Vzpomínáček - 6. května - Sigmund Freud

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 6. května. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Prokop Holý se zachránil útěkem, Jiří z Poděbrad složil tajnou přísahu, Bitva u Štěrbohol, Maximilien Robespierre, Stavovské divadlo, Penny Black, F. Palacký odmítl křeslo ministra vyučování, Sigmund Freud, Eiffelova věž, George Orson Welles, III. sjezd Svazu česko-slovenských spolků na Rusi, explodovala vzducholoď Hindenburg, převoz ostatků K. H. Máchy do Prahy, americká armáda osvobodila Plzeň, Vlasovova armáda v Praze, Oldřich Vízner, Tony Blair, George Clooney, 6. květen 1968 - 1969, tunel pod Lamanšským průlivem..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1434 – Vojsko panské jednoty vedené Menhartem z Hradce spolu se Staroměstskými se zmocnilo náhlým útokem Nového Města pražského (spojence sirotků a táborů).

Prokop Holý se zachránil útěkem k polním vojskům před obléhanou Plzní. Došlo k upevnění panské jednoty (pánů katolických, kališnických a pražanů), jakmile se zmocnila klíčové pozice - celé české metropole.

1458 – Před svou korunovací složil i Jiří z Poděbrad s chotí Johankou z Rožmitálu před uherskými biskupy Augustinem z Rábu a Vincencem z Vácova tajnou přísahu.

Tou se zavázali, že budou poslušni církvi a papeži, že "odvrátí svůj lid od všelikých sekt, bludů a též jiných článků, jež se nesrovnávají s římskou církví". Tato tajná přísaha (příliš mlhavě stylizovaná) byla později odlišně interpretována oběma stranami: papež ji chápal jako Jiříkův návrat do lůna církve, zatímco král Jiří bojem proti kacířům rozuměl boj proti lidovým sektám.

1757 – Bitva u Štěrbohol (u Prahy), v níž bylo rakouské vojsko pod vedením Karla Lotrinského poraženo pruským vojskem; na bojišti zůstalo ležet na 13 tisíc pobitých a raněných habsburských vojáků (padl i maršál Browne). Část poražené armády ustoupila k Táboru, zatímco 40 tisíc mužů se stáhlo za hradby Prahy.

1758 – Narodil se Maximilien Robespierre, francouzský advokát, poslanec Národního shromáždění, významný jakobín a představitel jakobínského revolučního a politického teroru († 28. červenec 1794)

1824 – Zahájena pravidelná česká divadelní představení v pražském Stavovském divadle; staral se o ně dramatik J. N. Štěpánek, jenž byl v letech 1824-1834 jedním ze tří spoluředitelů a spolunájemců divadla. Česky se hrálo jen od podzimu do jara, a to pouhé dvě hodiny v neděli a ve svátek (od 16 do 18 hodin). Soubor divadla byl převážně německý, pro česká představení se doplňoval ochotníky; hrály se ponejvíce překlady cizích veseloher a frašek, z původních her díla Štěpánka a Klicpery.

1840 – Ve Spojeném království se začala používat první poštovní známka – Penny Black.

1848 – F. Palackému bylo nabídnuto v Pillersdorfově reorganizované vládě křeslo ministra vyučování; ten však jmenovací dekret (již podepsaný císařem) odmítl. Podruhé mu bylo toto ministerstvo nabídnuto 2. září t. r.

1856 - Narodil se Sigmund Freud, lékař a psychiatr židovského původu, zakladatel psychoanalýzy († 23. září 1939)

Sigismund Schlomo Freud se narodil 6. května 1856 ve Freibergu, městečku, které je nyní nazvané Příbor, na Moravě.

Jeho matka Amélie byla ve skutečnosti již třetí ženou Jacoba Freuda a byla asi o 20 let mladší, než její manžel.

Sigismund byl prvním dítětem jejich manželství, v němž ještě po něm následovalo dalších 7 dětí.

Jacob měl ze svých dřívějších manželství navíc 2 syny, kteří byli víceméně stejného věku, jako Amélie.

Jejich domácnost byla židovská a Jacob si vydělával na vcelku skromné živobytí jako obchodník s vlnou.

V roce 1859 se rodina přestěhovala nejprve do Lipska a o několik měsíců později se natrvalo usadila ve Vídni.

Freud už jako malý žák vynikal vysokou inteligencí, ve třídě byl téměř vždy tím nejchytřejším a obecnou školu i gymnázium studoval s vynikajícím prospěchem. Byl oceňovaný především proto, že během krátké doby dokázal, díky četbě a dokonalé fotografické paměti, vstřebat a pamatovat si velké množství učiva.

Navzdory Sigismundově brzké snaze o kariéru právníka, rozhodl se později, že se bude věnovat studiu medicíny, a v roce 1873 byl přijat na Vídeňskou univerzitu. Zdá se, že od roku 1876 byl hluboce zaujatý výzkumy centrální nervové soustavy do té míry, že opomíjel a zanedbával celou řadu kurzů a zkoušek, které by mu okamžitě získaly kvalifikaci doktora. Dalším zdrojem zpoždění byla jednoletá povinná vojenská služba. Následkem toho mu v roce 1881 byl udělen titul doktora pod jménem Sigmund Freud (na základě adaptace jeho osobního jména v roce 1877).

Ihned za dokončením studií následovalo několik let strávených ve Vídni, kde pracoval jako praktický psycholog a lektor psychologie. V roce 1886 si založil ve Vídni soukromou praxi, která se specializovala na nervové poruchy. Ve stejném roce se také oženil s Marthou Bernayovou.

Sigmund Freud pracoval ve spolupráci s dalším vídeňským hypnoterapeutem, Josefem Breuerem, v přípravě a publikaci naučného článku, vydaného v roce 1893, který se později rozvinul do jejich publikace „Studia hysterie“, vydané v roce 1895.

Jeho zájem se nicméně, ze zkoumání neurologicko-fyziologických příčin duševních poruch, přesunul směrem ke zkoumání více psychologických příčin těchto poruch, a roku 1896 vytvořil termín Psychoanalýza, tedy zkoumání psychologických příčin duševních poruch.

V roce 1899 byla publikována kniha, kterou Sigmund Freud považoval za svoji nejdůležitější práci, s názvem „Výklad snů“. Ačkoliv se ortodoxní medicínští profesoři ve Vídni dívali na jeho práci s hlubokým podezřením, v roce 1902 byl jmenovaný profesorem ve Vídni, a to z velké míry především následkem vděčnosti jednoho jeho vysoce vlivného pacienta.

V roce 1908 se skupina psychologů, kteří dohromady tvořily Vídeňskou asociaci psychoanalytiků, o Freudovy metody začala velice zajímat.

Psychoanalýza stále více získávala mezinárodní přijetí, především jako metoda psychologického vyšetřování. V roce 1908 navštívili delegáti z pěti zemí Freudovský psychologický kongres v Salzburgu. V roce 1909 by Sigmund Freud spolu s Alfredem Adlerem a Carlem Gustavem Jungem, pozvaný na přednášku na Clarkovu univerzitu ve Spojených státech. V roce 1910 byla založená Mezinárodní Psychologická asociace.

Adler a Jung se v Psychoanalytickém hnutí na jistou dobu s Freudem spojili.

V roce 1923 byla Freudovi diagnostikovaná rakovina čelisti. Během dalších 16 ti let však nadále zůstal v Psychoanalýze produktivní a své zájmy také rozšiřoval do přidružených filozofických a kulturních záležitostí. Sigmund Freud následovně jako uznání svojí práce získal mnoho mezinárodních cen.

Další mezinárodní vývoj byl však již mnohem méně vítaný. Rakousko bylo díky seskupení do Hitlerovy velké Německé říše v nebezpečí a Hitlerem pak uprostřed března 1938 efektivně zabráno.

Přestože se zdá, že byl Freud osobně nereligiozní, on i jeho rodina byli nacisty velmi otevřeně klasifikování jako Židé. A tak když viděli, že je prakticky nezbytné vyhnout se Hitlerovým neoprávněným zásahům na jejich svobodě, emigrovali do Anglie. Rodina se nakonec přestěhovala do Londýna.
Freudovi bylo v této době již přes 80 let a žil zde už jen do 23. září roku 1939.

1889 – V Paříži byla během Světové výstavy otevřena Eiffelova věž.

1915 – Narodil se George Orson Welles, americký divadelní a filmový režisér a herec († 10. října 1985)

1917 – V Kyjevě se sešel III. sjezd Svazu česko-slovenských spolků na Rusi (dvě třetiny delegátů tvořili zajatci), který v rezoluci uznal pařížskou radu za nejvyšší autoritu zahraničního odboje. Současně byla na sjezdu vytvořena Odbočka Československé národní rady na Rusi, vrcholný orgán československého odboje v Rusku v letech 1917-1918. Předsedou odbočky byl T. G. Masaryk (od 16. května 1917 do 7. března 1918) a B. Pavlů (od srpna 1918), místopředsedou B. Čermák. Odbočka zanikla 14. prosince 1918.

1937 – Při přistávání na letišti Lakehurst v New Jersey explodovala vzducholoď Hindenburg.

1939 – Převoz tělesných ostatků K. H. Máchy z Litoměřic do Prahy; akt se stal příležitostí k protinacistické manifestaci; podobně vyzněla i vzpomínka na M. J. Husa (6. července) a poutě na hory (30. dubna na Říp, 13. srpna u sv. Vavřinečka na Chodsku, 20. srpna na Hostýn).

1945 – Americká armáda osvobodila Plzeň a během 7. května dosáhla povolené demarkační čáry (Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice), když jejich mise přijela až do Prahy.

Generál D. D. Eisenhower vydal rozkaz 3. armádě, aby zastavila další postup do nitra Čech; v oblasti západních a jihozápadních Čech operovalo 6 amerických divizí (150 tisíc vojáků). Americká vojska obsadila kolem 9 tisíc km2 (7 % tehdejší rozlohy republiky).

Československá vláda přesídlila z Košic do Bratislavy.

Do Prahy vstoupila střední skupina tzv. Vlasovovy armády (jedna ze dvou divizí rozmístěných v jižních a středních Čechách) pod velením generála S. K. Bunjačenka a snažila se (přes Vlasovův zákaz) dojednat s Českou národní radou politickou dohodu. Na několika místech Prahy vstoupili vlasovci do bojů s Němci. 8. května se po neshodách s velením povstalců stáhli z Prahy.

Od Drážďan zahájil 1. ukrajinský front (pod vedením maršála I. S. Koněva) pražskou operaci (původně plánována na 7. května). Pražská operace se rozvinula i od Budyšína, Brna a Olomouce (2. a 4. ukrajinským frontem).

1947 – Narodil se Oldřich Vízner, český herec

1953 – Narodil se Tony Blair, bývalý britský předseda vlády

1961 - Narodil se George Clooney, americký herec, scénárista, režisér a filmový producent

1968 – konaly se tiskové konference: po celostátním aktivu pracovníků ministerstva vnitra informoval novináře ministr vnitra J. Pavel o nové koncepci bezpečnostního aparátu, ministr V. Valeš o nové koncepci čs. zahraničního obchodu , jednal sjezd čs. sociologů, byl ustaven Koordinační výbor tvůrčích svazů. Na dalším diskusním večeru Tribuny aktualit v Praze přední historikové odpovídali na dotazy o smyslu čs. odboje, úloze legií, významu 28. října, roli T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefanika, též o úloze Kominterny. Významnou událostí byl veřejný večer k 150. výročí narození Karla Marxe, kde měl hlavní referát Č. Císař. Vyvolal mimořádný ohlas a také negativní reakci v SSSR (v deníku Pravda a v teoretické revui Kommunist).

Francouzský list Le Monde komentuje postoje sovětského vedení k vývoji v Československu, kdy L. Brežněv pokládá A. Dubčeka za „vězně reakčních a antikomunistických sil“ a generál Jepišov údajně prohlašuje, „že se nedá vyloučit žádost věrných komunistů o pomoc, s níž se obrátí na Sovětský svaz a v tom případě by sovětská armáda byla připravena splnit svůj úkol...“

Polský velvyslanec v ČCSR předal v Praze oficiální protest ÚV Polské sjednocené dělnické strany a polské vlády proti „antipolské kampani v části čs. tisku, v některých pořadech čs. rozhlasu a televize“.

Představitelé tvůrčích svazů spojili své síly do Koordinačního výboru tvůrčích svazů pro obranu reformního procesu; předseda Ladislav Helge, režisér a tajemník Ludvík Pacovský.

1969 – Předsednictvo ÚV KSČ se zabývalo činností sdělovacích prostředků a přijalo nová opatření k jejich kontrole, aby aktivně pomáhaly vedení strany a státu v úsilí o překonání krize v politické, hospodářské a kulturní oblasti, zejména novináři – komunisté mají zabezpečit v tomto směru zásadní obrat.

Bylo zastaveno vydávání Studentských listů.

Byla schválena delegace v čele s G. Husákem k jednání s představiteli Čs. strany lidové a Čs. strany socialistické.

Novým vedoucím ekonomického oddělení ÚV KSČ byl jmenován Rudolf Rohlíček namísto Františka Morkuse.

Výkonným redaktorem ostravského deníku Nová svoboda byl jmenován Jar. Smetana, dosavadní politický pracovník krajského sekretariátu KSČ.

Do Moskvy odcestovala delegace Svazu čs. – sovětského přátelství vedená J. Lenártem (na slavnostním shromáždění pronesl projev k 24. výročí osvobození Československa) a byla přijata až 13. 5. L. I. Brežněvem.

1994 – Po 8 letech výstavby byl otevřen 38 km dlouhý tunel pod Lamanšským průlivem.

Svátky:

Svátek mají Radoslav a Jan (Sarkander).

V občanském kalendáři má dnes svůj svátek Radoslav. První složkou jména je "rád", což jistě není třeba vysvětlovat. Jméno ale také může pocházet od starého slovesa radět, "starat se". Druhá část se vztahuje ke slovu "slavit", takže Radoslav buď "rád slaví", nebo je "dobrým rádcem". Toto jméno bylo dříve velmi oblíbeno u jihoslovanských velmožů, k nimž patřil i srbský král panující v letech 1227-34 nebo kníže chlmský (Hercegovina), který vládl v 50. letech 13. století.

V českém církevním kalendáři má dnes svátek další z mnoha Janů. Dříve měl svátek Jan apoštol, dnes je to Jan Sarkander, ačkoliv v římském kalendáři je připomínán již 16. března. Za svatého byl uznán teprve nedávno, učinil tak při osobní návštěvě Olomouce dne 21. května 1995 papež Jan Pavel II.

Jan Sarkander se narodil 20. prosince 1576 ve slezském Skočově. Studoval v Olomouci, Praze a Štýrském Hradci. Dochovala se sice jeho manželská smlouva s Annou Plachetskou, není však jisté, zda spolu manželství uzavřeli. S určitostí ale můžeme říci, že roku 1609 vstoupil do duchovního stavu. Jeho příznivcem se záhy stal moravský zemský hejtman Ladislav z Lobkovic, který si jej dokonce vyvolil na nějaký čas za svého zpovědníka. Jan Sarkander působil jako farář v různých moravských městech, naposled v Holešově, kde byl v únoru roku 1620 zatčen pro velezradu. První polovina 17. století vynikala obzvláštní krutostí, netolerancí a všeobecnou zlou vůlí. Vše začalo v Praze v roce 1618, následná třicetiletá válka ostrý náboženský konflikt mezi katolíky a protestanty roznesla po celé Evropě. V této době byl tedy Jan zatčen a krutě vyslýchán. Soudci v Olomouci se domnívali, že z něho dostanou nějaké kompromitující údaje o záměrech Lobkovicových, které se mohl dovědět při jeho zpovědích. Sarkander nebyl žádným hrdinou a mučení se velice bál. Přesto byl týrán takovým způsobem, že výslechy dnes nelze vůbec popisovat: byly strašlivé i na tehdejší značně otrlou dobu. Jeho slabost se postupně měnila ve velkou sílu, a tak se nakonec katani nedověděli nic. Zmučené tělo hodili do podzemní kobky, kde 17. března roku 1620 v krutých bolestech Jan Sarkander zemřel. Protože odmítl prozradit zpovědní tajemství, stal se jeho patronem. Od roku 1860 jsou jeho ostatky uloženy v katedrále sv. Václava v Olomouci.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje