOUZE, MILOSTIVÉ LÉTO, KDO S KOHO, MISTR KAMPANUS, A JSOU LI TU ANDĚLÉ? či KURÝR) a seriály (ENYKY BENYKY, MUŽ NA RADNICI, INŽENÝRSKÁ ODYSEA a TISÍCROČNÁ VČELA). Největší popularity ji však přinesla seriálová postava (kam patří i ta z MUŽE NA RADNICI) předčasně zemřelé manželky skláře Jakuba Cirkla (Luděk Munzar) Terezky v Dietlově a Dudkově seriálu SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE (1985).

Byla manželkou zpěváka Petra Nováka (1945 – 1997). Předčasná smrt manžela, špatný zdravotní stav, ztráta milované práce a těžké problémy s alkoholem vyvrcholily až k předčasnému konci této krásné herečky. Eva Jakoubková zemřela ve svém pražském bytě 16. června 2005 ve věku pouhých padesáti tří let. Svého milovaného manžela přežila o pouhých osm let. I když český film jejího potenciálu zdaleka nevyužil, slovenská kinematografie a koprodukce se sousedními státy ano (i když také v omezené míře).

1967 – Na zasedání ÚV KSČ byla ve zvláštním usnesení o jednotě společnosti opět zdůrazněna vedoucí úloha KSČ ve vztahu ke státu a společenským organizacím; zasedání se dokonce usneslo na přímém stranickém řízení ČSM. Z podnětu A. Novotného bylo vyhlášeno tažení proti liberalismu (přitom zde zazněly i kritické hlasy vůči oficiálnímu stanovisku - M. Sedláková, F. Kriegel, V. Kadlec).

1968 – V Rudém právu vychází článek Josefa Smrkovského „Jak dál?“, kde kritizuje špatnou informovanost o lednovém plénu ÚV KSČ.

1969 – Čs. velvyslanec v Moskvě byl na jednání u L. Brežněva a A. Kosygina.

Na sjezdu Italské komunistické strany v Bologni její předseda Luigi Longo rozhodně odsoudil sovětskou okupaci Československa a v souvislosti s tím zdůvodnil, proč už v roce 1943 byla rozpuštěna Komunistická internacionála, jejímž cílem bylo zredukovat všechno na nejmenšího společného jmenovatele na základě myšlenky politické a organizační jednoty. Stejný názor projevili delegáti komunistických stran z Velké Británie, Japonska, Jugoslávie a Rumunska. Podstatnou část referátu přineslo 8. číslo týdeníku Reportér z 27. 2.

1993 – Proběhla měnová odluka, při které vznikla koruna česká.

1996 – 39. schůze Poslanecké sněmovny schválila novelu zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tzn. že čeští emigranti mohli požádat o svůj nemovitý i movitý majetek.

1999 – Zveřejněna statistika o počtu nezaměstnaných v ČR; v lednu 1999 dosáhla 8,1 % (tj. 416 940 občanů). Nejvíce lidí bez práce bylo na Moravě a v severních Čechách (Mostecko, Lounsko, Chomutovsko).

Svátky:

Svátek mají Milada, Mlada a Jeroným (Emiliani) .

V občanském kalendáři bychom dnes nalezli jméno Milada. Toto jméno je patrně obměnou starého tvaru Mlada, což neznačí nic jiného než "mladá". Zajímavé je, že existuje i zřídka užívaný mužský tvar Mlad, varianta stejně málo oblíbeného jména Mladen.

Mlada má dnes svátek i v českém kalendáři církevním. Naše dějiny znají Mladu Přemyslovnu, která žila v 10. století. Byla to vynikající osobnost a skvělá žena dobrého srdce. Byla absolventkou školy v Řezně, tehdy jedné z mála evropských škol. Proslavila se jako první evropská velvyslankyně a diplomatka. Její otec Boleslav I. ji totiž vyslal do Říma, kde jednala s papežem o zřízení pražského biskupství. Její mise byla skutečně úspěšná a biskupství bylo v roce 973 v Praze založeno. Mezitím Mlada přijala řeholní jméno Marie a založila klášter benediktinek u kostela sv. Jiří (970), vůbec první klášter v Čechách. Od počátků sloužil také jako škola pro dcery z předních rodů země a později se stal i střediskem úcty ke světici. Mlada-Marie zemřela 9. února 994 v Praze.

V církevním kalendáři má dnes svátek Jeroným Emiliani. Toto jméno má svůj počátek v řeckém slově Hieronymos a znamená "svaté jméno".

Dnešní oslavenec je často označován za obnovitele řeholního života v severní Itálii. Narodil se roku 1486 v Benátkách v rodině vznešeného pána a dostalo se mu vynikajícího vzdělání. Žil naplno, chtěl získat slávu a moc. Proto vstoupil do armády a brzy se z něho stal skvělý důstojník. Ve vojsku se mu skutečně dařilo, dotáhl to až na generála. Pak však přišel zlom. Když hájil proti Lize z Cambrai roku 1518 se svými vojáky město Castelnuovo, upadl do zajetí. Zde mu hrozilo velké nebezpečí, ale zázračně se mu podařilo uprchnout. Svou záchranu chápal jako znamení, aby změnil svůj dosavadní život, a vystoupil z vojenské služby. Ještě téhož roku přijal kněžské svěcení a od té doby se věnoval jenom službě chudým a nemocným. K tomu účelu založil řád somasků, společenství řeholních kleriků, které se původně jmenovalo Compagnia dei servi dei poveri (Společnost pomocníků chudých). Členové tohoto řádu vedli sirotčince, nemocnice, chudobince a internáty. Společnost potvrdil osobně Pavel III. až roku 1540. Jeroným Emiliani se toho však již nedožil. Zemřel 8. února roku 1537 v mateřinci své společnosti v Somasce (Itálie) - právě podle tohoto místa byli nazýváni členové řádu somasky. Papež Klement XIII. svatořečil zakladatele tohoto řádu v roce 1767 a papež Pius XI. jej roku 1928 jmenoval patronem sirotků. Úcta k němu je skutečně pozoruhodná. V Belgii dokonce existuje řád, který se věnuje výchově sirotků a opatrování starých a nemocných mužů. Jeho členové se nazývají právě podle tohoto světce - bratři svatého Jeronýma Emilianiho.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje