Vzpomínáček - 6. června - Taťána Fischerová a Ladislav Smoljak

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 6. června. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Obnova činnosti zemského soudu, příměří mezi Valdštejnem a saským velitelem Arnimem, Švédové pronikli k Holešovu, Alexandr Sergejevič Puškin, Robert Falcon Scott, dohoda tří císařů, Aram Chačaturjan, Centrokooperativa, první autokino na světě, porada hlav států Malé dohody, nové předsednictvo Národní rady české, vylodění v Normandii, polská protestní nóta a těšínská otázka, Taťána Fischerová, Björn Borg, Carl Gustav Jung, Vladimír Růžička, prozatímní rámcové zásady pro zřizování a volbu rad pracujících, 6. červen 1968 a 1969, Tetris, Eduard Petiška, Miroslav Smotlacha, Ladislav Smoljak..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1485 – V Praze obnovena (po dvacetileté přestávce) činnost zemského soudu; byl obsazen 12 členy panského stavu a 8 členy stavu rytířského.

1618 – Do Prahy přijel z Vídně osobní císařův posel Jan Eusebius Khuen z Belassi, aby zjistil, co se vlastně stalo. Mnoho v Praze nepořídil, ale zavdal podnět ke konečnému účtování mezi direktoriem a místodržícími; císařská vláda v Praze byla likvidována.

1633 – Těsně před očekávanou bitvou u Dlouhé Olešnice bylo uzavřeno příměří mezi Valdštejnem a saským velitelem Arnimem.

1642 – Švédové pronikli Moravskou branou k Holešovu, kde porazili císařské jednotky, které ve zmatku prchaly k Uherskému Hradišti.

1799 – Narodil se Alexandr Sergejevič Puškin, ruský básník, prozaik a dramatik († 10. února 1837)

1868 – Narodil se Robert Falcon Scott, britský polárník († 29. března nebo 30. března 1912)

1873 – Ve Vídni byla podepsána smlouva mezi habsburskou monarchií a Ruskem, čímž došlo k naplnění nového sblížení mezi těmito státy; k smlouvě nepřímo přistoupilo i Německo. Tzv. dohodě tří císařů předcházelo berlínské setkání panovníků (Viléma I., Františka Josefa I. a Alexandra II.) v létě 1872.

1903 – Narodil se Aram Chačaturjan, arménský hudební skladatel, klavírista a dirigent († 1. května 1978)

1905 – Gautschova vláda oznámila, že na podzim předloží sněmu konkrétní návrh volební reformy (podala ho 20. října). Pod tlakem narůstajících masových demonstrací (například v Praze 24. září 50 tisíc lidí na Havlíčkově náměstí) a petičního hnutí (na 800 obcí v českých zemích zaslalo zemským sněmům petice s žádostí o volební reformu) potvrdil předseda vlády na zasedání říšské rady 28. listopadu t. r. platnost principu všeobecného hlasovacího práva a zrušení systému kuriového parlamentarismu.

1921 – Založena Centrokooperativa - Svaz jednot hospodářských družstev Republiky československé, vrcholný orgán agrárního družstevnictví.

1933 – V Candemu v americkém státě New Yersey bylo otevřeno první autokino na světě.

1936 – V Bukurešti byla zahájena porada hlav států Malé dohody; při této příležitosti prezident Beneš apeloval na upevnění a užší sepětí Malé dohody, avšak nenašel potřebné pochopení u zbývajících dvou představitelů (zejména jugoslávští činitelé neprojevili vážnější zájem).

1939 – Jmenováno nové předsednictvo Národní rady české, kulturně politické instituce (počátky sahají k roku 1900) podporující perzekvované umělce a studenty. Její členové byli zapojeni v různých složkách nekomunistického odboje; předsedou byl prof. J. Kapras (do 19. ledna 1942 ministr školství a národní osvěty).

1944 – Začalo vylodění v Normandii. Původní termín vybraný pro vylodění byl stanoven na 5. června. Začátkem června se ale znatelně zhoršilo počasí, což nutilo k posunutí termínu zejména kvůli vysokým vlnám a vlnobití na vyloďovacích plážích a nemožnosti nasadit parašutisty a letectvo. Zásadní posunutí data na červenec by ale znamenalo šanci, že by se dříve nebo později informace o přípravě útoku dostaly do rukou nepříteli a místo vylodění by bylo prozrazeno čímž by došlo ke ztrátě momentu překvapení. Vzhledem k rozsahu operace na území Velké Británie byli rozmístěni vojáci v mnoha táborech, kde čekali na nalodění a reálně hrozilo nebezpečí prozrazení.

Vylodění bylo naplánováno na dobu úplňku, kvůli letectvu a hlavně kvůli vysokému přílivu. Na operační poradě u vrchního velitele Dwighta D. Eisenhowera dne 5. června se řešila otázka, zdali se vojáci vrátí do táborů a nebo bude pokračovat již započatá operace. I přes nepříznivé hlášení hlavního meteorologa z Eisenhowerova štábu, jemuž velel generál Walter Bedell Smith, někteří polní velitelé navrhovali (např. Bernard Law Montgomery), aby se v invazi pokračovalo i přes špatné meteorologické podmínky. Nahrávalo jim také, že Němci na druhé straně kanálu nepředpokládali, že se spojenci pustí do invaze v nepříznivém počasí, a tak si část velitelů vzala volno a odjela k rodinám a na rekreaci. Nakonec byla operace pouze o 24 hodin odložena na 6. června. Vylodění na plážích Krycí jméno : Operace Overlord, pláže situované severním směrem k Britským ostrovům, na kterých se spojenci vylodili, dostaly krycí jména, znějící (od západu k východu): Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. První dvě pláže tvořily sektor americké 1. armády, zbývající tři patřily do britského sektoru 2. armády (Juno byla kanadská). Německé jednotky byly posléze zatlačeny od pláží a přinuceny k ústupu směrem na jih a východ. Veliká část z nich však byla zničena, a to buďto díky nepřetržitým útokům spojeneckého letectva, nebo díky Hitlerově sveřeposti (jednotky nedostaly zavčas povolení k ústupu). Největší boje probíhaly na pláži s krycím jménem Omaha v operačním pásmu 1. americké armády generálporučíka Omara Bradleyho, kde byly velmi strmé břehy a pláž byla velmi dobře kryta křížovou palbou z mnoha kulometů a děl. I přes značné ztráty a počáteční chaos ve velení invazních vojsk byla i tato pláž večer 6. června zajištěna a dobyta.

1945 – Vláda obdržela polskou protestní nótu o perzekučních případech vůči občanům polské národnosti spolu s doporučením vytvořit mezistátní komisi pro těšínskou otázku.

1947 – Narodila se Taťána Fischerová, česká herečka

Táňa Fischerová, dnes již spíše bývalá herečka, o to více ale známá z jiných veřejných aktivit, pochází z divadelnické rodiny. Jejím otcem je Jan (*1921), dlouholetý režisér několika pražských divadel, působil ale také v Brně nebo Plzni.

Táňa Fischerová zpívala v dětském pěveckém souboru a díky němu se poprvé dostala do rozhlasového studia, ještě na základní role byla také poprvé oslovena filmaři a nevelkou dívčí rolí debutovala v dnes již opomíjeném dramatu KOHOUT PLAŠÍ SMRT (1961).

Po maturitě na jedenáctiletce začala studovat herectví na brněnské JAMU, v této době také vytvořila další filmové role ve významných uměleckých počinech, dnes označovaných jako součást tzv. československé nové vlny (BLOUDĚNÍ, 1965; HOTEL PRO CIZINCE, 1966). Při natáčení těchto filmů přišla do styku s osobnostmi pražského Činoherního klubu a odtud dostala nabídku na stálé hostování. V roce 1967 tak přerušila nedokončené studium na JAMU a odešla do Prahy, hostování zaměnila za stálé angažmá v roce 1970. V rámci Činoherního klubu dostala velké herecké příležitosti především v ruské klasice (Višňový sad, Strýček Váňa, Na dně), spolupracovala také s televizí (v produkci brněnského studia hrála například v inscenaci JOSEFÍNA, 1968). Postupující normalizace dopadla především na Tánina otce Jana Fischera, ale jeho nucený odchod se podepsal i na jejím vlastním osudu a v roce 1973 opustila Činoherní klub. V letech 1973-1977 pak hrála v Divadle Jiřího Wolkera, kde našla znovu uplatnění ve světové klasice (Zdravý nemocný, Sen noci svatojánské).

Od roku 1977 byla Táňa Fischerová jako herečka ve svobodném povolání, hostovala například v Laterně Magice (Černý mnich, Rváč) nebo ve Viole (Punčochář), příležitosti jí nabídly i mimopražské scény, například Krajské divadlo v Kolíně. Jako problematická osobnost, navíc bez stálého angažmá, neměla Fischerová po celá sedmdesátá léta prakticky možnost prosadit se ve filmu a televizi, epizodní role jí byly dopřány jen v několika málo snímcích. Naopak léta osmdesátá jí přinesla mírnou satisfakci v podobě relativně velkých rolí ve zdařilých filmech PRODLOUŽENÝ ČAS (1984) nebo LEV S BÍLOU HŘÍVOU (1986), hrála také v titulech s historickým zaměřením (DIVOKÁ SRDCE, 1989; SVĚDEK UMÍRAJÍCÍHO ČASU, 1989), opět ji oslovil také režisér Antonín Máša, s nímž spolupracovala již v 60. letech (SKŘIVÁNČÍ TICHO, 1989), nové uplatnění znovu nacházela i v televizi.

Se svou svobodomyslnou povahou se Táňa Fischerová aktivně zapojila do událostí listopadu 1989 a následně začala svou práci dělit mezi herectví a společenské aktivity v oblasti charity, ekologie a nakonec i politiky. Angažuje se jako členka různých sdružení a nadací (Amnesty International, Nadace Vize '97 atd.), dlouhodobě se divákům České televize zviditelňuje v předvánočním čase jako moderátorka Adventních koncertů. Díky četným veřejným aktivitám ustoupilo herectví logicky do pozadí, velkou dramatickou rolí klavíristky Lydie se ale připomněla v seriálu KONEC VELKÝCH PRÁZDNIN (1996). Sporadicky se vrací i na filmové plátno (HANELE, 1999; KRUH, 2001).

Účast ve veřejném dění rozšířila Táňa Fischerová později i o politiku a v letech 2002-2006 byla poslankyní Parlamentu České republiky jako nezávislá kandidátka za stranu Unie svobody – Demokratická unie. V politice se sice neprosadila nijak výrazně, ale jako mediálně známá osobnost dostávala poměrně často prostor k prezentaci svých názorů (dodnes se vyjadřuje například k tématu volebního systému). I po opuštění politiky zůstává veřejně aktivní a často vystupuje například v rozhlase, ať už jako host nebo v roli účinkující, k umělecké činnosti se vrací na půdě Lyry Pragensis. Je také autorkou tří povídkových souborů a autobiografickou knihou (formou rozhovoru) Táňa Fischerová: žít nejen pro sebe (2002) podala obraz o svém životě a práci.

1956 – Narodil se Björn Borg, švédský tenista

1961 – Zemřel Carl Gustav Jung, švýcarský psycholog (* 26. července 1875)

1963 – Narodil se Vladimír Růžička, český hokejista, hokejový funkcionář a trenér

1968 – Vláda vydala prozatímní rámcové zásady pro zřizování a volbu rad pracujících; pro jejich ustavování se vyslovila celostátní odborová porada a 90 % jejích delegátů. K zastavení zřizování rad pracujících vydala vláda pokyn 24. října 1968.

Na schůzi předsednictva ÚV KSČ byl pověřen vedením úseku tisku, rozhlasu a televize Dušan Havlíček, který předtím působil v Rudém Právu a Kulturní tvorbě.

Vláda ČSSR na svém zasedání vyslovila souhlas se zrušením cenzury a Ústřední publikační správy.

Tiskový mluvčí vojenského cvičení armád Varšavské smlouvy generálmajor J. Čepický označil tvrzení západního tiskových agentur o trvalém umístění těchto jednotek na území ČSSR za „směšný výmysl“.

1969 – Vojenská rada ministerstva národní obrany projednala mj. návrhy kádrových změn (čistek) v nomenklatuře ministerstva a prezidenta republiky.

Na Kladně došlo k setkání zástupců všech hutních a hutnicko-strojírenských závodů, kteří přijali společnou rezoluci, v níž byla kritika květnového pléna ÚV KSČ a vydáno prohlášení na obranu polednové politiky.

Londýnský list Times uveřejnil ve výrazné úpravě dopis Kamila Wintera, bývalého hlavního redaktora Televizních novin Čs. televize a bývalého redaktora zahraniční redakce Rudého práva, nadepsaný „Boj v Československu: protest novináře“. Mj. se v něm píše: „Nechtěl jsem torpedovat snahy těch, kteří byli jiného názoru – jmenovitě mých novinářských kolegů doma – kteří těšíce se stále ještě pozoruhodné míře svobody zahájili vznešený boj, který nemá obdoby v našich dějinách... Útoky proti mně a mé žurnalistické činnosti vznášené sovětskými (a východoněmeckými) tiskovými a propagačními publikacemi, vydávanými v češtině (považované čs. orgány za ilegální) nikdy nebyly opakovány v čs. tisku: naopak, nejostřejší pomluvy byly některými z mých čestných kolegů doma veřejně odmítnuty... Od 23:00 hodin 20. srpna 1968 jsem přesvědčen, že čs. lidu mělo být dovoleno chopit se zbraní proti cizím agresorům, bez ohledu na výsledek ozbrojeného odporu. Od 26. srpna 1968 jsem přesvědčen, že čs. vůdcové měli odmítnout podepsání moskevského diktátu. Od 27. srpna 1968 jsem přesvědčen, že tito představitelé, kteří byli donuceni podepsat, měli po svém návratu do Prahy podat kolektivní demisi... Když jsem oznamoval písemně své rozhodnutí příslušným orgánům, žádal jsem, aby bylo publikováno v čs. tisku, rozhlase a televizi, vzhledem k tomu. že podle článku 14. května v Rudém právu jsem byl znám miliónům čs. lidí „jako dlouholetý politický komentátor a energický obhájce reformního programu“. Podotýkal jsem také, že v případě, kdyby mé žádosti nebylo v příslušné době vyhověno, budu informovat tisk v zemi svého nynějšího pobytu. Tato situace nastala nyní.“ K. Winter působil až do své smrti (4. 2. 2001 ve věku 82 let) na univerzitách v USA.

1984 – Vytvořena hra Tetris

1987 – Zemřel Eduard Petiška, český spisovatel (* 14. května 1924)

2007 – Zemřel Miroslav Smotlacha, český mykolog (* 22. září 1920)

2010 – Zemřel Ladislav Smoljak, český režisér, scenárista a herec (* 9. prosinec 1931)

Český "Albert Einstein" se narodil 9. prosince 1931 v Praze. Tento filmový a divadelní režisér, scénárista a herec složil maturitu v roce 1952, téhož roku se také neúspěšně hlásil na DAMU, obor režie. Byl ovšem přijat na Vysokou školu pedagogickou obor matematika- fyzika, kterou v roce 1957 opustil s titulem promovaný pedagog. V následujících několika letech se věnoval učitelskému zaměstnání v různých vzdělávacích institucích.

Působil také jako publicista a externí recenzent pro časopisy Kultura a Kulturní tvorba a kulturní recenzent časopisu Mladý svět. V tomto období, přesně roku 1966 založil se svým kamarádem Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Šebánkem Divadlo Járy Cimrmana.

Dnes již legendární a ve střední Evropě ojedinělé přes 40 let působící autorské divadlo, objevuje pro český národ génia, kterému by se mohl vyrovnat snad jedině Leonardo da Vinci a to ještě těžko – Járu Cimrmana.

Smoljak se poprvé před televizní kamerou jako herec objevil v roce 1968 ve filmu Zločin v šantánu a o dva roky později 1970 Pane vy jste vdova. Poté už přišly na svět filmy, na kterých se sám podílel většinou jako režisér a scénárista společně se Svěrákem. 1974 Jáchyme hod ho do stroje, 1976 Marečku podejte mi pero a Na samotě u lesa, 1978 komedie o stěhování Kulový blesk, 1980 film o natáčení muzikálu Trhák a komedie Vrchní prchni. U těchto filmu působil většinou jako asistent režiséra, protože mu režim nedovolil se na filmech plně podílet. Ovšem tři filmy s cimrmanovskou tématikou 1983 Jára Cimrman ležící spící, 1984 Rozpuštěný a vypuštění, kvůli kterému se dostal do menší rozepře se Zdeňkem Svěrákem, když ho neobsadil do hlavní role a 1987 Nejistá sezona. V menších rolích se také objevoval ve všech filmech Zdenka Svěráka.

Ladislav Smoljak byl držitelem ceny Dřevený Andrej za roli MacHeat, ve hře V. Havla Žebrácká opera.

Ladislav Smoljak byl do posledních dní svého života velmi aktivní, na divadelním jevišti stál naposledy 27. května 2010 (v představení České nebe Divadla Járy Cimrmana), pak byl ale hospitalizován v kladenské nemocnici, kde 6. června 2010 zemřel ve věku 78 let. Byl dvakrát ženatý, poprvé se Soňou Doležílkovou (1958-1973), podruhé se v roce 1973 oženil s Dagmar Čamrovou. Z obou manželství měl celkem čtyři děti, syn David Smoljak (*1959) působí jako scénárista a dramaturg, uplatňuje se též svými publicistickými pracemi.

Svátky:

Svátek má Norbert (z Xantenu nebo z Magdeburgu).

Dnes se vzácně shodují občanský i církevní kalendář na tom, že má svátek Norbert. Toto staroněmecké jméno překládají jazykovědci jako "slavný seveřan". První složku totiž tvoří název severu a druhou beraht, což znamenalo právě "jasný" nebo "skvělý".

Dnešní oslavenec se jmenuje Norbert z Xantenu (z Magdeburgu). Podle legendy z něj svatého člověka učinil blesk. V té době sice již duchovním byl, ale žil velmi světsky, ba nepořádně. Zážitek s bouří se mu prý přihodil v roce 1115 při jízdě na koni a ovlivnil ho natolik, že v okamžiku blízkosti smrti slíbil změnu svého životního stylu. Jeho rozhodnutí bylo definitivní. Začal putovat jako kazatel, po celé zemi hlásal slovo Boží. V roce 1118 rozdal celý svůj majetek a odebral se do St-Gilles v jižní Francii, kde se tehdy zdržoval papež Gelasius II. Od něho dostal Norbert oficiální dovolení působit jako posel víry. Velká námaha mu však přinesla těžkou nemoc. Po svém uzdravení (1120) se uchýlil i s několika svými žáky do flanderské pustiny. Tamní malé místo Prémontré se mělo stát zárodkem později významného premonstrátského řádu. Norbert určil svému malému společenství řeholi sv. Augustina. Vznikl vlastně reformní řád augustiniánských kanovníků, který přijal jméno premonstráti. Jeho členové se od počátku snažili s neúprosnou vážností a v nejpřísnějším duchu pokání obnovit původní řeholní ideál. Posvěcováním vlastní osoby chtěli dosáhnout i posvěcení svého okolí. Pověst "svatých mnichů" se rychle šířila, k Norbertovi přicházelo stále více stejně smýšlejících mužů. Zanedlouho papež Honorius II. řád oficiálně potvrdil, Norbert byl ještě navíc jmenován magdeburským arcibiskupem. Nový nejvyšší hodnostář přišel do svého města bos a - byť oslavován obyvatelstvem - svůj úřad přijal s pokorou. V krátkém čase přivedl svou diecézi k nebývalému rozkvětu. Ne všichni byli ale s jeho reformami spokojeni. Měl i mnoho nepřátel, dokonce přestál i několik atentátů. Vše ale v pořádku přežil, jeho autorita tím ještě více vzrostla. Po četných poctách zemřel tento neobyčejný muž 6. června roku 1134 v Magdeburgu. Pochovali jej zprvu v tamním řádovém kostele, roku 1627 se jeho ostatky dostaly do premonstrátského opatství na Strahově v Praze. Vydání Norbertova těla magdeburskými řeholníky dosáhl strahovský opat Kašpar z Kvestenberka. Nejprve bylo 11. prosince roku 1626 přivezeno do kláštera doksanského, odtud pak 2. května 1627 přeneseno na Strahov. Kníže-arcibiskup pražský kardinál Arnošt z Harrachu prohlásil 30. dubna 1627 Norberta za patrona českého. Ještě před tím, v roce 1582, byl Norbert papežem Řehořem XIII. svatořečen.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje