Vzpomínáček - 7. února - Jana Preissová a Miroslav Donutil

Úmrtí Boleslava II., korunovace Jana Lucemburského, spojenecká smlouva mezi Rakouskem a Pruskem, Charles Dickens, František Škroup, vládní provizorium, Jindřich Šimon Baar, Sinclair Lewis, Československý armádní sbor v Rusku součástí československé autonomní armády ve Francii, příměří mezi československými legiemi a vládou sovětského Ruska, z koncentračního tábora Terezín propuštěno 1200 vězňů, Jana Preissová, Miroslav Donutil, 7. únor 1968 - 1969, konec Národní fronty, Maastrichtská smlouva, sonda Stardust, odvolání z funkcí dvou vysokých diplomatů OSN zapletených do korupce, rukojmí na španělském konzulátě v Bernu...

Udál

osti:

999 – Úmrtí knížete Boleslava II.; bývá označován za zakladatele jednotného českého státu a podporovatele křesťanství (uvedl do země benediktinský řád, došlo k založení prvních klášterů - ještě krátce před svou smrtí dal podnět k založení kláštera sv. Jana na Ostrově u Davle). Novým knížetem se stal nejstarší z trojice jeho synů Boleslav III. (zvaný Ryšavý) [999-1002]. Čechy se staly nadlouho jablkem sváru a procházely hlubokou krizí.

1311 – Korunovace (ve Svatovítské bazilice) Jana Lucemburského (a jeho manželky Elišky) arcibiskupem mohučským Petrem z Aspeltu za krále českého.

1792 – Uzavřena spojenecká smlouva mezi Rakouskem a Pruskem v Berlíně; stala se základnou první protifrancouzské koalice.

1812 – Narodil se Charles Dickens, anglický spisovatel († 8. června 1870)

1862 – Narodil se František Škroup, český hudebník, dirigent a skladatel (* 3. června 1801)

1867 – Po odstoupení Belcrediho vlády se stal předsedou vlády (a státním ministrem) F. F. Beust a současně bylo ustaveno tzv. vládní provizorium.

1869 – Narodil se Jindřich Šimon Baar, český spisovatel († 24. října 1925)

1885 – Narodil se Sinclair Lewis, americký romanopisec a dramatik († 10. ledna 1951)

1918 – T. G. Masaryk prohlásil Československý armádní sbor v Rusku (o více jak 40 tisících mužích) za součást československé autonomní armády ve Francii a oznámil jeho přesun do Francie. Tyto naděje se ovšem v důsledku konfliktu mezi československými legiemi a sověty neuskutečnily.

1920 – Mezi československými legiemi a vládou sovětského Ruska bylo uzavřeno příměří; to umožnilo volný přesun legií po sibiřské magistrále na východ a odtud do vlasti.

1945 – Na žádost Švýcarska bylo z koncentračního tábora Terezín propuštěno 1200 vězňů.

1948 – Narodila se Jana Preissová, česká herečka

Jana Preissová, rodným jménem Drchalová, se narodila 7. února roku 1948 v Plzni. Už jako malá ochotničila s rodiči.

Po ukončení studia herectví na pražském DAMU v roce 1970 dostala angažmá v Divadle Na zábradlí, kde se brzy vymanila ze stereotypní kategorie naivek, k nimž jí předurčoval křehký vzhled

Díky svému dramatickému talentu, profesní jistotě a osobnímu šarmu, ale i smyslem pro humor se postupem času stala jednou z nejvýraznějších osobností této malé, ale významné scény, na niž působila více než dvacet let.

Odehrála zde velké množství charakterově odlišných postav klasického i moderního repertoáru.

Po hostování v Národním divadle ve Slečně Julii odešla v roce 1990 do služeb naší první scény natrvalo.

V Národním divadle dodnes podává špičkové herecké výkony. Nedávno se objevila jako kněžna Zaháňská v premiérovém uvedení Babičky Boženy Němcové.

Svou první filmovou roli mladé kadeřnice v Tučkově KLECI PRO DVA (1968) si zahrála ještě na škole. Do diváckého podvědomí se však dostala až hlavní rolí v Menzlově ROZMARNÉM LÉTU (1968), kde v roli křehké a půvabné provazochodkyně Anny, která byla filmovou společnicí samotného Jiřího Menzla v roli kouzelníka Arnoštka, okouzlila nejen společenství tří přátel – lázeňského mistra Antonína v podání R. Hrušínského, majora (V. Brodský) a abbého (F. Řehák), ale také právě diváky a kritiku. Teprve v pouhých osmnácti letech podala vynikající výkon a začátek profesionální dráhy se začínal rýsovat. Tato mladičká subtilní herečka překvapila jistotou, s níž se pohybovala před kamerou. Byla přirozená, spontánní, éterická, ale i živočišná – bohužel postava okouzlující komediantky zůstává co do významu v její filmografii osamocena.
S Jiřím Menzlem spolupracovala i ve filmu ZLOČIN V ŠANTÁNU (1968), kde ztvárnila postavu Lilly. V 70. letech však dostávala navzdory svým schopnostem a divácké oblibě poměrně málo filmových rolí. S nasazením si tak zahrála alespoň služebnou Virginii v adaptaci slavné divadelní frašky SLAMĚNÝ KLOBOUK (1971). Větší úlohu Albíny ztvárnila v nevýrazném kriminálním příběhu režiséra Dušana Kleina TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY (1973). Svůj půvab a profesní dovednosti propůjčila hlavní dívčí hrdince v Čechově SVATBĚ BEZ PRSTÝNKU (1972). Epizodní postavy vytvořila také v Kachyňově PAVLÍNCE (1974) a Vávrově PŘÍBĚHU LÁSKY A CTI (1977).

Koncem 70. a začátkem 80. let se lehce přehoupla do rolí maminek, a sice v Kovalových filmech JULEK (1980) a MODRÉ Z NEBE (1983). Již před tím se jí dostalo největšího ohlasu v populárních a nestárnoucích televizních komediích Marie Poledňákové JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU (1977) a JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY (1978). Těmito jedinečnými snímky se zapsala do srdcí malých i velkých diváků jako maminka neposedného a tátychtivého Vaška v nezapomenutelném podání Tomáše Holého.

Pak se objevovala především v televizních filmech a seriálech. Po delší odmlce si ji konečně našla velká filmová role – působivě zahrála matku představenou v historickém snímku debutujícího režiséra Petra Hviždě ŘÁD (1994). Za svůj zdařilý výkon si odnesla jako nejlepší herečka ve vedlejší roli prestižní ocenění Českého lva.

Její popularita jde také ruku v ruce s prací televizní a rozhlasovou. Před televizní kamerou vytvořila dlouhý zástup princezen, hrála v desítkách inscenací, her, filmů a několika seriálů jako např.: MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNI (1984), SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE (1986) a z poslední doby zaujala jako profesorka Svobodová v úspěšném seriálu DOBRÁ ČTVRŤ (2005). V současné době také učí na konzervatoři, a navíc díky svému jemnému a kultivovanému hlasovému projevu je i jednou z našich výborných dabérek.

Žádným tajemstvím není její manželství s neméně známým hercem Viktorem Preissem, se kterým se setkali právě na studiích DAMU. Již před absolvováním školy byli manželi. Je málo takových hereckých manželství, která proplouvají v poklidu nástrahami času. Je také málo hereckých manželství, kde oba partneři používají stejné příjmení. Preissovi jsou spolu už více než tři desítky let a v obou případech patří ke vzácným výjimkám. Spolu vychovali dva syny: starší Martin se také věnuje herectví (mimo jiné i dabingu a moderování), a mladší Jan je počítačovým grafikem.

1950 – USA a Spojené království uznaly vietnamskou vládu Bao Daie, ačkoli SSSR uznal 31. ledna vládu jeho protivníka Ho Či Mina.

1951 – Narodil se Miroslav Donutil, český herec

Miroslav Donutil se narodil 7. 2. 1951v Třebíči, ale krátce po absolvování základní školy se jeho rodina přestěhovala do Brna a právě s tímto městem je dnes často spojována jeho osobnost.

Původně mířil na dráhu novináře, ale reparát z francouzštiny a zkušenosti s amatérským divadlem jej nakonec nasměrovaly na JAMU. V r. 1973 se stal oficiálním členem brněnského divadla Husa na provázku kde ztvárnil přes padesát nezapomenutelných rolí. Od dubna 1990 je členem Činohry Národního divadla v Praze.

Ve světě filmu se prosazoval daleko déle. V r. 1978 na sebe upozornil titulní rolí loupežníka Nikoly Šuhaje ve snímku BALADA PRO BANDITU. V 80. letech následně z pláten kin jakoby vymizel.

Mihnul se například v POSTŘIŽINÁCH, ale na opravdový úspěch a pozornost filmových diváků si musel počkat až do let devadesátých.

Tehdy konečně začal dostávat před kamerou větší příležitosti a ačkoli i tak hrál většinou jen vedlejší postavy, mnoho z nich se kladně zapsalo do podvědomí diváků. Ať už to byl poručík Troník v ČERNÝCH BARONECH, uhlazený advokát Ulrich z DĚDICTVÍ ANEB KURVAHOŠIGUTENTAG, zarputilý komunista a rázný otec rodiny major Šebek v PELÍŠKÁCH, nedostatkem sexu strádající herec z NUDY V BRNĚ, nebo farář v na Oscara nominovaných ŽELARECH. Naposledy jsme jej mohli vidět v Morávkově komedii HRUBEŠ A MAREŠ JSOU KAMARÁDI DO DĚŠTĚ.

Miroslav Donutil bezesporu patří v současnosti k domácí herecké špičce. Je známý také jako skvělý vypravěč, své nesmrtelné historky vydal na kazetách a CD.

1968 – Brněnský autor Jaroslav Šabata hovoří v Čs. rozhlasu o vedoucí úloze strany a demokracii. V neděli poté v komentáři Tváří v tvář v Čs. televizi odsuzuje rozdělování občanů na straníky a bezpartijní.

Při startu byla zničena Luna 1968A, která se měla stát umělou družicí Měsíce

1969 – V Praze byla podepsána čs. – sovětská dohoda o vzájemné právní pomoci spojené s pobytem sovětských vojsk na území ČSSR. Týkala se kompetencí čs. a sovětských orgánů při projednávání trestních, občansko-právních a správních záležitostí příslušníků sovětských vojsk a členů jejich rodin.

Na schůzi sekretariátu ÚV KSČ projednali návrh koncepce časopisu Tribuna a zásady pro zpracování tzv. kádrových pořádků. Členové byli seznámeni se stavem členské základny k 31. 8. 1968, kdy v KSČ bylo 1 678 983 členů, z toho 4733 politických pracovníků.

V projevu na celostátní konferenci rumunských učitelů v Bukurešti prohlásil N. Ceaušescu, že „teorie tzv. omezené svrchovanosti socialistických států je v protikladu s marxisticko-leninskými zásadami a směřuje proti uvolňování napětí a posilování mezinárodního komunistického hnutí“.

1990 – Ukončena činnost Národní fronty, její pravomoci převzalo Shromáždění představitelů politických stran a společenských organizací v ČSSR; 20. září t. r. schválilo Federální shromáždění ústavní zákon, kterým se vypustil článek o Národní frontě.

1992 – Byla podepsána Maastrichtská smlouva.

1999 – Ke kometě Wild 2 vystartovala sonda Stardust.

2005 – Generální tajemník OSN Kofi Annan odvolal z funkcí dva vysoké diplomaty Benona Sevana a Josepha Stephanidese zapletené do korupce v rámci programu Ropa za potraviny, programu pro prodej irácké ropy za účelem dodávek potravin do Iráku.

Tři neznámí útočníci vnikli na španělský konzulát ve švýcarském hlavním městě Bernu a zajali několik zaměstnanců jako rukojmí. Motiv jejich činu byl zřejmě kriminální, patrně se neúspěšně pokusili ukrást obsah trezoru. Pachatelům se podařilo uprchnout ještě před příjezdem policie.

Svátky:

Svátek mají Veronika, Richard (Anglický) a Wunna, Pius IX.

Dnes má svátek v občanském kalendáři Veronika. Dříve byla v našem kalendáři 4. února. Jméno Veronika znamená, že jeho nositelka "přináší vítězství", podle jiné verze znamená "pravý obraz". To v případě, že za základ jména vezmeme řecko-latinský výraz veraiconica.

Ačkoliv se zdá, že žádná světice Veronika neexistovala, stala se jednou z nejuctívanějších žen vůbec. Je také mnohonásobnou patronkou. Vedle farních hospodyň ochraňuje i pradleny, tkalce lnu, obchodníky a švadleny. Podle legendy byla Veronika učednicí Ježíše Krista a na jeho křížové cestě mu podala potní roušku. Tato rouška později uzdravila několik lidí, mezi nimi i císaře Tiberia. Přestože byla Veronika i na obrazech křížové cesty a na dalších jiných malována samostatně, případně s Kristovou rouškou, oficiální bádání hovoří, že spíše nikdy neexistovala a vše je jenom legendou. Ovšem žena s tak překrásným jménem musela existovat, a ne že ne!

V českém církevním kalendáři má dnes svátek Richard Anglický a Wunna. Richard Anglický je zvlášť uctíván v bavorské diecézi Eichstättu. Je tomu tak i proto, že jeho slavný syn Wilibald zde byl biskupem. Spolu s Wilibaldem a Wunibaldem, svým druhým synem a později opatem v Heidenheimu, se vydal Richard na pouť do Říma. Ale už cestou těžce onemocněl a zemřel v Lucce v Toskánsku (720). Pochován byl v tamním kostele sv. Frediana. Richardovy ostatky byly roku 1150 vyzvednuty a části z nich přeneseny (1154) do Eichstättu. Legenda vypravuje, že Richard a jeho dva synové se na cestě do Říma zastavili v hospodě, ve které ležel na smrt nemocný muž. Richard šel k němu, mluvil s ním a nemocného uzdravil. Richard je znázorňován jako král s žezlem, např. na plastice na oltáři v hrobce kostela sv. Walburgy v Eichstättu.

Dnes je vzpomínána rovněž Richardova manželka Wunna, sestra Bonifácova. Víme o ní jen to, že zemřela kolem roku 700 v Anglii.

V římském kalendáři je dnes připomenut také Pius IX. Přišel na svět 13. května 1792 v Senigallii (Itálie) pod jménem Giovanni Maria Mastai-Ferretti. Ve věku 26 let přijal kněžské svěcení. Působil nejprve jako lidový misionář a později byl poslán do Chile jako vyslanecký rada. Za několik let byl jmenován arcibiskupem ve Spoletu, roku 1833 arcibiskupem v Imole, v roce 1840 se mu dostalo kardinálského klobouku. Vrchol jeho kariéry přišel 16. června 1846, kdy usedl na papežský trůn jako Pius IX. Toho dne začala pro muže církve těžká cesta, trvající víc než tři desítky let. Pius IX. podepsal tři důležité církevní dokumenty: Dogma o neposkvrněném početí Panny Marie, Syllabus a Dogma o papežově neomylnosti ve věcech víry a mravů. Pius IX. zemřel 7. února 1878 v Římě. Již za svého života byl velmi uctíván, protože měl dar proroctví a uzdravování nemocných. Hned po jeho smrti byl zahájen proces blahořečení.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze