Vzpomínáček - 4. dubna - Wabi Ryvola a Jaroslav Štercl

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 4. dubna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Král Jan nechal převézt svého sedmiletého syna Václava do Francie, do Kostnice přijel za Husem Jeroným Pražský, schůzka krále Zikmunda se zástupci husitů v Prešpurku, Felix Schwarzenberk, Emil Filla, Tristan Tzara, Radikálně pokroková strana, Václav Čtvrtek, Wabi Ryvola, první vláda Národní fronty, Hradecký program, oslavy 600. výročí založení Karlovy univerzity, založeno NATO, konec procesu s představiteli církevních řádů, výzva za zrušení cenzury, Martin Luther King, další živá pochodeň - Evžen Plocek, Scalex, Jaroslav Štercl, srážka vlaku s autobusem MHD v Hradci Králové, Helena Zmatlíková, Pavel Němec přikázal pustit z vězení katarského prince..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1323 – Král Jan nechal převézt svého sedmiletého syna Václava do Francie na výchovu ke dvoru krále Karla IV. (jeho strýce); 15. května t. r. se zde konal sňatek Václava se stejně starou Blankou z Valois.

1415 – Do Kostnice přijel za Husem Jeroným Pražský; když však poznal, že jeho pomoc nebude Husovi příliš platná a zjistil, že se sám ocitl ve velkém nebezpečí, uprchl z města. Byl však těsně u hranic poznán, zatčen, odeslán do Kostnice a tam uvržen do vězení.

1429 – Začala schůzka krále Zikmunda se zástupci husitů v Prešpurku (Bratislavě); českou delegaci vedl Prokop Holý a Petr Payne (mistr Engliš, Angličan v českých službách). Zikmund usiloval o dohodu s husity za cenu "obecného příměří", což by ve skutečnosti znamenalo podvolit se mu. Husitští vůdcové byli ochotni i přijmout Zikmunda za krále, ale jen s podmínkou, že uzná pravdy čtyř artikulů a že umožní před připravovaným koncilem v Basileji veřejně a svobodně "disputovat", přičemž "rozhodčí autoritou" nebudou kardinálové, ale sama litera Písma svatého. Jednání skončilo nezdarem.

1852 – Zemřel kancléř Felix Schwarzenberk; po jeho smrti nebyl jmenován předseda vlády a případným zasedáním (konferencím) vlády měl předsedat císař František Josef I.

1882 – Narodil se Emil Filla, český kubistický malíř († 7. října 1953)

1896 – Narodil se Tristan Tzara, francouzský básník, zakladatel dadaismu († 27. prosince 1963)

1897 – Skupina "středu" v pokrokovém hnutí (A. Hajn, A. Čížek, A. Kalina) založila Radikálně pokrokovou stranu. Tiskovým orgánem byl časopis Samostatnost. "Levice", která zdůrazňovala sociální zájmy (A. P. Veselý, F. Soukup, F. Modráček), splynula v témže roce s Českoslovanskou sociálně demokratickou stranou.

1911 – Narodil se Václav Čtvrtek, český prozaik († 6. listopadu 1976)

1935 – Britský ministr zahraničí A. Eden navštívil na své cestě z Varšavy Prahu a jednal zde se svým rezortním československým kolegou E. Benešem o mezinárodní situaci v Evropě po vyhlášení branné povinnosti v Německu (16. března t. r.).

1935 – Narodil se Wabi Ryvola, český písničkář († 28. února 1995)

Wabi Ryvola, vlastním jménem Jiří Ryvola, byl český trampský písničkář.

Hrál se svým bratrem Mikim Ryvolou ve skupině Hoboes.

Vyučil se soustružníkem, studoval gymnázium a nakonec vystudoval střední průmyslovou školu strojní.

Následovala vojenská služba u PTP, později působil jako konstruktér silničních strojů.

Už od mládí se zabýval hraním a skládáním písní.

V roce 1963 založil spolu s bratrem Mirko Ryvolou (Miki Ryvola) trampskou hudební skupinu Hoboes, která úspěšně vystupovala na koncertech, v televizi, i na soutěžních přehlídkách festivalu Porta.

V roce 1958 vstoupil do trampské osady Zlatý Klíč, kterou založil jeho bratr Miki v roce 1956, od roku 1968 buduje Zlatý Klíč na jihu Čech osadní sídlo zvané Fort Hazard.

Od roku 1988 trpěl vážnou chorobou. V roce1988 se zúčastnil 3. světového trampského potlachu ve Švýcarsku, v roce 1991 s bratrem Mikim navštívil Austrálii, a v roce 1993 se zúčastnil světového trampského potlachu v americkém Coloradu. Za život složil přes 250 písní. Napsal také přes 25 povídek publikovaných původně časopisecky, poté v samizdatu 1987-1989 a v roce 2007 v knize Prokletá vůně hor.

Ačkoliv od smrti nezkrotného rebela a trampského barda Wabiho Ryvoly uplynulo víc než šestnáct roků, jeho písničky žijí dál mezi námi svůj svébytný život trvalek vyrostlých z kořenů srdce.

Bylo jich víc než dvě a půl stovky a mnohé z nich dnes již takřka zlidověly, což je vlastně pro jejich autora tou největší poctou. V souvislosti s jeho hudební tvorbou se hovoří o průkopnictví moderní trampské písně, čemuž by se asi Wabi s chutí zasmál, ale ať to zní sebevíc škrobeně, je to pravda.

Wabiho stopu však lze vysledovat i v jiných tvůrčích kolejích. Společně s mladším bratrem Mikim se pustili do publicistické novinařiny – ať už to byla rubrika Psáno na březové kůře v magazínu Krásy života či populárnější Táborový oheň v Mladém světě, časopísek Camp nebo vesměs samizdatové trampské tiskoviny. Vznik ČTU koncem 60. let dal vyrůst časopisu Stezka, jehož se Wabi stal šéfredaktorem. Později se podílel i na vydávání Trailu, vedl trampskou rubriku v Obraně lidu a jeho jméno se objevovalo i v řadě dalších periodik včetně deníků.

Na přelomu 60. a 70. let vznikla řada jeho povídek z trampského prostředí, které později vyšly v samizdatech Podivnej Weekend a Léto v šedejch kopcích, ale i v nesčetných legálních i samizdatových časopisech. Po sametovém uvolnění se některé z nich objevily i v knižních sbornících.

1945 – Po příjezdu do Košic (2. dubna) byla jmenována první vláda Národní fronty v čele se sociálním demokratem Z. Fierlingerem. 2. dubna odstoupila československá vláda v emigraci vedená J. Šrámkem a už 12. března formálně skončila svou činnost (listem E. Beneše) Státní rada, která tím uzavřela své čtvrté, prodloužené zasedání. Nová vláda byla výsledkem moskevských jednání představitelů londýnské exilové vlády s komunisty (22.-29. března 1945). Byla 25členná a tvořili ji zástupci českých (KSČ, sociální demokracie, národní socialisté, lidovci) a slovenských stran (KSS a demokraté), které se směly vrátit na poválečnou politickou scénu (agrárníkům, národním demokratům, živnostníkům a dalším politickým stranám nebyla povolena činnost). Vláda byla složena paritně a doplněna tzv. odborníky, bez účasti domácích odbojových pracovníků.

1947 – Komunistický ministr zemědělství J. Ďuriš vyhlásil na manifestaci v Hradci Králové tzv. Hradecký program, který navazoval na předchozí etapy pozemkové reformy a opíral se o 6 zemědělských zákonů (1946). Vytyčil heslo: Půda patří těm, kdo na ní pracují. Požadoval: 1. dokončení konfiskace půdy; 2. revizi první pozemkové reformy; 3. rozdělení veškeré půdy nad 50 ha (případně i menší rozlohy, pokud vlastník na ní nepracuje); 4. uzákonění národního pojištění pro rolníky; 5. zavedení jednotné zemědělské daně; 6. zvýhodnění úvěru a odstranění rozdílu mezi cenami průmyslových a zemědělských výrobků. Program narazil na odpor demokratických stran, ale komunisté jím posílili svůj vliv na vesnici.

1948 – V Praze proběhly oslavy 600. výročí založení Karlovy univerzity; prezident E. Beneš předal akademické obci obnovenou zakládací listinu.

1949 – Bylo založeno NATO.

1950 – Vynesením těžkých trestů skončil pražský proces s představiteli církevních řádů.

1968 – aktiv vedoucích pracovníků nakladatelství českých zemí požádal, aby cenzura v jakékoliv podobě byla zrušena a bylo to co nejdříve zakotveno legislativně.

V Rudém právu požaduje členka ÚV KSČ L. Hrdinová urychlené svolání sjezdu strany.

Literární listy vyzývají k návštěvě polské filozofy, kteří jsou doma pronásledováni, aby přednášeli na Univerzitě Karlově v Praze. Dále publikují článek Václava Havla „Na téma opozice“, který odmítá tvrzení, že zárukou demokracie ve společnosti může být jen vnitřní demokratizace KSČ bez existence opoziční strany.

V USA byl zastřelen populární vůdce hnutí za občanská práva Martin Luther King. Jeho vrah byl dopaden o dva měsíce později.

1969 – Výkonný výbor předsednictva ÚV KSČ jednoznačně odsoudil stanovisko předsednictva Svazu českých novinářů z 3. 4. jako „nezodpovědný přístup k současné krizové situaci, který lze objektivně hodnotit jako ochranu antisocialistických sil a jako vyjádření nesouhlasu s prohlášením předsednictva ÚV KSČ a oslabení autority stranického orgánu jako celku“.

Na poradě tajemníků ÚV KSČ bylo uloženo M. Jakešovi a V. Divišovi provést pohovory se stranicky neukázněnými novináři a navrhnout opatření. L. Štrougalovi a G. Husákovi uloženo věnovat pozornost závodům a vysokým školám, dalším tajemníkům bylo uloženo zabránit prosazování nesouhlasných stanovisek, zejména ve Federálním shromáždění a dalších místech.

V Rudém právu vymezil ministr – předseda Výboru pro tisk a informace J. Havelka oblasti a témata, která budou cenzurována: útoky na KSČ, její představitele a vedoucí úlohu strany; invektivy proti SSSR a ostatním zemím Varšavské smlouvy a jejich představitelům; invektivy proti spojeneckým jednotkám na území ČSSR; útoky proti základním principům socialistického společenského systému.

Zástupce velvyslanectví Bulharské lidové republiky v ČSSR Christo Ivanov předal místopředsedovi vlády ČSSR F. Hamouzovi prohlášení své země, podle něhož události 28. a 29. 3. „zcela jasně charakterizují podstatu a záměry reakčních a kontrarevolučních vrstev v Československu a jejich nezkrotnou nenávist vůči socialismu“.

Vláda ČSR vyhověla opakované žádosti J. Vohnouta o uvolnění z funkce ředitele Českého úřadu pro tisk a informace a na jeho místo jmenovala Josefa Havlína.

Bylo zastaveno vydávání kulturně politického týdeníku Zítřek ve vydavatelství Melantrich.

V Jihlavě se na protest „proti zotročení země“ upálil 40letý Evžen Plocek, obchodní náměstek ředitele podniku Motorpal Jihlava a delegát XIV. sjezdu KSČ v Praze – Vysočanech. Na následky upálení skonal 9. 4.

1970 – Novinář J. Hečko pokračuje v Rudém právu v kritickém psaní o protagonistech Pražského jara článkem o J. Smrkovském a jeho vyloučení z KSČ „Muž mnoha tváří“.

1974 – Narodil se Miroslav Scalex Hlavička, český novinář

1989 – Premiér L. Adamec na besedě se zástupci pražských závodů oznámil, že "žijeme nad poměry, životní úroveň neodpovídá výkonnosti naší ekonomiky, ... nevyhneme se některým nepopulárním opatřením", tzn. nastává doba "utahování opasků".

1996 – Zemřel Jaroslav Štercl, český herec, estrádní a kabaretní komik, originální lidový bavič, muzikálový a operetní zpěvák a trampský muzikant (* 18. listopadu 1919)

Český herec a komik Jaroslav Štercl se narodil 18. listopadu v Blovicích u Plzně.

Po dědečkovi z otcovy strany měl německý původ. Jeho děd pocházel z Bavorska. V oblasti Žatce obchodoval s chmelem.

Jaroslavův tatínek se rozhodl přestěhovat do Prahy. Ve Vyšehradské ulici zakoupil dům. Sám podnikal ve stavebnictví, ale bohužel brzy zkrachoval. Rodina se pak několikrát stěhovala a trpěla nedostatkem.

Mladý Jaroslav, jak sám později vzpomínal, si až tolik existenční problémy nepřipouštěl.

Užíval studentského života, navštěvoval klasické gymnázium v Londýnské, ale dvakrát propadl.

Ve studiu pak pokračoval na gymnáziu v Kodaňské ulici ve Vršovicích, kde také rodina Šterclových bydlela.

Jaroslav však i odtud odešel a na otcovo přání vystudoval Vyšší průmyslovou škodu stavitelskou v Betlémské ulici – tentokrát úspěšně.

Již v dětském věku se Jaroslav Štercl seznamoval s filmem. Chodíval na odpolední nedělní přestavení pro děti, kde se paradoxně promítaly klasické „dospělácké“ filmy, avšak obohacené o grotesku před začátkem a po skončení filmu. Tehdy se jednalo ještě o filmy němé (dvacátá léta). Později chodil také na čtení pohádek Vlastou Burianem v paláci Rádio na Vinohradech a rovněž na revue do smíchovské Arény.

V sedmnácti letech vstoupil Jaroslav Štercl sám do herecké branže. Začínal jako kabaretiér a prošel mnoha kabarety. Za druhé světové války sám založil divadlo s písničkami, které neslo název Divadýlko na dlani a sídlilo ve Štěpánské ulici. Písničky zde zpívané později převzal do svého repertoáru umělec a milovník té doby, Ondřej Havelka. Na svou práci kabaretiéra, který produkuje čistou a dobrou zábavu, později Jaroslav Štercl velice rád vzpomínal. Miloval prostředí kabaretu, kde účinkující i návštěvníci měli k sobě blízko, kde panoval možná trochu neformální, spíše bohémský styl, avšak upřímnost a zejména pohoda. Účinkoval např. v kabaretu „Alhambra“, „U Fleků“, „U Tomáše“ aj.

Ve volném čase rád podnikal pan Štercl výlety do přírody. Jednalo se většinou o přírodní lokality v oblasti Prahy, které mají své nezapomenutelné kouzlo – např. Divoká Šárka, Obora Hvězda atd. Rád navštěvoval i Brdské lesy a věnoval se trampingu, býval častým hostem legendární osady Ztracenka nedaleko Štěchovic. Trampské písně byly dalším milovaným žánrem v hudební oblasti vedle klasických písní kabaretních. Trampství a touha po dobrodružství ve stylu zlatokopů a zlaté horečky se později naplnila a vešla ve skutečnost návštěvou Aljašky, o níž J. Štercl hodně věděl z četby Londonových knih. Na vlastní oči pak spatřil řeku Yukon, Klondike, pokochal se nedotčenou aljašskou přírodou. V roce 1992 se svou chotí procestovali velkou část Spojených států a Jaroslav Štercl si tak splnil svůj velký sen poznat blíže zemi za „velkou louží“.

Jaroslav Štercl se ve filmu v podstatě spíše jen míhal. Není však herce malých rolí. I malé role mohou odhalit hloubku herectví dané osobnosti. Jaroslav Štercl byl rozeným komikem a i když nebyl nikdy obsazen do hlavní role, jeho drobné postavičky a figurky jsou nezapomenutelné. Před filmovou kamerou se objevil poprvé v roce 1946, kdy ve filmu PRÁVĚ ZAČÍNÁME ztvárnil roličku listonoše. Řidičem aerovky byl ve filmu FLORENC 13:30, poštmistrem ve westernové parodii LIMONÁDOVÝ JOE a v duchu postaviček nejrůznějších sousedů, příslušníků SNB, redaktorů a dalších doprovodných postaviček se nesla jeho činnost před kamerou. Každou sebemenší roli však hrál s velkým srdcem a se skutečnou poctivostí. Ve svých vzpomínkách později J. Štercl zmiňuje připravovaný televizní seriál z pera Jaroslava Dietla s názvem MŮJ PŘÍTEL ŠTVANEC. Měl zde hrát roli předsedy základní stranické organizace, taktéž byl i šéfem zpívajícího dirigenta závodního big bandu. Tato role byl J. Dietlem napsaná panu Šterclovi přímo na tělo. Bohužel po natočení dvou dílů přišel zákaz přímo od prezidenta Novotného a nedokončený seriál upadl v zapomnění času. Kromě toho pracoval J. Štercl také v rozhlase.

2003 – Na nechráněném železničním přejezdu v Hradci Králové došlo ke srážce vlaku s autobusem MHD. Čtyři lidé včetně řidiče při neštěstí zahynuli.

2005 – Zemřela Helena Zmatlíková, ilustrátorka dětských knížek (* 19. listopadu 1923)

Ministr spravedlnosti Pavel Němec vyhověl žádosti Kataru a přikázal pustit z vězení katarského prince Abdala Sáního. Ten v pražském bytě pohlavně zneužíval dvě nezletilé dívky. Ministrovo rozhodnutí později tvrdě kritizovala nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová.

Svátky:

Svátek mají Ivana, Izidor.

Dnešní oslavenkyně Ivana je ženským protějškem jména Ivan (25. června), které je staroslovanskou variantou jména Jan. Ivana proto tvoří jednu z mnoha obdob, které se po staletí vytvářely na základě prastarého jména Jana (24. května). V Čechách jde ovšem o obdobu zcela moderní, neboť Ivana přišla do módy zhruba v polovině 20. století. Předtím jsme se u nás mohli setkat s jménem Ivanka, které se k nám po první světové válce začalo šířit ze zemí jižních Slovanů.

Hlavním světcem církevního kalendáře je dnes Izidor (též Isidor). Jméno, které se dnes již mnoho nepoužívá, má svůj počátek v řeckém Isidóros, což znamená doslova "dar Isidin" (bohyně Ísidy). Ísis byla egyptská bohyně, sestra a manželka boha Osirise. Do Evropy se její kult dostal v rámci jednoho z typických synkretických náboženství helénistického období - od 3. století před Kristem proniká Ísis z ptolemaiovského Egypta přes Malou Asii a Řecko do Říma (1. století před Kristem).

Patron dnešního dne Isidor ze Sevilly je řazen mezi církevní učitele, přičemž bývá nazýván "posledním západním církevním Otcem". Velmi významné je především jeho spisovatelské dílo, pro něž je právem považován za jednu z nejpozoruhodnějších osobností Španělska. Narodil se v urozené španělské rodině kolem roku 560 v Cartageně. Je zajímavé, že i tři jeho sourozenci byli později rovněž prohlášeni za svaté. Isidor se nadchl pro víru a velmi brzy se stal knězem a zároveň skvělým kazatelem. Situace ve španělské církvi však byla tehdy velice bídná, málokdo zde vůbec věřil v existenci samotného Krista! Přesto se mladý duchovní nevzdával. Když zemřel jeho starší bratr Leander, byl Isidor roku 600 jmenován na jeho arcibiskupské místo v Seville.

V úřadu setrval plných 35 let, která naplnil usilovnou prací. Z pozice své funkce zřizoval školy a knihovny, svolal řadu synod a koncilů, které vždy také řídil. Nejslavnější z nich byly koncil sevillský (619) a toledský (633). Oba svým významem vešly do církevních dějin Evropy. Isidorovy spisy a knihy se vyznačují rozsáhlým duchovním a teologickým věděním, zabýval se i historií (Chronikon - "Kronika" obsahuje dějiny světa od stvoření do roku 616), sepsal knihu o dějinách germánských kmenů Historia de regibus Gotorum, Vandalorum et Suevorum. Vskutku neobyčejným dílem byly Etymologie, jakási obrázková encyklopedie tehdejšího vědění. Isidor zemřel 4. dubna roku 636 v Seville, za svatého jej vyhlásil roku 1598 papež Klement VIII. Roku 1722 povýšil papež Benedikt XIII. arcibiskupa Isidora na církevního učitele.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje