Vzpomínáček - 8. června - Josef Bláha

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 8. června. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Václav českým králem, Ján Jesenský - Jessenius provedl první veřejnou anatomickou pitvu lidského těla, Jean de La Fontaine, Robert Schumann, zavedení četnictva, Charles Dickens, George Sandová, Marie Pujmanová, Josef Bláha, dohoda komunistů a socialistů, územní požadavky ČSR na Kladsko, Ratibořsko a Hlubčicko, román 1984, Bonnie Tyler, Lukáš Vaculík, 8. červen 1968 a 1969, oznámení úmrtí všech 14 členů československé horolezecké expedice v Peru, únos letadla ČSA, únos letadla Slovair, první svobodné volby, jednání o sestavení vlády, jednohodinová výstražná stávka za dvacetiprocentní zvýšení platů, Abú Músa Zarkáví, kauza úplatku Jiřího Čunka..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1216 – Na shromáždění šlechty a ostatních hodnostářů v Praze nechal Přemysl Otakar I. zvolit svého jedenáctiletého syna Václava (pocházel z druhého manželství s Konstancií Uherskou) českým králem; Fridrich II. volbu potvrdil ještě v témže roce listinou z Ulmu. Tím byl zrušen tzv. stařešinský řád z doby Břetislava I. (1054) a zavedena zásada primogenitury (prvorozenectví); nároky vedlejší větve rodu - Děpolticů - byly pominuty.

1600 – V Rejčkově koleji v Praze provedl lékař (slovenského původu) Ján Jesenský - Jessenius první veřejnou anatomickou pitvu lidského těla.

V pozdějších letech byl rektorem Karlovy univerzity a patřil k významným činitelům stavovské opozice (popraven roku 1621 na Staroměstském náměstí).

1621 – Narodil se Jean de La Fontaine, francouzský bajkař a člen Francouzské akademie († 13. dubna 1695)

1810 – Narodil se Robert Schumann, německý hudební skladatel († 29. července 1856)

1849 – Podle lombardsko-benátského vzoru bylo v monarchii zavedeno četnictvo s funkcí státní bezpečnosti, dohlížející funkcí nad obecní policií a také funkcí asistenční a podpůrnou.

1870 – Zemřel Charles Dickens, anglický spisovatel (* 7. února 1812)

1876 – Zemřela George Sandová, francouzská spisovatelka (* 1. července 1804)

1893 – Narodila se Marie Pujmanová, česká spisovatelka († 19. května 1958)

1924 – Narodil se Josef Bláha, český herec († 6. prosince 1994)

Josef Bláha se narodil ve Slovinsku ve smíšené rodině lesního inženýra - maminka byla jugoslávsko-italského původu, o 3 roky později se jim narodil druhý syn Drugomir. Málo známou skutečností byl fakt, že oba rodiče byli velmi náruživí kuřáci. Josef dlouho a s hrůzou vzpomínal, jak chodili několik kilometrů ze samoty přes les do školy v Novo Mesto a kolikrát viděli i medvěda.

Do měšťanky už mladý Bláha chodil v otcově rodném Písku, hrával dokonce hokej a zkoušel i atletiku, po roce se stěhovali do Prahy, kde začal ochotničit. Studia přerušila válka a budoucí herec byl totálně nasazen - pracoval v lékárně, skládal brambory, dělal pikolíka v hotelu.

Velmi ctil Ladislava Peška, svého učitele z DAMU a dlouho jako jediný z hereckého ročníku odmítal vstoupit do KSČ. Nakonec po mnoha urgencích povolil, ovšem kolegyně Jiřina Jirásková několikrát zmínila historku, kdy naoko zkroušený Bláha vysvětloval soudruhům, že na rande ztratil rudou knížku. Za tento "neuvážený čin" byl (pochopitelně ke své radosti) vyloučen a jen opravdovým kamarádům se později svěřil, že onu průkazku má v nočním stolku...

Rok 1947 mu přinesl nejen epizodní roli vzbouřeného studenta v husitském dramatu Jan Roháč z Dubé (mimochodem jiného studenta hrál taktéž debutující Miloš Kopecký), ale hlavně na ochotnickém hostování v Rakovníku potkal svou budoucí manželku Lušu, velmi oddanou ženu, která mu dlouhá léta poskytovala nejen dokonalý servis, ale tolerovala mu i dlouholetou přítelkyni Vlastu Valentovou!

Luša s Josefem se vzali na Štědrý den roku 1949, o rok později se jim narodil syn Pavel a v r. 1954 druhý syn Jiří, známý herec žil v podstatě celé roky ve dvou paralelních vztazích. Po krátkém hostování v Hradci Králové, nastoupil J. Bláha natrvalo do divadla Na Vinohradech a za svou více než 40-ti letou filmovou a divadelní kariéru sehrál na 130 rolí.

Vzhledem k různorodosti postav, které ztvárnil, nelze J. Bláhu nijak "zaškatulkovat" - purkrabí z Příběnic v husitském dramatu PROTI VŠEM (1957), Josef Němec v BOŽENĚ NĚMCOVÉ (1961), hrabě Šternberk ve Vávrově KLADIVU NA ČARODEJNICE (1969), čaroděj Tycho de Brahe v ALCHYMISTOVI (1969), County-rabiátský otec Toma v inscenaci PRINC A CHUĎAS (1971), čtyřruký ředitel čarodějnické školy v populární DÍVCE NA KOŠTĚTI (1971), velitel hradní stráže v nádherné NOCI NA KARLŠTEJNĚ (1973), romantický hudební skladatel Karát v komedii HODÍME SE K SOBĚ, MILÁČKU? (1974), noblesní Achiles Nerudný v dnes už klasice BYL JEDNOU JEDEN DŮM (1975), cholerický otec Pavelka v rodinných komediích MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU (1975) a BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE (1978), funkcionář Hlavica v MUŽI NA RADNICI (1976), starostlivý tatík nemluvné Iny v NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA (1977), despotický otec Vavřinec ve snímku TCHÁN (1979), akademik Jan Richard v nyní reprízovaných NÁVŠTĚVNÍCÍCH (1983) - to všechno jsou role, ne sice hlavní, ale velmi živelné.

Bláhova filmografie se však pravděpodobně nejvíce odrazila v postavách uniformovaných - technik SNB ve filmu Na konci města (1954), podplukovník Čmelák v Zářijových nocích (1957), policejní komisař ve Starém Burgunďanovi (1966), policejní úředník v Ďábelských líbankách (1970), kapitán ve Verneovce Tajemství ocelového města (1978) a pochopitelně postava nejznámější - již zmíněný inspektor Brůžek ze známé mordparty, šéfované policejním radou Vacátkem. Černobílá klasika HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO (1969) a následující, již barevné celovečerní detektivky PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA (1970), SMRT ČERNÉHO KRÁLE, PĚNIČKA A PARAPLÍČKO a VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR (všechny v r.1971) si dodnes udržují přední místa v žebříčku pamětnických filmů - Brůžek a kolegové - Bouše (J Vinklář), Mrázek (F. Filipovský) a především rada Vacátko (J. Marvan) se díky jim stali nesmrtelnými...

Celoživotním kamarádem byl kolega Vlastimil Brodský, velkým koníčkem J. Bláhy byl motorismus - velmi rád a dobře řídil svůj starší vůz. V pozdějším věku se stupňovaly jeho zdravotní problémy, trpěl zažívacími potížemi a stále více zaháněl své neduhy alkoholem. Počátkem 90 let již neučinkoval - posledním filmem, kde hrál, byl snímek Poklad rytíře Miloty (1989). Jeho derniérou byla divadelní hra Faust a Markétka z června 1994, poté již ani nevycházel ze svého domova, jeho panická hrůza ze smrti byla pověstná. Jak vzpomíná jeho syn Pavel, koncem listopadu Josef Bláha ochrnul na polovinu těla a po převozu do nemocnice 6.12. 1994 zemřel, příčinou byl mnohotvar na mozku.

1945 – Zástupci tří politických stran - komunistické (K. Gottwald), sociálně demokratické (Z. Fierlinger) a národně socialistické (P. Zenkl) podepsali Dohodu o společném postupu stran národního bloku pracujícího lidu měst a venkova. Součástí dohody byla úmluva o vytváření jednotných společenských organizací (mládeže - Svazu české mládeže a Svazu slovenské mládeže, odborů - ROH, družstev a zemědělců - Jednotného svazu českých zemědělců).

Ve vládě projednávány územní požadavky ČSR na Kladsko, Ratibořsko a Hlubčicko (bývalá německá území, která SSSR postoupil do polské správy); nejostřeji vystupovali a maximální nároky kladli komunisté (V. Kopecký).

1949 – Byl publikován román 1984 anglického spisovatele George Orwella.

1951 – Narodila se Bonnie Tyler, welšská zpěvačka a kytaristka

1962 – Narodil se Lukáš Vaculík, český herec

1968 – W. Ulbricht na zasedání pléna ÚV SED kritizuje ostře „novou východní politiku NSR“ a situaci v ČSSR. Jeho projev byl otištěn až 21. 6. po skončení oficiální návštěvy čs. ministra zahraničních věci v NDR.

Předseda vlády O. Černík měl projev v Čs. televizi o konzolidaci demokratizačního procesu, federativním uspořádání státu a o podnikových radách.

Rudé Právo v článku „Tříštění jednoty dělnické třídy ztěžuje obrodný proces“, uveřejňuje sdělení ÚV KSČ, které odmítá obnovení činnosti sociálně demokratické strany.

V deníku Obrana Lidu je rozhovor s Josefem Jodasem pod titulkem „Komunisté mimo zákon?“, v němž je označeno lednové plénum ÚV KSČ jako „puč, vyvolaný reakční skupinou ve straně“.

1969 – Vedení ministerstva vnitra vypracovalo zprávu o bývalém ministrovi J. Pavlovi a založilo jeho osobní svazek pro další agenturně operativní rozpracovávání.

1970 – Peruánské úřady oznámily, že při zemětřesení zahynulo všech 14 členů československé horolezecké expedice včetně známého fotografa V. Heckela.

Únos letadla ČSA: Skupina osmi mladých lidí s dítětem přinutila posádku letu Karlovy Vary - Praha přistát v Norimberku; nikdo nebyl zraněn.

1972 – Únos letadla Slovair: Skupina 10 lidí ve snaze emigrovat do západního Německa zastřelila kapitána letadla (Ján Mičica) na trase Mariánské Lázně - Praha a druhého pilota donutila k přistání ve Weidenu. Hlavní organizátor a vrah Lubomír Adamica se 14. ledna 1973 oběsil ve vazbě, ostatní byli v prosinci 1973 německým soudem odsouzeni k 5 - 12 letům vězení.

1990 – Po čtyřech desetiletích se konaly první svobodné volby do Federálního shromáždění a obou národních rad; ve volbách kandidovalo 22 politických stran, hnutí a koalic. Při účasti 96,79 % voličů získalo v ČR nejvíce hlasů Občanské fórum a slovenská Verejnosť proti násiliu (ve Sněmovně národů 45,9 %, tj. 83 mandátů ze 150 a ve Sněmovně lidu 46,6 %, tj. 87 mandátů ze 150). Na druhém místě skončila KSČM, za ní KDU/KDH. Obdobně nejvíce poslanců za Občanské fórum zasedlo rovněž v České národní radě (127), komunisté získali jen 32 mandátů, HSD-SMS 22 poslanců a KDU-ČSL 19 poslanců.

1992 – Prezident V. Havel pověřil V. Klause jako předsedu vítězné ODS, aby zahájil jednání s Hnutiem za demokratické Slovensko (HZDS), vítězem parlamentních voleb na Slovensku, o sestavení nové vlády; jednání probíhala v Brně (8. června), Praze (11. června) a Bratislavě (19. června).

1998 – Deset odborových svazů státních zaměstnanců vyhlásilo jednohodinovou výstražnou stávku za dvacetiprocentní zvýšení platů; zúčastnilo se jí na 800 000 státních zaměstnanců.

2004 – Profesionální i amatérští astronomové po celém světě sledovali po 120 letech mimořádný úkaz, kdy Venuše přecházela přes Slunce.

2006 – Vůdce teroristické organizace Al-Kaidy v Iráku Abú Músa Zarkáví zahynul po americkém leteckém útoku na místo, kde se skrýval.

2007 – Nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká rozhodla, že kauzou úplatku Jiřího Čunka se bude zabývat jiný státní zástupce. Toto rozhodnutí rozlítilo opoziční ČSSD. která se domnívala, že rozhodnutí bylo uskutečněno na politickou objednávku.

Svátky:

Dnes se shodují občanský i církevní kalendář, že má svátek Medard. Toto jméno je prastaré, patrně již franského původu. První složka má základy ve slově maht a znamená "moc". Druhá část vychází ze slova hardus, jež jazykovědci překládají jako "tvrdý, přísný". Medard je tedy mocný a přísný chlapík, kterého není radno příliš provokovat.

Dnešní světec se jmenuje Medard z Noyonu, ale nijak tvrdý muž to nebyl. Naopak, bývá zobrazován s úsměvem na rtech, i proto je považován za patrona proti bolestem zubů. Vedle toho je ještě patronem sedláků, vinařů a sládků. Lidé se k němu také modlili za suché počasí při senoseči, za úrodu polí a vinic, také proti horečce a choromyslnosti. Medard pocházel z franského šlechtického rodu a narodil se kolem roku 473 v Salency (Francie). Vybral si duchovní dráhu a v roce 505 přijal kněžské svěcení. Věnoval se svému poslání poctivě a obětavě, a tak není divu, že jej kolem roku 545 jmenovali biskupem v Noyonu (severovýchodně od Paříže). Ačkoliv byl v té době Medard již kmetem, dosáhla do té doby zanedbaná diecéze velkého rozkvětu. Kolem roku 560 zemřel a po jeho smrti dal Chlothar I. (vládl v letech 511-61) zřídit v Soissons, městě franských králů, opatství, ve kterém nechal Medardovy ostatky pietně pochovat. Klášter přijal jméno po Medardovi, dodnes zůstala zachována alespoň krypta. Medardův svátek měl v dřívějších dobách velký význam při předpovědi počasí, především v selském kalendáři. Věřilo se, že "když tohoto dne prší, špatně se zrno o žních suší", že "Medardova kápě, čtyřicet dní krápe", a na Slovensku podobně říkají, že "akú pieseň nám pán Medard zafidliká, takú nám pak celý mesiac potydliká".

V evropském kalendáři bychom dnes nalezli ještě Viléma, který měl u nás svátek již 28. května. Vilém má "silnou vůli, a ta jej chrání před nebezpečím", vykládají badatelé toto jméno.

Svatý Vilém neměl snadný život. Narodil se kolem roku 1100 v Anglii a v roce 1140 jej biskupové zvolili na arcibiskupský stolec v Yorku. Proti tomu ovšem tvrdě vystoupili tamní cisterciáčtí mnichové. Papež Evžen III. skutečně Viléma po nechutných tahanicích raději ze stolce odvolal. Ten odešel do Winchesteru a šest let zde vedl příkladný život v modlitbách a meditacích. Mezitím jeho největší odpůrci zemřeli a nový papež Anastasius IV. jej opět povolal do úřadu. Vilém všem zbylým nepřátelům odpustil, ale v roce 1154 v Yorku náhle zemřel, možná byl otráven. Věřící z jeho diecéze jej však milovali, hned po jeho smrti ho začali uctívat jako světce. Úcta k němu se šířila celou zemí a v roce 1226 byl Vilém kanonizován.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje