Vzpomínáček - 8. dubna - František Peřina a Jozef Gabčík

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 8. dubna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Sňatek Přemysla s Markétou Babenberskou, Jakub Jan Ryba, kabinetní list, protestantský patent, Mary Pickford, Heike Kamerlingh Onnes objevil supravodivost, František Peřina, Jozef Gabčík, Jakub Arbes, Kongres utlačovaných národností Rakousko-Uherska, novelizace branného zákona, zrušeno volební právo příslušníků branné moci a četnictva, Kamila Moučková, Jacques Brel, Krymská operace, František Sahula, Julian Lennon, Iveta Bartošová, Michaela Kuklová, 8. duben 1968 a 1969, Pablo Picasso, Havlův dopis Husákovi, František Šťastný, Vladimír Špidla novým předsedou ČSSD, Zlín poprvé mistrem extraligy, pohřeb papeže Jana Pavla II. ..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1252 – Po předchozím zasnoubení (11. února) se konal sňatek Přemysla (tehdy devatenáctiletého) s mnohem starší (snad již padesátiletou) Markétou Babenberskou (sestrou vévody Fridricha Babenberského a vdovou po římskoněmeckém králi Jindřichovi VII.) v rakouském Hainburgu; nerovným sňatkem posílil Přemysl své nároky na babenberské dědictví (typický středověký "sňatek z rozumu a vypočítavosti").

1815 – Zemřel Jakub Jan Ryba, český hudební skladatel (* 26. října 1765)

1848 – Zveřejněn text odpovědi vídeňské vlády (tzv. kabinetní list) na druhou pražskou petici císaři; navrhoval kompromisní řešení, kdy v podstatě všechny národní a obecně politické požadavky včetně češtiny ve státních úřadech byly znovu potvrzeny nebo povoleny a spornou zůstávala pouze otázka státoprávního postavení českých zemí (nepotvrzoval státoprávní jednotu českých zemí, ale formálně ji také a priori neodmítal). Požadavek na spojení zemí České koruny v jeden státoprávní celek se setkal s nesouhlasem na Moravě.

1861 – Vydán protestantský patent, kterým se protestantům dostalo po stránce právní plné náboženské rovnoprávnosti.

1893 – Narodila se Mary Pickford, kanadská herečka († 29. května 1979)

1911 – Heike Kamerlingh Onnes objevil supravodivost

Narodil se František Peřina, český válečný letec († 6. května 2006)

Generálporučík František Peřina se narodil Morkůvkách. Za 2. světové války se proslavil jako pilot ve službách francouzského letectva (proslulá peruť "Čápi") a poté u 312. čs. stíhací perutě britského královského letectva (RAF). V leteckých soubojích dosáhl dvanácti jistých a dvou pravděpodobných sestřelů.

František Peřina se ve svých osmnácti letech rozhodl stát pilotem - r. 1929 proto nastoupil do pilotní školy v Prostějově. Zde se stal postupně výborným stíhačem, střelcem i akrobatem.

R. 1937 byl vybrán do reprezentačního družstva na mezinárodní letecký mítink v Curychu.

Soutěžil ve třech disciplínách a obsadil v nic druhé třetí a čtvrté místo. Seznámil se zde mj. s fr. piloty, s nimiž později létal v průběhu bitvy o Francii.

24. 6. 1939 se oženil s Annou Klimešovou. Pouhý den po svatbě odešel do zahraničního odboje. Z Polska odplul na lodi Chrobry do Francie, kde byl zařazen do legendární perutě "Les Cigognes" (Čápi) a létal v letce kpt. Accarta.

Hned v prvních dvou dnech německé ofenzívy sestřelil pět nepřátelských letadel a stal se čs. stíhacím esem. V průběhu tří týdnů v květnu 1940 oficiálně sestřelil 11 nepřátelských letounů jistě a dva pravděpodobně. Ve vzdušném boji s přesilou Messerchmittů Bf 110 byl 3.6. 1940 vážně zraněn. Po útěku z nemocnice na opuštěném Curtissu H-75 přeletěl Středozemní moře do severní Afriky. Zde byl oceněn vysokými francouzskými vyznamenáními.

Z marocké Cassablancy odplul do Velké Británie, kde byl přijat do RAF. 5. 9. 1940 byl zařazen k formující se 312. peruti v hodnosti poručíka. Nad Cherbourgem uzavřel 3. 6. 1942 dalším sestřelem své bohaté střelecké skóre.

V historické tabulce čs. stíhacích es byl čtvrtý. Do této čtveřice patřili kromě Peřiny Karel Kuttelwachser, Josef František a Alois Vašátko. František Peřina se jako jediný z nich dožil zaslouženého uznání po r. 1989.

Po ukončení operačních letů působil jako střelecký instruktor, od r. 1944 na Inspektorátě čs. letectva jako styčný důstojník s britským velením.

Po návratu do vlasti v r. 1945 se šťastně setkal se svou ženou Annou, která byla v l. 1943 - 1945 vězněna nacisty. Trestu smrti unikla jen zázrakem a svému choti pak byla oporou celých 67 let.

V čs. armádě se Peřina opět věnoval střeeleckému výcviku. 1. 3. 1949 byl však z politických důvodů postaven mimo službu. Rozhodl se odejít do exilu - 12. 4. 1949 uletěl spolu s manželkou na letounu Sokol. Po vyčerpání paliva přistál v Bavorsku. Přihlásil se k RAF a podepsal 5 letý služební závazek. Sloužil v neletových funkcích zejména střeleckých, protože překročil věkovou hranici předepsanou pro létání.

Po uplynutí služby se Peřinovi přestěhovali do Kanady a r. 1959 do USA (Kalifornie). V r. 1979 odešel do důchodu a žil s manželkou v Arizoně a Nevadě.

Po listopadu 1989 byl rehabilitován a několikrát povýšen. R. 1993 se Peřinovi definitivně vrátili do Prahy. V dubnu r. 2006 se zdravotní stav váleného veterána zhoršil natolik, že musel být hospitalizován ve Vojenské nemocnici v Praze, kde 6. 5. 2006 zemřel.

1912 – Narodil se Jozef Gabčík, československý voják († 18. června 1942)

Rotmistr Jozef Gabčík (8. dubna 1912 Poluvsie (dnes část Rajeckých Teplic) – 18. června 1942 Praha) byl československý voják, který v rámci Operace Anthropoid provedl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

V roce 2002 povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka.

Jozef Gabčík byl nejmladší ze čtyř dětí Františka a Márie Gabčíkových.

Jeho otec byl dělník a matka ženou v domácnosti.

V letech 1927 až 1932 se vyučil kovářem a zámečníkem.

V rámci prezenční vojenské služby, kterou nastoupil 1. října 1932 u Pěšího pluku 14 v Košicích, absolvoval i poddůstojnickou školu v Prešově a to s velmi dobrým prospěchem.

Dosáhl hodnosti desátníka po skončení prezenční služby pokračoval v armádě jako délesloužící poddůstojník. Po tříleté službě se nechal na vlastní žádost přeložit do vojenské továrny v Žilině.

Slovensko opustil 1. května 1939 a v Krakově vstoupil do československé vojenské skupiny. Zde se poprvé setkal s Janem Kubišem. Společně odjeli lodí do Francie, pro kterou sloužili v 1. pluku Cizinecké legie. 26. září 1939 se byli oba zapsáni v Agde u vznikající československé armády ve Francii.

Jozef Gabčík se stal zástupcem velitele kulometné čety. Po přesunu do Anglie požádal o přeřazení k letectvu, ale nakonec se stal na základě doporučení pplk. Barovského jedním z prvních osmi absolventů kurzu útočného boje ve Skotsku. Okamžitě poté následoval parašutistický výcvik na letišti Ringway u Manchesteru.

Po speciálním parašutistickém a zpravodajském výcviku byl v noci z 28. na 29. prosince 1941 spolu s Janem Kubišem jako skupina Anthropoid vysazen na území protektorátu Čechy a Morava. Místem jejich výsadku měly být původně Ejpovice poblíž Plzně, vlivem chyby při navigaci letounu však dopadli Gabčík s Kubišem poblíž Nehvizd u Prahy.

Gabčík si při seskoku poranil nohu; napadal na ni, byl však schopen chodit. Oba parašutisté se pak vydali na kontaktní adresu do Rokycan kde byli počátkem ledna 1942 krátce ubytováni u spřízněných členů odboje. Známý lékař Gabčíka vyšetřil, zjistil poškození hlezenního kloubu a zafixoval jej sádrovým obvazem.

Atentát byl proveden 27. května 1942. Aby nedošlo k poškození aktovky, kterou Heydrich vezl, a která obsahovala důležité dokumenty, měl provést atentát střelbou ze samopalu STEN GUN MK II FF 209 nejdříve právě Jozef Gabčík. Zbraň ale selhala a proto byl atentát proveden druhým členem skupiny Antropoid Janem Kubišem, který hodil na Heydrichovo auto vlastnoručně upravený protitankový granát vz. 73 MK1.

Dne 18. června 1942, těsně před dopadením, spáchal společně se svými kolegy (Jaroslavem Švarcem, Janem Hrubým a Josefem Valčíkem) sebevraždu v kryptě kostela Cyrila a Metoděje, v němž předtím po sedm hodin bojovali s ohromnou německou přesilou.

Na Slovensku je po něm dodnes pojmenována obec Gabčíkovo a také nedaleká stejnojmenná přehrada na Dunaji. Příjmení jeho i dalších československých parašutistů (Jana Kubiše a Josefa Valčíka) byla použita i pro pojmenování několika ulic v Libni v blízkém okolí místa atentátu a v dalších městech. Jeho jméno nese také žilinský 5.pluk speciálního určení ,,Jozefa Gabčíka“ Armády Slovenské republiky.

Gabčíkova busta je v Národním památníku hrdinů Heydrichiády při pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

1914 – Zemřel Jakub Arbes, český spisovatel a novinář (* 12. června 1840)

1918 – V Římě začal za účasti Poláků, Rumunů, Čechoslováků (E. Beneš, M. R. Štefánik), Jihoslovanů a Italů Kongres utlačovaných národností Rakousko-Uherska; proklamoval právo porobených národů na vlastní státy, případně na jejich rozšíření tak, aby dosáhly politické a hospodářské nezávislosti.

1919 – Národní shromáždění schválilo zákon o zřízení Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké.

1927 – Byla přijata novelizace branného zákona z 19. března 1920, který stanovil roční kontingent nováčků na 70 tisíc, ostatní branci (nad tento počet) byli zařazeni do tzv. náhradní služby. Národní shromáždění zrušilo volební právo příslušníků branné moci a četnictva.

1928 – Narodila se Kamila Moučková, česká hlasatelka a moderátorka

1929 – Narodil se Jacques Brel, belgický písničkář († 8. října 1978)

1944 – Druhá světová válka: byla zahájena Krymská operace.

1950 – Sovětské bojové letadlo sestřelilo nad Baltským mořem neozbrojený hlídkový letoun amerického letectva, jenž údajně porušil sovětský vzdušný prostor. 10 členů posádky zahynulo.

1957 – Podepsána Smlouva o přátelství mezi ČSR a Mongolskou lidovou republikou.

1963 – Narodil se František Sahula, český hudebník († 1. května 2008)

Narodil se Julian Lennon, britský hudebník, prvorozený syn Johna Lennona

1966 – Narodila se Iveta Bartošová, česká zpěvačka

1968 – Narodila se Michaela Kuklová, česká herečka

Byla jmenována nová čs. vláda v čele s předsedou O. Černíkem a místopředsedy se stali P. Colotka, F. Hamouz, G. Husák, O. Šik a L. Štrougal. Mj. ministry se stali: M. Dzúr (národní obrana) M. Galuška (kultura a informace), J. Hájek (zahraniční věci), J. Pavel (vnitro), B. Kučera (spravedlnost), V. Kadlec (školství), V. Valeš (zahraniční obchod) a F. Vlasák (národohospodářské plánování). Vláda se stávala samostatným a iniciativním mocenskopolitickým faktorem.

Předsedou ÚV Národní fronty byl zvolen F. Kriegel.

Z funkce ředitele Ústavu pro českou literaturu byl odvolán Ladislav Štoll a z funkce ředitele Ústavu dějin evropských socialistických zemí Václav Král.

Vysoká škola politická ÚV KSČ byla změněna na Vysokou školu politickou a sociální.

Rudé právo otiskuje dopis Z. Hejzlara, S. Kratochvíla, K. Lánského, L. Lise, K. Lukeše, E. Nováka. J. Opata a V. Opatové, kteří byli v roce 1961 odsouzeni jako „protistranická, revizionistická a projugoslávská skupina“, zároveň nejsou spokojeni reakcí ÚV KSČ na vystoupení A. Novotného, že za jeho vlády nedošlo k žádným nezákonnostem a k pronásledování.

1969 – Předsednictvo ÚV KSČ mj. jmenovalo Jaroslava Macháčka vedoucím nově vytvořeného oddělení branné a bezpečnostní politiky ÚV KSČ. Dále byla ustavena komise k hodnocení členů a kandidátů ÚV KSČ a jejím vedoucím jmenován O. Matějka. Bylo také rozhodnuto o svolání pléna ÚV KSČ na 17. 4.

Vojenská rada ministerstva národní obrany vyslechla zprávy 21 vyšetřovacích komisí o účasti vojáků na demonstracích 28. – 29. 3. Hned druhý den nato ministr M. Dzúr svým rozkazem zprostil funkcí 13 vojáků z povolání od výkonných praporčíků až po velitele divizí a navrhl propustit je do zálohy, dále dva důstojníci byli předáni k trestnímu stíhání a pět dalších velitelů bylo potrestáno kázeňsky.

1973 – Zemřel Pablo Picasso, španělský malíř a sochař (* 25. října 1881)

1975 – V. Havel zaslal G. Husákovi dopis, v němž poukázal na pravé příčiny poslušnosti občana k režimu, jež vyplývají ze strachu před možnými postihy pro něj a jeho rodinu.

2000 – Zemřel František Šťastný, český motocyklový závodník (* 12. listopadu 1927)

2001 – Na sjezdu ČSSD v Praze se novým předsedou strany stal Vladimír Špidla. V čele strany vystřídal tehdejšího premiéra Miloše Zemana.

2004 – Město Zlín, zahalené do pruhů žluté látky očekávalo v pátém utkání finále extraligy vítězství svých hokejistů. Zlín nakonec vyhrál nad Slávií 4:1 a stal se tak poprvé mistrem extraligy.

2005 – Na svatopetrském náměstí v Římě se uskutečnil pohřeb papeže Jana Pavla II. Podle odhadů se jej zúčastnilo na 4 miliony lidí.

Svátky:

Svátek mají Ema, Albert, Apolonie a Marie (Růžena Julie Billiart).

V občanském kalendáři má dnes svátek Ema, psána též Emma. Podle jazykovědců vznikla zkrácením celé řady mnohem delších složených jmen, jako byla Ermentrud nebo Irmgard, jejichž přibližný překlad zní "celá milovaná". Možný je však i původ z latinského a italského ženského jména Gemma (ve staré češtině Hemma), což je ovšem také název rytecky opracovaného a okrášleného drahokamu.

Emma (Hemma) Regina bylo jméno manželky přemyslovského knížete Boleslava II. Tato dcera burgundského krále Konráda pocházela z panovnické dynastie. Přišla do našich zemí z vyspělého kulturního prostředí, o čemž svědčí i skutečnost, že nechala zhotovit skvostný tzv. Wolfenbüttelský rukopis, obsahující také Gumpoldovu legendu o sv. Václavu a řadu vynikajících iluminací. Pozoruhodné také je, že si nechala razit na Mělníku vlastní mince.

V církevním kalendáři je dnes uveden Albert. Albert je vlastně zkratkou staroněmeckého jména Adalbert, které znamená "muže skvělého původu". Dnešní oslavenec Albert se narodil roku 1150 v Itálii, po studiích a celkem nedlouhém působení ve své vlasti se stal patriarchou v dalekém Jeruzalémě. Práci měl obtížnou, křesťané tu žili v područí Saracénů a nežilo se zde zrovna nejklidněji. Ve městě se rozmáhaly krutosti a zločiny. Potvrzuje to i Albertova smrt - roku 1214 byl zákeřně probodnut dýkou uprostřed davu před jeruzalémským chrámem.

Další dnešní oslavenkyní je Apolonie nebo také Apolena. Jméno pochází z řeckého Apollónios, což znamenalo "patřící Apollónovi", synu Diovu. Jeho matkou byla bohyně Létó. Apollón měl sice původ nemanželský, ale protože byl bohem světla, jasu, slunce, života a věštby, patřil k nejmocnějším řeckým bohům. Z tohoto pohledu patří jméno Apolenka bezesporu ke jménům navýsost prestižním.

Patronkou dnešního dne je také Marie Růžena Julie Billiart, zakladatelka Kongregace sester naší milé Paní, určené k výchově a vyučování dívek. Narodila se 12. července 1751 v Cuvilly (Francie). Její život krutě poznamenal atentát provedený na jejího otce. Od toho dne zůstala po mnoho let ochrnuta a připoutána na lůžko. Byl to však jen začátek ran osudu, které ji měly ještě potkat. Za francouzské revoluce upadla věřící dívka v podezření, že ukrývá pronásledované kněze, a zběsilí revolucionáři ji chtěli upálit jako čarodějnici a nepřítele republiky. Přátelé ji však zachránili a Marie se ukrývala na různých místech po celé Francii. Konečně nalezla bezpečný úkryt v Amiens, kde založila již zmiňovanou kongregaci. Zemřela 8. dubna 1816.

Dnes si také připomínáme Mezinárodní den Romů

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje