Vzpomínáček - 6. června - Vylodění v Normandii

Všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 6. června. Alexandr Sergejevič Puškin, vylodění v Normandii, Vladimír Růžička, 1968-9, Ladislav Smoljak. Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál...

Výběr:

Alexandr Sergejevič Puškin, vylodění v Normandii, Vladimír Růžička, 1968, Ladislav Smoljak, svátky

Události:

1485 – V Praze obnovena (po dvacetileté přestávce) činnost zemského soudu; byl obsazen 12 členy panského stavu a 8 členy stavu rytířského.

1618 – Do Prahy přijel z Vídně osobní císařův posel Jan Eusebius Khuen z Belassi, aby zjistil, co se vlastně stalo. Mnoho v Praze nepořídil, ale zavdal podnět ke konečnému účtování mezi direktoriem a místodržícími; císařská vláda v Praze byla likvidována.

1633 – Těsně před očekávanou bitvou u Dlouhé Olešnice bylo uzavřeno příměří mezi Valdštejnem a saským velitelem Arnimem.

1642 – Švédové pronikli Moravskou branou k Holešovu, kde porazili císařské jednotky, které ve zmatku prchaly k Uherskému Hradišti.

1799 – Narodil se Alexandr Sergejevič Puškin, ruský básník, prozaik a dramatik († 10. února 1837)

1873 – Ve Vídni byla podepsána smlouva mezi habsburskou monarchií a Ruskem, čímž došlo k naplnění nového sblížení mezi těmito státy; k smlouvě nepřímo přistoupilo i Německo. Tzv. dohodě tří císařů předcházelo berlínské setkání panovníků (Viléma I., Františka Josefa I. a Alexandra II.) v létě 1872.

1905 – Gautschova vláda oznámila, že na podzim předloží sněmu konkrétní návrh volební reformy (podala ho 20. října). Pod tlakem narůstajících masových demonstrací (například v Praze 24. září 50 tisíc lidí na Havlíčkově náměstí) a petičního hnutí (na 800 obcí v českých zemích zaslalo zemským sněmům petice s žádostí o volební reformu) potvrdil předseda vlády na zasedání říšské rady 28. listopadu t. r. platnost principu všeobecného hlasovacího práva a zrušení systému kuriového parlamentarismu.

1921 – Založena Centrokooperativa - Svaz jednot hospodářských družstev Republiky československé, vrcholný orgán agrárního družstevnictví.

1936 – V Bukurešti byla zahájena porada hlav států Malé dohody; při této příležitosti prezident Beneš apeloval na upevnění a užší sepětí Malé dohody, avšak nenašel potřebné pochopení u zbývajících dvou představitelů (zejména jugoslávští činitelé neprojevili vážnější zájem).

1939 – Jmenováno nové předsednictvo Národní rady české, kulturně politické instituce (počátky sahají k roku 1900) podporující perzekvované umělce a studenty. Její členové byli zapojeni v různých složkách nekomunistického odboje; předsedou byl prof. J. Kapras (do 19. ledna 1942 ministr školství a národní osvěty).

1944 – Začalo vylodění v Normandii. Původní termín vybraný pro vylodění byl stanoven na 5. června. Začátkem června se ale znatelně zhoršilo počasí, což nutilo k posunutí termínu zejména kvůli vysokým vlnám a vlnobití na vyloďovacích plážích a nemožnosti nasadit parašutisty a letectvo. Zásadní posunutí data na červenec by ale znamenalo šanci, že by se dříve nebo později informace o přípravě útoku dostaly do rukou nepříteli a místo vylodění by bylo prozrazeno čímž by došlo ke ztrátě momentu překvapení. Vzhledem k rozsahu operace na území Velké Británie byli rozmístěni vojáci v mnoha táborech, kde čekali na nalodění a reálně hrozilo nebezpečí prozrazení.

Vylodění bylo naplánováno na dobu úplňku, kvůli letectvu a hlavně kvůli vysokému přílivu. Na operační poradě u vrchního velitele Dwighta D. Eisenhowera dne 5. června se řešila otázka, zdali se vojáci vrátí do táborů a nebo bude pokračovat již započatá operace. I přes nepříznivé hlášení hlavního meteorologa z Eisenhowerova štábu, jemuž velel generál Walter Bedell Smith, někteří polní velitelé navrhovali (např. Bernard Law Montgomery), aby se v invazi pokračovalo i přes špatné meteorologické podmínky. Nahrávalo jim také, že Němci na druhé straně kanálu nepředpokládali, že se spojenci pustí do invaze v nepříznivém počasí, a tak si část velitelů vzala volno a odjela k rodinám a na rekreaci. Nakonec byla operace pouze o 24 hodin odložena na 6. června. Vylodění na plážích Krycí jméno : Operace Overlord, pláže situované severním směrem k Britským ostrovům, na kterých se spojenci vylodili, dostaly krycí jména, znějící (od západu k východu): Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. První dvě pláže tvořily sektor americké 1. armády, zbývající tři patřily do britského sektoru 2. armády (Juno byla kanadská). Německé jednotky byly posléze zatlačeny od pláží a přinuceny k ústupu směrem na jih a východ. Veliká část z nich však byla zničena, a to buďto díky nepřetržitým útokům spojeneckého letectva, nebo díky Hitlerově sveřeposti (jednotky nedostaly zavčas povolení k ústupu). Největší boje probíhaly na pláži s krycím jménem Omaha v operačním pásmu 1. americké armády generálporučíka Omara Bradleyho, kde byly velmi strmé břehy a pláž byla velmi dobře kryta křížovou palbou z mnoha kulometů a děl. I přes značné ztráty a počáteční chaos ve velení invazních vojsk byla i tato pláž večer 6. června zajištěna a dobyta.

1945 – Vláda obdržela polskou protestní nótu o perzekučních případech vůči občanům polské národnosti spolu s doporučením vytvořit mezistátní komisi pro těšínskou otázku.

1963 – Narodil se Vladimír Růžička, český hokejista, hokejový funkcionář a trenér

1968 – Vláda vydala prozatímní rámcové zásady pro zřizování a volbu rad pracujících; pro jejich ustavování se vyslovila celostátní odborová porada a 90 % jejích delegátů. K zastavení zřizování rad pracujících vydala vláda pokyn 24. října 1968. ~ Na schůzi předsednictva ÚV KSČ byl pověřen vedením úseku tisku, rozhlasu a televize Dušan Havlíček, který předtím působil v Rudém Právu a Kulturní tvorbě. ~ Vláda ČSSR na svém zasedání vyslovila souhlas se zrušením cenzury a Ústřední publikační správy. ~ Tiskový mluvčí vojenského cvičení armád Varšavské smlouvy generálmajor J. Čepický označil tvrzení západního tiskových agentur o trvalém umístění těchto jednotek na území ČSSR za „směšný výmysl“.

1969 – Vojenská rada ministerstva národní obrany projednala mj. návrhy kádrových změn (čistek) v nomenklatuře ministerstva a prezidenta republiky. ~ Na Kladně došlo k setkání zástupců všech hutních a hutnicko-strojírenských závodů, kteří přijali společnou rezoluci, v níž byla kritika květnového pléna ÚV KSČ a vydáno prohlášení na obranu polednové politiky. ~ Londýnský list Times uveřejnil ve výrazné úpravě dopis Kamila Wintera, bývalého hlavního redaktora Televizních novin Čs. televize a bývalého redaktora zahraniční redakce Rudého práva, nadepsaný „Boj v Československu: protest novináře“. Mj. se v něm píše: „Nechtěl jsem torpedovat snahy těch, kteří byli jiného názoru – jmenovitě mých novinářských kolegů doma – kteří těšíce se stále ještě pozoruhodné míře svobody zahájili vznešený boj, který nemá obdoby v našich dějinách... Útoky proti mně a mé žurnalistické činnosti vznášené sovětskými (a východoněmeckými) tiskovými a propagačními publikacemi, vydávanými v češtině (považované čs. orgány za ilegální) nikdy nebyly opakovány v čs. tisku: naopak, nejostřejší pomluvy byly některými z mých čestných kolegů doma veřejně odmítnuty... Od 23:00 hodin 20. srpna 1968 jsem přesvědčen, že čs. lidu mělo být dovoleno chopit se zbraní proti cizím agresorům, bez ohledu na výsledek ozbrojeného odporu. Od 26. srpna 1968 jsem přesvědčen, že čs. vůdcové měli odmítnout podepsání moskevského diktátu. Od 27. srpna 1968 jsem přesvědčen, že tito představitelé, kteří byli donuceni podepsat, měli po svém návratu do Prahy podat kolektivní demisi... Když jsem oznamoval písemně své rozhodnutí příslušným orgánům, žádal jsem, aby bylo publikováno v čs. tisku, rozhlase a televizi, vzhledem k tomu. že podle článku 14. května v Rudém právu jsem byl znám miliónům čs. lidí „jako dlouholetý politický komentátor a energický obhájce reformního programu“. Podotýkal jsem také, že v případě, kdyby mé žádosti nebylo v příslušné době vyhověno, budu informovat tisk v zemi svého nynějšího pobytu. Tato situace nastala nyní.“ K. Winter působil až do své smrti (4. 2. 2001 ve věku 82 let) na univerzitách v USA.

2010 – Zemřel Ladislav Smoljak, český režisér, scenárista a herec (* 9. prosinec 1931)

Svátky:

Svátek má Norbert (z Xantenu nebo z Magdeburgu).

Dnes se vzácně shodují občanský i církevní kalendář na tom, že má svátek Norbert. Toto staroněmecké jméno překládají jazykovědci jako "slavný seveřan". První složku totiž tvoří název severu a druhou beraht, což znamenalo právě "jasný" nebo "skvělý".

Dnešní oslavenec se jmenuje Norbert z Xantenu (z Magdeburgu). Podle legendy z něj svatého člověka učinil blesk. V té době sice již duchovním byl, ale žil velmi světsky, ba nepořádně. Zážitek s bouří se mu prý přihodil v roce 1115 při jízdě na koni a ovlivnil ho natolik, že v okamžiku blízkosti smrti slíbil změnu svého životního stylu. Jeho rozhodnutí bylo definitivní. Začal putovat jako kazatel, po celé zemi hlásal slovo Boží. V roce 1118 rozdal celý svůj majetek a odebral se do St-Gilles v jižní Francii, kde se tehdy zdržoval papež Gelasius II. Od něho dostal Norbert oficiální dovolení působit jako posel víry. Velká námaha mu však přinesla těžkou nemoc. Po svém uzdravení (1120) se uchýlil i s několika svými žáky do flanderské pustiny. Tamní malé místo Prémontré se mělo stát zárodkem později významného premonstrátského řádu. Norbert určil svému malému společenství řeholi sv. Augustina. Vznikl vlastně reformní řád augustiniánských kanovníků, který přijal jméno premonstráti. Jeho členové se od počátku snažili s neúprosnou vážností a v nejpřísnějším duchu pokání obnovit původní řeholní ideál. Posvěcováním vlastní osoby chtěli dosáhnout i posvěcení svého okolí. Pověst "svatých mnichů" se rychle šířila, k Norbertovi přicházelo stále více stejně smýšlejících mužů. Zanedlouho papež Honorius II. řád oficiálně potvrdil, Norbert byl ještě navíc jmenován magdeburským arcibiskupem. Nový nejvyšší hodnostář přišel do svého města bos a - byť oslavován obyvatelstvem - svůj úřad přijal s pokorou. V krátkém čase přivedl svou diecézi k nebývalému rozkvětu. Ne všichni byli ale s jeho reformami spokojeni. Měl i mnoho nepřátel, dokonce přestál i několik atentátů. Vše ale v pořádku přežil, jeho autorita tím ještě více vzrostla. Po četných poctách zemřel tento neobyčejný muž 6. června roku 1134 v Magdeburgu. Pochovali jej zprvu v tamním řádovém kostele, roku 1627 se jeho ostatky dostaly do premonstrátského opatství na Strahově v Praze. Vydání Norbertova těla magdeburskými řeholníky dosáhl strahovský opat Kašpar z Kvestenberka. Nejprve bylo 11. prosince roku 1626 přivezeno do kláštera doksanského, odtud pak 2. května 1627 přeneseno na Strahov. Kníže-arcibiskup pražský kardinál Arnošt z Harrachu prohlásil 30. dubna 1627 Norberta za patrona českého. Ještě před tím, v roce 1582, byl Norbert papežem Řehořem XIII. svatořečen.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)