Vzpomínáček - 4. května - Karel Höger

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 4. května. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Bitva u Tewkesbury, Morava se připojila k českému povstání, péče o zachování katolického náboženství, zrušení doživotní vojenské služby, návštěva Františka Josefa I. v Berlíně, Panamský průplav, Milan Rastislav Štefánik, Jiří Robert Pick, Audrey Hepburn, Rudolf Höss velitelem koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, bitva v Korálovém moři, návrh na posun demarkační linie, československo-sovětská jednání na nejvyšší úrovni, z Československa bylo vyhoštěno 11 cizích státních příslušníků, Karel Höger, vystoupení Miloše Kopeckého na sjezdu českých dramatických umělců..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1471 – Války růží: Lancasterové a Yorkové se utkali v bitvě u Tewkesbury.

1619 – Zahájen zemský sněm v Brně, který potvrdil svržení zemské vlády (Dietrichštejna z funkce velitele zemského vojska a zemského hejtmana Ladislava z Lobkovic). Bylo zvoleno třicetičlenné moravské stavovské direktorium (12 pánů, 12 rytířů a 6 zástupců královských měst) pro prozatímní řízení zemských záležitostí. Morava se připojila k českému povstání; moravští povstalci vydali svou Apologii, v níž vylíčili porušování práv a svobod císařským režimem.

1706 – Pro práci krajských hejtmanů byla vydána instrukce, v níž se jim ukládalo, aby pečovali o zachování katolického náboženství a o panovnické regály a práva, aby dohlíželi na zachování zákonů, starali se o bezpečnost a záležitosti soudní.

1802 – Došlo ke zrušení doživotní vojenské služby, místo ní byly zavedeny tzv. kapitulace na určitý počet let (pro pěchotu a vozatajstvo 10 let, pro jezdectvo 12 let, pro dělostřelectvo a ženisty 14 let). Již v roce 1811 byla délka vojenské služby stanovena jednotně na 14 let. Když voják tuto dobu odsloužil, mohl nastoupit novou kapitulaci s některými výhodami nebo byl z armády propuštěn. Teprve patentem ze 14. února 1845 byla vojenská služba zkrácena na 8 let.

1900 – Návštěva rakouského císaře Františka Josefa I. v Berlíně.

1904 – Spojené státy americké začaly stavět Panamský průplav.

1919 – Milan Rastislav Štefánik (* 21. července 1880) letící z italské Udine zahynul při leteckém neštěstí nedaleko Ivanky u Bratislavy.

1925 – Narodil se Jiří Robert Pick, český spisovatel († 17. března 1983)

1929 - Narodila se Audrey Hepburn, americká herečka († 20. ledna 1993)

1940 – Rudolf Höss oficiálně jmenován velitelem koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau.

1942 – Druhá světová válka: v Tichomoří začala bitva v Korálovém moři. Byla to první bitva letadlových lodí, kdy se nepřátelská loďstva ani na okamžik nezahlédla a veškeré ztráty způsobilo druhé straně pouze letectvo.

1945 – Vrchní velitel spojeneckých vojsk generál D. D. Eisenhower navrhl sovětskému velení, že prodlouží útok v protektorátě k linii Vltavy a Labe a "očistí" od německých vojsk také západní (levý) břeh těchto řek (tedy o 50-100 km dále). Sovětské velení tento návrh na posunutí demarkační linie odmítlo.

Zanikla Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

1968 – V Moskvě probíhala československo-sovětská jednání na nejvyšší úrovni; československá delegace (Dubček, Černík, Smrkovský a Bilak) vyslechla od Brežněva, Kosygina a Podgorného velmi ostrou kritiku politických poměrů v ČSSR. Ti požadovali rázná opatření proti antisocialistickým a pravicovým silám, které se podle jejich mínění výrazně aktivizují.

Přes dva tisíce bývalých funkcionářů Sokola zvolilo přípravný výbor, který řídil obnovu této tělovýchovné organizace.

Deník Práce otiskuje prohlášení spisovatelů P. Kohouta, A. Lustiga a J. Procházky k situaci v Polsku. V polských listech (Zycie Warsawy, Sztandar mlodych a Žolnierz Wolnosci) otiskují článek o „antisocialistických, neutralistických a antisovětských tendencích“ v Československu.

L. Mňačko se odmítá vrátit do vlasti, dokud nebudou obnoveny diplomatické styky s Izraelem.

1969 – Novým předsedou vlády SSR byl jmenován Petr Colotka.

Byro ÚV KSČ vyslovilo souhlas s odvoláním z funkce šéfredaktora ostravského deníku Nová svoboda Ladislava Bublíka. Spolu s ním byli odvoláni jeho zástupce M. Samolevič a vedoucí sekretář redakce L. Vymazal.

Ministerstvo vnitra ČSSR vydalo oficiální zprávu k demonstracím po hokejovém vítězství ČSSR nad SSSR: v různých městech republiky bylo celkem předvedeno 175 osob, pro přestupek postiženo 83 osob, proti 75 osobám bylo zahájeno trestní stíhání, na osm z nich byla uvalena vazba.

Zvláštní senát krajského soudu v Brně zrušil rozsudky krajského soudu v Jihlavě a Nejvyššího soudu v Praze z roku 1955 nad pětičlennou skupinou sociálních demokratů z Velkého Meziříčí.

Z Československa bylo vyhoštěno 11 cizích státních příslušníků - tři pracovníci BBC, tři američtí novináři, tři pracovníci holandské televize a dva západoněmečtí studenti.

1977 – Zemřel Karel Höger, český herec (* 17. června 1909)

Jeho role zdobila ctnost, prostota a trochu zvláštní pokora.

Narodil se 17. 6. 1909 do velké rodiny jako třinácté dítě na Mojmírově náměstí č. 13 v Králově Poli nedaleko Brna.

Otec byl bývalý voják a poté dělník z královopolské cihelny v Brně.

Měl o 25 let mladší manželku Marii, a ta měla na stejné adrese skromný malý koloniál a později na nádraží kiosek s novinami a cukrovinkami.

Již jako malý chlapec se svými sourozenci hrával loutkové divadlo. Ve věku osmi let se stal členem brněnského souboru Bratrství. Otec zemřel, když bylo Karlovi 14 let a maminka musela zaopatřit celou rodinu. Karel vyrůstal v chudém, ale harmonickém prostředí se starostlivou péčí, vychodil obecnou i měšťanskou školu. V letech 1924 –28 se přihlásil na studie Státního českého ústavu učitelského v Brně. Maminka si nepřála, aby si Karel zvolil tehdy pochybnou existenci hereckého povolání do života. Krátký čas působil na vesnických školách v okolí Brna v období 1928–1930 jako učitel, než nastoupil v letech 1930 – 32 na vojenskou prezenční službu, a přitom stačil ještě studovat herectví na konzervatoři v Brně. V roce 1932 přijal svou první profesionální smlouvu o angažmá v činohře Zemského divadla v Brně, kde působil celých osm let a vytvořil zde mnoho rolí.

V roce 1940 teprve jednatřicetiletému Högerovi přišla nabídka z Národního divadla v Praze, kterou přijal velmi rád. Současně se také začala i jeho dráha filmového herce. Brzo se stal oblíbeným typem představitelů romantických a milovnických postav. Svojí první filmovou větší roli dostal v roce 1940 vedle Lídy Baarové ve filmu ZA TICHÝCH NOCÍ (1941). Následovali další filmy, TURBINA (1941), MODRÝ ZÁVOJ (1941), ČTRNÁCTÝ U STOLU (1943), KRAKATIT (1948) a jiné. Po boku mu stáli tehdejší slavné herečky Vlasta Fabiánová, Vlasta Matulová. Brzo si získal u diváků divadla a filmu velkou řadu příznivců. Höger především uměl dobře zahrát psychologicky složité a charakterní postavy. Jeho předností byl inteligentní a kultivovaný projev a jeho herecké kvality spočívaly právě v osobitém slovním projevu, který dokázal zaujmout diváky bez podbízivých a laciných gest. Namátkou divadelní hry, kde účinkoval, JAN HUS, titulní role; STRAKONICKÝ DUDÁK, Šavlička; titulní role; Rostand: CYRANO Z BERGERACU a jiné.

Po válce roku 1945 se stal jedním z našich nejobsazovanějších herců české kinematografie. Po roce 1948 se Högerův herecký život na chvilku zvolnil, nastupující komunistický režim akčního výboru kultury vydal zákaz hraní ve filmu na určitou dobu. Příčina byla v konkurenčním prostředí hereckých kolegů, kteří mu záviděli úspěchy a tajně na něj donášeli. Teprve s příchodem režiséra Otomara Krejči se jeho situace opět zlepšila. Začal znovu natáčet filmy, MIKOLÁŠ ALEŠ (1951), JAN HUS (1954), JAN ŽIŽKA (1955), Z MÉHO ŽIVOTA (1955) a další. První jeho ženou se stala Zdenka Procházková, také herečka, bohužel vztah se po čase rozpadl. Druhé manželství se vydařilo. Eva Högerová zůstala jeho partnerkou až do konce života. V roce 1964 byl jmenován národním umělcem, o deset let později čestným členem Státního divadla v Brně. Po léta působil na uměleckých školách jako pedagog na Státní konzervatoři, DAMU, FAMU, kde byl od roku 1966 profesorem. Měl i hudební nadání. Hrál dobře na klavír a ovládal i housle a saxofon. Jeho koníčkem byla četba historických románů. Také nejraději hrával úlohy komediální, snad proto, že měl příjemný pocit rozdávat dobrou náladu.

Zahrál si také s Danou Medřickou v nezapomenutelném TV filmu ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU (1971), účinkoval také v úspěšném TV seriálu, BYL JEDNOU JEDEN DŮM (1974), TV filmu LÍSTEK DO PAMÁTNÍKU (1976). Dovedl se uplatnit i jako vypravěč s velice příjemným hlasem v televizních pohádkách o RUMCAJSOVI a jiné. Přišla doba normalizace. Höger byl propuštěn z FAMU a nový ředitel Národního divadla se mu snažil nedovolit hrát jak ve filmu, tak v televizi.
Na sklonku života rád vzpomínal na roli Arnošta z Pardubic ve filmu NOC NA KARLŠTEJNĚ (1973) pod režijním vedením Zdeňka Podskalského, kde se setkal s plejádou tehdejších hvězd české kinematografie s Janou Brejchovou, Vlastimilem Brodským, Jaroslavem Hanzlíkem, Danielou Kolářovou, Milošem Kopeckým a hvězdou největší Jaroslavem Marvanem. Na jaře roku 1977 rozehrál postavu primáře Sovy v TV seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1977), bohužel už to dotočit nestihl.

Často vzpomínal na krásné dětství a rodný kraj - tedy na Brno-Královo Pole s velkou láskou. Jeho největší životní omyl byl zorganizovaný podpis Anticharty v roce 1977. Přiměli ho, aby se proti své vůli podepsal pod něco, s čím vnitřně nesouhlasil. Nikdy si to neodpustil, cítil se tím podveden a zlomen. Na protest proti vyhazovu herečky a kamarádky Vlasty Fabianové z politických důvodů podal 2. 5. 1977 v milovaném divadle výpověď. O den později je hospitalizován a následujícího dne umírá. 4. 5.1977. Kromě slávy poznal mnoho závisti, podrazů a boj o výsluní slávy na prknech, které znamenají svět.

1987 – Na sjezdu českých dramatických umělců zaujalo vystoupení M. Kopeckého, v němž se kriticky vyjádřil vůči přestavbě v Československu; Husákovo vedení (zejména V. Bilak a J. Fojtík) odmítalo Gorbačovovu "perestrojku" jako "sovětské specifikum", pro nás nevhodné. M. Kopecký volal po tvůrčí svobodě a kriticky hovořil o "celonárodní schizofrenii".

Svátky:

Svátek mají Květoslav a Florián.

Dnes má v občanském kalendáři svátek Květoslav a v církevním Florián. Vězte, že se jedná o jedno a totéž jméno. Základem obou je totiž latinské Florianus, které vychází ze slovesa florere - "kvést". Od stejného základu jsou odvozena i slova flos ("květ") a "rostlinstvo", které se latinsky řekne flora. Ten, kdo nese jméno Florián nebo Květoslav, by se tedy měl co nejlépe cítit právě teď na jaře, kdy se všechno znovu rodí a rozkvétá.

Patronem dnešního dne je svatý Florián. Tento světec je oblíben již po mnoho staletí. Je to proto, že je patronem proti nebezpečí vody, ale i ohně. Tedy živlů, ze kterých má člověk odjakživa největší strach. Kolik jenom historek a legend o tomto světci existuje a kolik průpovídek a patronátů je mu připisováno! Jako patrona jej vzývají v Horním Rakousku, ale i v Bologni a Krakově. Kominíci a kováři jej prosí o pomoc stejně vroucně, jako rolníci při suchu a neúrodě, hasiči se dokonce nazývají Floriánovými učedníky. Kdo tedy tento lidový světec byl? Kde žil a kde trpěl?

Na svět přišel ve druhé polovině 3. století v Zieselmaueru u Vídně. Brzy byl pokřtěn a vychován v křesťanské víře. Stal se římským vojákem a dotáhl to až na vedoucího kanceláře císařského místodržícího v římském Lauriaku (Lorch u Ennsu, Horní Rakousko). Když vypuklo za císaře Diocletiana (počátek 4. století) kruté pronásledování křesťanů, bylo zatčeno i plno jeho přátel. Florián začal jednat: rozhodl se, že je osvobodí, ale při akci byl zajat i on. Soudu předsedal přímo jeho nadřízený, a když se zajatec nezřekl své víry, hodili jej jeho katani zmučeného a s mlýnským kamenem na krku do řeky Ennsu. Za nějaký čas vyvrhly vody jeho neporušené tělo na skálu, kde je hlídal orel, který k sobě pustil pouze vdovu Valerii. Ta je pochovala na svém sídle. V 8. století postavili pasovští biskupové nad hrobem mučedníka Floriána kanovnický klášter. V 11. století byly prý ostatky přeneseny do Říma a odtud je odvezl polský královský syn Kazimír do Krakova. U nás uctívají svatého Floriána především hasiči, avšak jeho patronát proti ohni není příliš starý. Až do 15. století byli ochránci proti ohni svatý Vavřinec a svatá Agáta, ovšem dnes vládne Florián neomezeně. Jeho ochrana se v přeneseném slova smyslu přenáší i na požáry celosvětové. Svědčí o tom i toto pořekadlo: "Kde pálí ohně žár a vzrůstá hřích a svár, pomocník je nám dán, svatý Florián."

Dnes si také připomínáme Den hasičů.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje