Vzpomínáček - 8. července - Felix Holzmann a Joan Osborne

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 8. července. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "První řecké Olympijské hry, král Jan se odebral do Francie, kutnohorské hádání, Vasco da Gama vyplul do Indie, kapitulace Pražanů, Jean de La Fontaine, bitva u Poltavy, srážka železničních dělníků s vojskem, František Křižík, pruské vojsko vjelo do Prahy, setkání Alexandra II. s Františkem Josefem I., Wall Street Journal, vláda rudozelené koalice, Felix Holzmann, Karel Václav Rais, Joan Osborne, velký šéf Ronald Bigss uprchl z Londýnského vězení, 8. červenec 1968, novela k zákonu o soudní rehabilitaci, podpis konzulární úmluvy ČSSR a USA, druhé kolo první vlny kuponové privatizace, dohoda o umístění radaru v České republice..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

776 př. n. l. – zahájeny první řecké Olympijské hry (počátek řeckého kalendáře).

1337 – Král Jan (již osleplý na jedno oko) se na požádání francouzského krále Filipa VI. odebral do Francie, aby mu pomohl ve válce proti Angličanům. Království spravoval Pertolt z Lipé, třetí syn Jindřicha z Lipé, jako kancléř český.

1443 – Ve farním kostele v Kutné Hoře proběhlo "hádání" - synoda o sporných církevních otázkách mezi stranou táborskou a stranou J. Rokycany.

1497 – Vasco da Gama vyplul na první přímou evropskou výpravu do Indie.

1547 – Kapitulace Pražanů, kteří předstoupili před soudní tribunál na nádvoří Pražského dvora; na šest set měšťanů bylo odsouzeno ke konfiskaci veškerého pozemkového majetku. Pražané museli odevzdat králi všechna privilegia, zbraně, městské i zádušní důchody i privilegia cechů (opatření byla roku 1549 částečně zmírněna). Královská města se ocitla pod soustavnou kontrolou královských orgánů (do všech pražských měst byli dosazeni královští hejtmani, do ostatních rychtáři). Královskému dozoru bylo podřízeno i městské soudnictví. Došlo rovněž k suspendování řemeslnických cechů.

1621 – Narodil se Jean de La Fontaine, francouzský bajkář († 13. dubna 1695)

1709 – Bitva u Poltavy: Ruský car Petr I. porazil švédského krále Karla XII..

1844 – Před Poříčskou (Špitálskou) branou v Praze došlo ke srážce železničních dělníků (pracujících na stavbě Severní státní dráhy) s vojskem; dělníci nespokojeni s mzdovými poměry chtěli přednést své stížnosti podnikatelům stavby, bratřím Kleinům. Při střetu s vojáky došlo ke střelbě, čtyři dělníci byli zabiti, další byli zraněni. Následovaly výtržnosti ve středu Prahy, které přerostly v útoky na Židy a v rabování jejich obchodů. Ke srocení železničních dělníků došlo i v okolí Prahy - v Úvalech, Tuklatech a Škvorci a na stavbě Severní dráhy Ferdinandovy u Hranic.

1847 – Narodil se František Křižík, vynálezce a podnikatel († 22. ledna 1941)

1866 – V 9 hodin dopoledne vjelo do Prahy pruské vojsko; okupace trvala až do 18. září t. r. Hlavní síly pruské armády postupovaly přes střední Moravu směrem na Vídeň (12. července obsazeno Brno, k menším střetům došlo u Tovačova a Dubu).

1876 – Na zámku v Zákupech (u České Lípy) došlo k setkání ruského cara Alexandra II. s císařem Františkem Josefem I.; byly zde dohodnuty základní směry společného postupu v balkánské otázce (v roce 1875 propuklo v Bosně a Hercegovině povstání proti Turkům, které vyvolalo v českých zemích vřelý ohlas). "Zákupská jednání" otevírala habsburské monarchii cestu ke značné části Bosny a Hercegoviny a nakonec vedla k podpisu vojenské konvence s Ruskem (leden, březen 1877).

1889 – Vyšlo první číslo novin Wall Street Journal.

1919 – Jmenována nová vláda (tzv. rudozelené koalice) v čele se sociálním demokratem V. Tusarem; byla tvořena koalicí sociálních demokratů, socialistů a agrárníků.

1921 – Narodil se Felix Holzmann, český komik († 13. září 2002)

Český komik Felix Holzmann se narodil 8. července roku 1921 v rodině velkoobchodníka. Velkou část dětství i života prožil v Litoměřicích, kde samozřejmě také navštěvoval obecnou školu.

Jeho školní výsledky byly velmi slabé, protože malý Felix o učení nejevil zájem. Více ho lákalo divadlo, film a dokonce cirkus. Fascinovala ho zejména vystoupení klaunů. Z divadelní činnosti pak u něho získal velkou oblibu Vlasta Burian a dále dvojice Voskovec a Werich.

Sám se pak věnoval ochotnické činnosti. Plány mladého nadějného herce překazila válka, která zasáhla i do jeho soukromého života. Ještě před válkou měl v Litoměřicích známost s dívkou jménem Eva. Když však odešel na vojnu, Eva se provdala za jiného muže. Její manžel však padl roku 1945 před rozhlasem a cesta k jejímu srdci tak byla pro Felixe volná. K malé Evičce, dceři novopečené paní Holzmannové z prvního manželství, přibyla krátce nato druhá dcerka Irena.

Jak již bylo řečeno, věnoval se Holzmann ochotnické činnosti, v níž pokračoval také po válce. V roce 1949 hrál jejich ochotnický soubor komedii CHARLEYOVA TETA. Představení mělo sice velký úspěch, avšak budovatelský režim té doby po dvou měsících tuto divadelní hru zakázal. Felix Holzmann se rozhodl vystupovat jako sólový komik a jezdit po republice s estrádním vystoupením. Doprovázela ho skupina z Ústí nad Labem, jejímž konferenciérem a kouzelníkem byl František Budín. Ten byl mladým začínajícím komikem nadšen a požádal ho, aby napsal scénku pro dva. Stalo se. Vznikl tak úspěšný skeč s názvem BENDŽO. Psal se rok 1951 a Holzmann se svým společníkem excelovali ve scénce, v níž se inteligent snaží vysvětlit lidovému blbci věc naprosto jasnou. Rekvizit mnoho neměli. Již tehdy si s sebou Holzmann vozil svůj tolik známý klobouček a brýle. I s tímto skromným vybavením šla udělat výborná zábava, tak nač s sebou vozit více propriet, zejména když nebylo k dispozici auto a Holzmann většinou jezdil vlakem či autobusem po svých představeních.

Později se po boku Holzmanna vystřídali jako „parťáci“ např. Viktor Mauer, Jiří Bruder či Lubomír Lipský. Scénky vždy hýřily dobrou komikou a měly úspěch u obecenstva. Jen v soukromém životě postihla Holzmanna tragédie. Častým ježděním po jednotlivých vystoupeních jakoby zapomínal na svou manželku Evu. Neunesla častou samotu, trpěla depresemi. Psal se rok 1970 a teprve jedenapadesátiletá Eva Holzmannová dobrovolně ukončila svůj život puštěním plynu. Dle vzpomínek dcery Ireny to bylo tehdy poprvé, kdy svého otce viděla plakat.

Smutek a bolest ze ztráty milované, žel však poněkud zanedbávané manželky, částečně odezněly o rok později, kdy se Holzmann oženil s konferenciérkou svých německých vystoupení Barbarou Greifovou, zvanou Bärbel. Byla o 24 let mladší. Jeho další umělecká činnost byla neméně úspěšná. Exceloval v Německu, kam ho uvedl Karel Vlach. Zde se několikrát Holzmann objevil v populárním revue s názvem EIN KESSEL BUNTES. Nepřestával pracovat a bavit publikum ani v pozdějším věku, např. v roce 1997 vystoupil na rockovém festivalu v Trutnově, ačkoliv jeho komika příliš s rockem společného neměla, pro diváky bylo jeho vystoupení naprosto famózní. V samém závěru života vystupoval po tři roky se svou chotí na zaoceánské lodi. Jeho komikou naplněné srdce navždy dotlouklo 13. září roku 2002 v německém Chemnitzu. Jeho postavička poněkud natvrdlého človíčka, co protahuje každé slůvko a je mu třeba vysvětlit vše víc než polopaticky, je však nesmrtelná.

1926 – Zemřel Karel Václav Rais, spisovatel (* 1859)

1962 – Narodila se Joan Osborne, americká písničkářka

Joan Osborne (* 8. července 1962, Kentucky) je americká písničkářka. Nejvíce se proslavila skladbou „One of Us” a spoluprací s členy skupiny Grateful Dead.

Narodila se v Kentucky, ale začátkem osmdesátých let se přestěhovala do New Yorku, kde brzy založila hudební vydavatelství Womanly Hips.

U tohoto vydavatelsví vyšel její debut Soul Show. Womanly Hips vydalo několik nezávislých desek a potom si jej koupila nahrávací firma Mercury Records.

Mnohem většího úspěchu než se svým debutem ovšem Joan dosáhla se svým druhým albem Relish (1995).

Z tohoto alba vzešel hit „One of Us”. Je to nejpopovější skladba celého alba, které je jinak někde na pomezí mezi country, blues a folkem. Z alba Relish ještě vzešly singly „St. Teresa” a „Right Hand Man”.

Po její účasti na putovním festivalu Lilith Fair se řady jejích fanoušků značně rozrostly. Joan si tak vybudovala pevné místo mezi písničkářkami jako Tori Amos nebo Sarah McLachlan. Následovalo třetí album Rihteous Love, které ale velmi rychle opustilo albové hitparády.

V létě 2003 podnikla se svou kapelou řadu vystoupení společně se skupinou Dixie Chicks. Ve stejném roce také spatřilo světlo světa album cover verzí klasických rockových a soulových písní How Sweet It Is.

Další album — Pretty Little Stranger — vyšlo v roce 2005. Joan sama o něm mluví jako o „nashvillském albu”. Na albu je také píseň „After Jane”, která je o milostném vztahu dvou žen. Joan v několika rozhovorech otevřeně přiznala, že je bisexuální.

Poslední dvě alba se jmenují Breakfest in Bed (2007) a Little Wild One (2008).

1965 – Jeden z lupičů tzv. velké vlakové loupeže, Ronald Bigss, uprchl z Londýnského vězení a dlouhá léta se skrýval před spravedlností v Brazílii.

1968 – Hospodářská rada čs. vlády jednala o nejúčelnějším využití případných nabízených zahraničních úvěrů.

Prezident republiky L. Svoboda přijal delegaci Společnosti pro lidská práva.

1970 – Federální shromáždění schválilo zákon o úpravě nízkých důchodů. Současně nabyla účinnosti novela k zákonu o soudní rehabilitaci č. 70/1970 Sb., podle níž případy, které nebyly dosud vyřešeny, byly pojaty jako podněty ke stížnosti pro porušení zákona (podle trestního řádu). Dosud nedořešené případy se už neprojednávaly (například M. Horáková a spol.), respektive řada dosavadních rehabilitací byla zrušena (P. Drtina). O rehabilitaci požádalo kolem 18 tisíc postižených (tj. zhruba pětina obětí politických procesů), do jara 1970 bylo rehabilitováno pouze 3500 případů.

1973 – Československo navštívil státní tajemník USA W. Rogers; došlo k podpisu konzulární úmluvy a byla zahájena jednání o nevyřešených majetkoprávních vztazích.

1992 – Začalo druhé kolo první vlny kuponové privatizace.

2008 – Ministři zahraničí ČR a USA Karel Schwarzenberg a Condoleezza Riceová podepsali dohodu o umístění radaru v České republice.

Svátky:

Svátek mají Nora a Kilián.

Dnes má v občanském kalendáři svátek Nora. Toto ženské jméno je běžné především v severských zemích, v Anglii a v Irsku. U nás je proslavilo slavné stejnojmenné Ibsenovo drama. Jméno je snad irského původu, protože právě na věčně zeleném ostrově je velmi rozšířena forma Nóra. V jiných krajinách je považováno za zkráceninu jmen Eleonora či Lenora. Tato dvě jména mají své počátky v arabském Ellinor čili "Bůh je mé světlo". Ze Španělska a Provence se jméno dostalo do Francie a Anglie.

Toto jméno nejvíce proslavila Eleonora Akvitánská (1122-1204). Stala se dědičkou a vévodkyní Akvitánie a Gaskoňska a přidala i titul hraběnky z Poitou. Její dvůr v Poitiers byl střediskem truvérské dvorské kultury. V roce 1137 uzavřela sňatek s Kapetovcem Ludvíkem VII. (1120-1180), který měl přinést spojení severní a jižní Francie. Avšak sňatek se příliš nevyvedl, neboť Eleonora svého muže opustila na 3. křížové výpravě v Palestině, jíž se zúčastnila i se svým frivolním dvorem. Po zrušení sňatku se roku 1152 provdala za vévodu normanského a hraběte z Anjou Jindřicha II. Plantageneta (1133-1189), který se stal roku 1154 anglickým králem. Tím vzniklo mezi Akvitánií a Anglií pevné spojenectví. Eleonoře se narodilo v obou manželstvích několik dětí, z nichž Richard I. Lví srdce (1157-1199) a Jan I. Bezzemek (1167-1216) to dotáhli až na anglické krále.

V církevním kalendáři dnes slaví svůj svátek Kilián. Protože jeho první nositel pocházel z Irska, domnívají se jazykovědci, že jméno má keltské kořeny a znamenalo "mnich".

Patron dnešního dne se narodil v 7. století v Mullaghu (Irsko) a je ochráncem diecéze ve Würzburgu. Je také ochráncem omítkářů, bednářů a lidé se k němu modlí, mají-li potíže s očními chorobami, dnou a revmatismem. Kiliánův životopis je bohužel z velké části legendární. Jak již bylo řečeno, pocházel z Irska, ale brzy odešel do východních teritorií franských, kam jej poslal jako misijního biskupa samotný papež. Kilián zde prý obrátil na křesťanskou víru mnoho pohanů, dokonce i samotného vévodu Gozbeta. Toho přesvědčil i o tom, že by neměl žít ve hříchu s manželkou svého bratra. Gozbet ženu opustil, ta si však, zhrzená, najala vrahy, kteří Kiliána i jeho druhy usmrtili. Podle jiných legend Kilián biskupem vůbec nebyl a ani nikoho nepokřtil. Ať už tomu bylo jakkoliv, jisté je, že na jeho počest se koná ve Würzburgu každoročně slavná Kiliánova pouť.

Dnešního dne začínal podle keltského kalendáře měsíc cesmíny Tinne.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje