Vzpomínáček - 4. září - Google

Vy ještě nevíte co je Vzpomínáček? Vzpomínáček je všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 4. září. Markrabě Prokop, třetí republika ve Francii, Geronimo se vzdal, Kodak, Vtavská stoletá voda 1890, komunistická kampaň za milionářskou dávku, první živý mezikontinentální televizní přenos, perličky 1968-1970, Fórum 2000, Google, most Apollo v Bratislavě, první Topolánkova vláda... Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál...

Události:

1405 – Na útrapy svého věznění zemřel v kartuziánském klášteře v Králově Poli u Brna moravský markrabě Prokop. Na základě smlouvy s Václavem IV. z 21. prosince 1405 se stal jediným pánem Moravy Jošt.

1619 – Na českém generálním sněmu bylo schváleno třicet tři článků doložky ústavy konfederace pro Moravu.

1723 – Konala se velkolepá korunovace Karla VI. (II.) za českého krále; o tři dny později proběhla v méně pompézním provedení korunovace císařovny Alžběty Christiny Brunšvické.

1869 – V Praze (na Betlémském náměstí) a Husinci se uskutečnily velkolepé oslavy 500. výročí Husova narození; jako hlavní řečník zde vystoupil K. Sladkovský.

1870 – Poté, co francouzský císař Napoleon III. padl do pruského zajetí, byla v Paříži vyhlášena třetí republika.

1886 – Po téměř 30letém boji se Geronimo, náčelník Apačů, vzdal v Arizoně americké armádě.

1888 - George Eastman si dal zaregistrovat obchodní značku Kodak a dal si patentovat fotoaparát, který používá roličku filmu

1890 – Vtavská stoletá voda pobořila pražský Karlův most a dorazila až na Staroměstské náměstí

1909 – Na IX. sjezdu Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické v Praze na Smíchově vystoupil s obsáhlým čtyřhodinovým projevem B. Šmeral, v němž provedl podrobnou analýzu národnostní otázky (poukázal zejména na škodlivost a nebezpečí nacionalismu).

1914 – Zatčen vůdce národních socialistů V. J. Klofáč; tím začala perzekuce vládní moci vůči podezřelým osobám a institucím. Po počáteční suspensi občanských práv a zavedení tvrdé cenzurní praxe byly postupně policejně zastavovány mnohé listy a časopisy (Hlas lidu, Tělocvičný ruch, Plameny, České Slovo a další), docházelo k dalšímu zatýkání: v září t. r. funkcionářů antimilitaristického hnutí mezi národně socialistickou mládeží a anarchisty. Mnozí z nich byli odsouzeni na dlouhá léta do žalářů, a pro "velezradu a rušení veřejného pořádku" se dokonce i popravovalo.

1947 – Vyhrocená komunistická kampaň za milionářskou dávku.

1951 - první živý mezikontinentální televizní přenos - z konference o japonské mírové dohodě v kalifornském San Franciscu.

1968 – Prezident republiky L. Svoboda a předseda vlády O. Černík přijali delegaci akademických funkcionářů, dále navštívili několik pražských závodů, mj. A. Dubček zavítal mezi pracující ČKD Praha.

Vláda přijala usnesení o společenských a sociálních právech rehabilitovaných osob, která mají zajišťovat národní výbory, orgány a organizace Národní fronty a Svaz bojovníků za svobodu. Současně zpracovala návrh zákona o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku a klidu.

Předsednictvo České národní rady na svém jednání vyslechlo výklad svého předsedy Č. Císaře o obsahu moskevských jednání, protokolu, a o jejich důsledcích pro práci, zejména v přípravách federalizace země. Navrhlo co nejdříve jednat se slovenskými partnery. Došlo k němu 5. září a cestou do Bratislavy se naše delegace prodírala ještě kolonami vozidel cizích vojsk.

Orgány pražské Veřejné bezpečnosti s příslušníky vojsk ministerstva vnitra převzaly ostrahu některých objektů důležitých pro život hlavního města a celého státu. ~ Jeden ze základních kádrů čs. rozvědky a 2. tajemník čs. velvyslanectví v Rakousku Ladislav Bittman emigroval. ~ Novým generálním ředitelem Čs. uranového průmyslu byl jmenován Karel Boček.

Po Rudém právu vyšel také deník Práce. ~ Čs. televize v pražském studiu obnovila své vysílání. Po Televizních novinách recitoval herec Luděk Munzar Zpěv o rodné zemi básníka Josefa Hory; poté byla uvedena ze záznamu opera Dalibor od Bedřicha Smetany. ~ Ústřední ředitel Čs.rozhlasu Z. Hejzlar rezignoval na svou funkci. (Odvolán byl až z 18. září).

1969 – Na zasedání Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ byl vznesen požadavek vyloučit ze strany „pravicově oportunistické a antisovětsky vystupují lidi“. V souvislosti s autorstvím, signováním a šířením prohlášení „2000 slov“ navrženo zavést disciplinární řízení s jednotlivými signatáři. ~ Sekretariát ÚV KSČ projednal situaci v Ústavu dějin zemí východní Evropy Čs. akademie věd. ~ Rudé právo otisklo článek o ostravské Nové huti, kde podnikový výbor ROH zrušil dohodu s krajským výborem Svazu českých novinářů a rovněž „družbu“ se studenty Vysoké školy báňské v Ostravě. ~ A. Dubček podal Generální prokuratuře ČSSR trestní oznámení na poslance V. Nového, který na něj svaloval odpovědnost za oběti v srpnu 1968. Zamítavou odpověď obdržel až v roce 1971.

1970 – Předsednictvo ÚV KSČ jednalo o postupu plnění hospodářských dohod se SSSR. ~ Dále se zabývalo pracovním zařazením A. Dubčeka (byl zaměstnán v Západoslovenských státních lesích v Krasňanech jako mechanizátor) a O. Černíka (stal se ekonomickým náměstkem ředitele Studijního a typizačního ústavu v Praze).

1997 – V Praze byla zahájena mezinárodní konference Fórum 2000; na 60 myslitelů, vědců, politiků a církevních činitelů z celého světa debatovalo o příštích civilizačních problémech.

1998 – Larry Page a Sergey Brin, dva studenti ze Stanford University založili Google.

2005 - Zahájení stavby mostu Apollo v Bratislavě.

2006 – Prezident republiky Václav Klaus jmenoval na Pražském hradě ministry nové vlády Mirka Topolánka. Vládu tvořilo 9 členů ODS a 6 nestraníků.

Svátky:

Svátek mají Jindřiška, Růžena z (Viterba), Rozálie.

V občanském kalendáři má dnes svůj svátek Jindřiška, která je ženským protějškem Jindřicha. Původ jména Jindřich jsme si již vysvětlovali při jiných příležitostech, a tak víme, že Jindřišky jsou skutečnými "vládkyněmi svých domů". Toto jméno je velice oblíbeno nejen u nás, ale takřka po celém světě. Na Slovensku jí říkají Henrieta, v Polsku Henryka, v Německu Hendrika a Hendrike a na severu Evropy a ve Francii Henriette. Zvlášť půvabné formy nalezneme v Itálii - Enrica nebo Enrichetta.

Z historie je známa jedna Jindřiška, která svým chováním jménu hanbu rozhodně neudělala. Byla dcerou francouzského krále Jindřicha IV. a narodila se roku 1609 v Paříži. V roce 1624 se provdala za anglického krále Karla I. (1600-1649), a tím začala její kalvárie. Král musel od roku 1640 čelit revoluci, kterou vedl Oliver Cromwell. Anglický vladař boj prohrál a byl zajat. Jindřiška ujela ze země, prodala všechny své cennosti a za získané peníze nakoupila zbraně a vystrojila armádu. V čele vojska se dostala až k Oxfordu, ale všechny bitvy prohrála. Nakonec musela sama v převlečení za chudou ženu uprchnout zpět do Evropy. Žila na francouzském královském dvoře a neustále se snažila sehnat pomoc pro svého manžela, ten byl ale přese všechnu snahu v roce 1649 popraven. Když později usedl na anglický trůn její syn Karel II., povolal ji v roce 1660 na anglický královský dvůr a zahrnul ji poctami, avšak Jindřiška téhož roku zemřela.

V církevním kalendáři si dnes můžeme připomenout opět další z mnoha Růžen a Rozálií. Dnes je to františkánská terciářka Růžena (Rosa) z Viterba. Narodila se roku 1233 ve Viterbu (Itálie) a už od dětství nebyla spokojena s tím, jak lidé žijí. Ani později jí nestačilo pouze pomáhat chudým, ale žila s těmi nejbídnějšími jako rovná s rovnými. Její počínání bylo pro tehdejší společnost neúnosné, ba skandální. Nikdo ji nepochopil, dokonce i klarisky, které měly péči o chudé takříkajíc v pracovní náplni, ji odmítly přijmout mezi sebe. Růžena tehdy pronesla prorocká slova: "Zaživa mě odmítáte, až umřu, přijmete mě ochotně." Asi věděla, o čem mluví, neboť široko daleko byla známa jako dobrá věštkyně. Po smrti, která ji zastihla 6. března 1252, se jí dostalo poct jako světici a zcela v duchu svého proroctví byla slavnostně pohřbena v klášterním chrámu klarisek ve Viterbu. Hrob této světice je ověnčen jejími atributy - košem s chlebem a růží. Ve světovém kalendáři je její památka připomínána právě v den jejího úmrtí. Pouze ve Viterbu a u nás se slaví její svátek dnes, tedy v den, kdy byly v roce 1258 přeneseny její ostatky do kláštera klarisek. Ačkoliv proces svatořečení, vedený již dvěma papeži, nedospěl nikdy k závěru, byla Růžena z Viterba přijata do římského martyrologia.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat naTwitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje