Vzpomínáček - 30. srpna - Rudý teror

Vy ještě nevíte co je Vzpomínáček? Vzpomínáček je všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 30. srpna. Objev země Františka Josefa, neúspěšný atentát Fanny Kaplanové na Lenina a následný rudý teror, ustavující sjezd Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei, Henri Barbusse, třetí plán řešení sudetoněmecké otázky, ZOO Brno, horká linka mezi USA a SSSR, 30. srpen 1968, Český svaz Cikánů – Romů, Charles Bronson... Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál...

Události:

1873 – Rakousko-uherská polární expedice vedená Juliem von Payerem a Carlem Weyprechtem objevila souostroví nazvané země Františka Josefa.

1918 – Fanny Kaplanová spáchala neúspěšný atentát na Vladimíra Iljiče Lenina, což byla záminka k zahájení tzv. Rudého teroru.

Rudý teror byla v sovětském Rusku kampaň masového uvězňování a poprav vedená vládou bolševiků. Podle sovětské historiografie Rudý teror oficiálně vyhlásil dne 2. září 1918 Jakov Sverdlov, ukončen byl v říjnu 1918. Mnoho historiků, počínaje Sergejem Melgunovem, však tento pojem používá pro celé období Ruské občanské války, tedy 1918-1922. Masové represe byly vedeny bez soudních procesů tajnou policií Čeka, společně s elementy bolševické vojenské tajné služby GRU.

Záminek pro zahájení teroru bylo mnoho. Z nich například neúspěšný pokus Eserů o převrat, zajmutí vůdce Čeky Felixe Dzeržinského, zavraždění německého velvyslance Wilhelma von Mirbacha, smrt politiků Vladimira Volodarského a Mojseje Urického atd. Poslední kapkou byl 30. říjen 1918, kdy se Eserka Fanny Kaplanová neúspěšně pokusila zabít Lenina. Přestože jeho zranění byla poměrně vážná, dokázal se Lenin zotavit. Kaplanová byla 3. září zastřelena a Sverdlov s Dzeržinským vyhlásili o den dříve teror.

Odhady počtu obětí jsou různé, nejvyšší odhadovaný počet je 1.7 miliónu lidí popravených komunisty během občanské války. Tento odhad je, ale neobjektivní neboť byl vydán bělogvardějskou komisí vedenou generálem Děnikinem. Většina historiků, ale hovoří v číslech mezi 60 000-200 000 popravenými.

1919 – V Teplicích byl zahájen ustavující sjezd Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei (Německé sociálně demokratické strany dělnické); v čele stál J. Seliger (po roce 1920 L. Czech). Program strany byl důsledně autonomistický, požadoval rozdělení státu a vytvoření uzavřených národnostních obvodů; odmítal zároveň revoluční marxistické požadavky.

1935 – Zemřel Henri Barbusse, francouzský prozaik (* 17. května 1873)

1938 – Prezident Beneš odevzdal Sudetendeutsche Partei nový návrh (předtím 27. července druhý návrh) na řešení sudetoněmecké otázky (tzv. třetí plán); plán předpokládal vytvoření pěti žup, v nichž by drželi fakticky moc henleinovci.

1953 – Byla otevřena Zoologická zahrada Brno.

1963 – Mezi Spojenými státy a Sovětským svazem byla zřízena horká linka.

1968 – Poslední dny letošního nadmíru horkého srpna jsou poznamenány studenými šoky, které ovlivňují náladu mezi lidmi, třebaže je jim určeno další provolání „Všemu československému lidu“. Slova o „normalizaci“ a „dočasném pobytu cizích vojsk“ jsou však vzdálena nedávným pojmům o obrodném procesu a demokracii - slovník politiků, jimž jsme všichni věřili, se začíná plnit zcela novými odcizenými pojmy. Naděje polednové politiky se začínají rozplývat.

Do toho přichází zpráva z Bratislavy, kterou 30. srpna otiskuje také Rudé právo. Jde o prohlášení slovenských delegátů pražského XIV. sjezdu KSČ, v němž je uvedeno, že „vzhledem k tomu, že se zástupci dubčekovské reprezentace ujali svých funkcí v mimořádně těžkých podmínkách, nepovažujeme za možné být členy orgánu, v jehož čele není Dubčekovo vedení“. Jak tomu rozumět, když vzápětí volají po svolání mimořádného sjezdu KSČ, aby se zabránilo rozkolu ve straně?

Ještě že máme možnost poslouchat zahraniční rozhlas: Rakouská vláda dementuje tvrzení moskevského listu Pravda, že v červenci a srpnu bylo do Československa přes Rakousko tajně dopraveno 22 pojízdných západoněmeckých vysílaček. Také firmy Siemens, Standart Elektro Lorenz a AEG - Telefunken odmítají tvrzení, že prodaly do Československa pojízdné vysílače. ~ Prezident USA Johnson v texasském San Antonio vyslovil varování před útokem Sovětského svazu na Rumunsko. ~ Ze zahraničního rozhlasu se dozvídáme i některé domácí události: Antonín Kapek, o němž jsme v posledních dnech neměli žádnou informaci - prý údajně trávil několik dní na své chatě mimo Prahu (vida ho, bojovníka!) oznámil, že se vzdává veškeré politické činnosti a rezignuje zároveň na funkci generálního ředitele ČKD Praha. Nepodílel se na žádném z posledních jednání, unikl sovětskému zatýkání a teď to všechno vzdává. Dnes už podle známých dokumentů víme, že byl vůbec první, kdo poslal Brežněvovi žádost o pomoc a že v květnu 1990 spáchal sebevraždu. ~ Sovětské jednotky začínají rozšiřovat první číslo tiskoviny s názvem Zprávy, které má vydávat „redakční rada při sovětských vojskách“, dovážejí se z Dražďan, kde se také tisknou. (Vycházely až do 10. května 1969 – celkem vyšlo 61 čísel.) ~ Předsednictvo Národního shromáždění vyjádřilo souhlas s požadavkem některých poslanců, aby se všichni poslanci formou čestného prohlášení vyjádřili, že „ani písemně, ani ústně nevyzvali vlády zemí Varšavské smlouvy k vojenskému zákroku v ČSSR“. ~ Vláda zahájila rozhovory se sovětským velením v Praze o stažení vojenských jednotek a uvolnění budov redakcí tisku, ČTK, rozhlasu a televize. Operativní skupinu ústředních orgánů při předsednictvu vlády vede jmenovaný místopředseda vlády František Hamouz. ~ Jako první jsou uvolněny budovy ÚV KSČ, Rudého práva a Karolina. ~ Zástupci sovětské armády požadují odstranit v hlavním městě všechna hesla, nápisy a plakáty, teprve za tohoto předpokladu opustí území hlavního města Prahy.

Na schůzi předsednictva ústředního výboru KSČ projednali návrh referátu pro plenární zasedání ÚV KSČ, ale také četné návrhy na kádrové změny, jakož i návrh usnesení vlády o mimořádných opatřeních ke kontrole hromadných sdělovacích prostředků. Ještě týž den 30. srpna vydala vláda usnesení o těchto mimořádných opatřeních. Zřídila ÚTI - Úřad pro tisk a informace (zakrátko se ujal přiléhavý termín „útisk“), jehož úkolem bylo jednotně usměrňovat a kontrolovat činnost tisku, rozhlasu, televize a ČTK, pracovat zároveň jako informační a konzultační středisko předsednictva vlády pro styk s redakcemi. Ředitelem byl jmenován Josef Vohnout (také příznačné jméno pro ten útisk!). Za 14 dnů nato přijalo Národní shromáždění zákon o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostředků, v němž je zakotveno zřízení „v zájmu dalšího pokojného vývoje“ v Čechách a na Moravě ČÚTI a na Slovensku SÚTI (Slovenský úřad pro tisk a informace). Dnes už víme, že tento zákon byl zrušen až k 29. březnu 1990 zákonem číslo 86/1990 Sb. o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích.

1969 – Za účasti 180 delegátů se konal v Brně ustavující sjezd Českého svazu Cikánů – Romů.

2003 – Zemřel Charles Bronson, americký filmový herec (* 3. listopadu 1921)

Svátky:

Svátek mají Vladěna, Fiakr/Fiacrius, Alexandr (Něvský).

V občanském kalendáři má dnes svátek Vladěna. Spolu s Vladanou se jedná o jména odvozená od Vladislavy a Vladimíry. Všechny tyto tvary lze vyložit jako "ženu, která vládne".

Světec se zvláštním jménem Fiakr (sám se nazýval spíše Fiacriem) má dnes svátek v českém církevním kalendáři. Patřilo irskému mnichovi, který se jako poustevník usadil v polovině 7. století v Meaux blízko Paříže a žil tam až do své smrti. Legenda vypráví, že od biskupa Fara dostal kus lesa, který se začal měnit v kvetoucí zahradu plnou léčivých bylin, jakmile se ho Fiakr dotkl svou holí. Ostatky Fiakra, který byl po smrti velmi uctíván, jsou dodnes v katedrále v Meaux. O nesmrtelnou památku tohoto světce se zasloužili nájemní kočí, takzvaní fiakristé, kteří po něm zdědili své jméno. Vše vzniklo tak, že kočí v Paříži měli své stanoviště právě u Fiakrova kostela. Fiakr však není znázorňován na kozlíku, ale téměř vždy s lopatou v ruce. Většinou má na sobě poustevnický oděv, někdy však také selské oblečení. Na obrazech stojí Fiakr často v zahradě, již obdělává lopatou.

V některých kalendářích (pravoslavném i některých protestantských) si dnes připomínají Alexandra Něvského (asi 1220-1263). Byl knížetem novgorodským (1236-51), od roku 1252 dokonce velkoknížetem vladimirským. Svedl mnoho vítězných bitev se Švédy (na Něvě 1240) a s vojskem řádu německých rytířů (na Čudském jezeře 1242), čímž upevnil své panství a zabezpečil severozápadní hranici své říše. Od roku 1380 je uctíván ve východní církvi jako světec. Vyznamenání, jež od roku 1725 nese jeho jméno, patří k těm významnějším.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje