Vzpomínáček - 30. října - Sanitka

Vy ještě nevíte, co je Vzpomínáček? Vzpomínáček je všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 30. října. Maršál Karel Janoušek, car Mikuláš II. souhlasil se zřízením státní dumy, Martinská deklarace, sloučení celostátní KSČ, Josef Šváb-Malostranský, Akce národní obrody (ANO), panika u rozhlasové Wellsovy Války světů, bitva o Sevastopol, Car-bomba, slovenská otázka a začátek sporu Dubčeka a Novotného, lavnostně podepsán zákon o československé federaci, v Suchdole se zřítilo jugoslávské dopravní letadlo, František Veselý... Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál...

Události:

1866 – Přes odpor ministerské rady jmenoval císař ministrem zahraničí dosavadního saského ministra barona F. F. Beusta.

1893 – Narodil se Karel Janoušek, český voják, válečný veterán a politický vězeň († 27. října 1971)

Maršál RNDr. Karel Janoušek (30. října 1893, Přerov – 27. října 1971, Praha) byl československý voják, člen prvního a druhého odboje a vězeň komunistického režimu. V první světové válce bojoval v řadách Československých legií v Rusku, za druhé světové války organizoval tvorbu československých leteckých jednotek v RAF. Je jediným Čechoslovákem, který získal hodnost maršála (17. května 1945 mu britský král Jiří VI. udělil hodnost Air Marshal).

Krátce po únorovém převratu byl nejprve přeložen do výslužby a později jej Státní bezpečnost vyprovokovala k pokusu o emigraci, při kterém jej zatkla. V následném vykonstruovaném procesu byl odsouzen nejprve k 18 letům těžkého žaláře, degradaci na vojína, ztrátě akademického titulu a vyznamenání. Po několika odvoláních Janouška i žalobce byl nakonec trest žaláře zvýšen na 19 let. V roce 1950 pak byl odsouzen znovu za údajnou přípravu pokusu o útěk, tentokráte na doživotí. Během svého dvanáctiletého věznění vystřídal řadu věznic, včetně Leopoldova, který měl spolu s koncentračními tábory při jáchymovských uranových dolech pověst nejkrutějšího komunistického vězení a byl často označován za likvidační zařízení. Propuštěn byl při amnestii v roce 1960. V roce 1968 byl zcela rehabilitován, avšak hodnost a vyznamenání mu navráceny nebyly. Začal sepisovat své paměti, ale smrt jej zastihla na samém začátku této činnosti. Plného zadostiučinění se mu dostalo až v roce 1989, kdy mu byla vrácena hodnost i vyznamenání. V roce 1991 mu byla posmrtně udělena nejvyšší československá vojenská hodnost: armádní generál.

Na počest generála Janouška byl 26. října 2007 jeden ze dvou nových letounů Airbus A319CJ dopravním letectvu Armády ČR slavnostně pokřtěn jeho jménem.

1905 – Car Mikuláš II. souhlasil se zřízením státní dumy – voleného legislativního orgánu carského Ruska.

1918 – V Turčianskom Svätom Martině proběhlo deklarační shromáždění zhruba 200 slovenských politických představitelů (původně svolané jako výbor Slovenské národní strany), které pod předsednictvím M. Duly zvolilo Slovenskou národní radu a přijalo Deklaraci slovenského národa (Martinskou deklaraci), připravenou farářem S. Zochem. Deklarace vyhlásila pro slovenský národ (označený za "čiastku rečove i kultúrno-historicky jednotného česko-slovenského národa") právo na sebeurčení a nezávislost. Formulace o československé národní jednotě vyjadřovala myšlenku společného československého státu. Oficiálně rušila spojení Slováků s Uherskem a stala se státoprávním aktem přispívajícím ke zrodu Československa.

Proběhlo neúspěšné jednání představitelů německých stran v českých zemích R. Lodgmanna von Auena a Josefa Seligera s představiteli Národního výboru (Švehla, Rašín, Stříbrný, Soukup), kteří je vybídli ke spolupráci. Lodgmann vyžadoval uznání provincie Deutschböhmen.

Také němečtí poslanci z Moravy a Slezska, vedeni opavským poslancem R. Freisslerem, vyhlásili vytvoření severomoravské provincie Sudetenland (od Javornického výběžku na západě po ostravskou pánev, včetně tzv. Kravařska) s hlavním městem Opavou, která měla rovněž patřit k Německému Rakousku.

Byl ustaven Výbor národní obrany a krátce nato z bývalého 8. armádního sboru v Praze vrchní velitelství československého vojska.

1921 – Na sjezdu v Praze se sloučily jednotlivé komunistické sekce do celostátní KSČ.

1932 – Zemřel Josef Šváb-Malostranský, český herec, písničkář a kabaretiér (*16. března 1860)

Josef Šváb-Malostranský se učil pekařem, později měl v Mostecké ulici na Malé Straně papírnictví, vydával lidové písničky a kuplety. Už tehdy si začal vymýšlet vtipné veršíky, scénky a kuplety, s nimiž vystupoval jako lidový zpěvák a ochotník. V 80. letech byl typickým představitelem českého lidového humoru a stal se mezi lidmi velmi oblíbený. Působil i v Malostranské besedě. Přispíval do humoristických časopisů Švanda dudák, Kopřivy, Humor, Dobrá kopa. Své kuplety zdarma posílal i českým krajanům do Ameriky a Austrálie. Společně s Heřmanem Zeffim měl významné místo ve vývoji českého klasického kabaretu. V letech 1885 - 1916 byl členem Švandova divadla.

Josef Šváb-Malostranský se přátelil s významnými osobnostmi, nejvíce si rozuměl s Ignátem Herrmannem, znal se s Janem Nerudou a Svatoplukem Čechem.

Rád vždy zdůrazňoval, že na Jubilejní výstavě 1891 byl prvním Čechem, který promluvil a zazpíval do Edisonova fonografu. Když hledal Jan Kříženecký herce do svých prvních filmů, Šváb se mu sám přihlásil a stal se společně s Ferdinandem Gýrou prvním českým hercem ve filmech Dostaveníčko ve mlýnici a Výstavní párkař a lepič plakátů. Oba filmy natočili v areálu pražského výstaviště. Kromě těchto groteskních výstupů natočil v téže době i film Smích a pláč, který je vynikajícím sólovým dílkem, v němž Šváb-Malostranský předvádí svoji tvář na přechodu od smíchu k pláči.

K filmu se pak dostal až těsně před světovou válkou, kdy nová společnost Lucernafilm natočila jako svoji premiéru film podle Švábovy divadelní hry Zlaté srdéčko. Byla to repertoárová hra Švandova divadla a Josef Šváb-Malostranský si v ní zahrál se značným divadelním přehráváním roli sluhy France.

Po skončení dráhy u divadla byl Šváb-Malostranský knihkupcem a vydavatelem kupletů a divadelních her. Již od roku 1911 vydával časopis Český kabaret, později přejmenovaný na Švábův český kabaret. Zde vycházely také notové zápisy písniček i některé scénky Červené sedmy. Často se však aktivně účastnil natáčení mnoha němých filmů. Ve filmu Sen pátera Ondřeje vytvořil klasický typ lidového faráře s kulatým bříškem, s usměvavými rty a vykulenýma očima. Podobných farářských rolí si zahrál ještě několik. Většinou hrál jen drobné postavy od přestárlých záletníků a sluhů a hostinských až po role továrníků. Hrál ještě ve třech zvukových filmech, nejznámější je jeho postava katechety z Lamačova filmu Kantor Ideál.

Po jeho smrti zdědil Švábův obchod s knihami v Saském domě, kde se říká také U Šteiniců na Malé Straně jeho syn Josef Šváb, popravený nacisty 1942.

1938 – Prohlášením Národe! (otištěné v Národní politice) se ohlašoval vznik fašistické skupiny Akce národní obrody (ANO) v čele s prof. K. Dominem (brzy nahrazen prof. S. Mentlem). Stoupenci tohoto hnutí chtěli dovršit fašizaci státu, "sjednotit celý národ v jediné totalitní politické straně s programem nového sociálního češství" a plně se přimknout k ose Berlín-Řím.

Rozhlasové vysílání H. G. Wellsovy Války světů způsobilo paniku po celých Spojených státech.

1941 – Začala jedna z velkých bitev Velké vlastenecké války – Bitva o Sevastopol

1961 – Po odpálení Car-bomby nad sovětskou jadernou střelnicí na ostrově Nová země nastala největší jaderná exploze v dějinách lidstva.

1967 – Ústřední výbor KSČ jednal o postavení strany ve společnosti; s kritikou vystoupilo několik jeho členů, ale bezprostředním podnětem konfliktu se stalo vystoupení A. Dubčeka (to označilo za hlavní politické nebezpečí hlásání třídnosti, zpochybnilo veškeré "řízení strany" ve státě - "vládnout by měla vláda" a napadlo kumulaci funkcí - právě typické pro období vlády A. Novotného). Dubčekova kritika a rozhořčená Novotného replika (napadl celé vedení KSS a kritiku převedl do polohy česko-slovenského sporu) ještě více zostřily situaci v komunistickém vedení; proti rezoluci hlasovalo 13 členů ÚV, "slovenská otázka" se stala poslední rozbuškou, jejíž odpálení uvolnilo cestu k "Pražskému jaru".

Na zasedání ÚV KSČ se jednalo o „postavení a úloze strany v současné etapě vývoje naší socialistické společnosti“. Úvodní projev měl. Hendrych. Zasedání se stalo dějištěm polemiky mezi A. Dubčekem a A. Novotným, který obvinil Dubčeka z nacionalismu a úchylkářství. Ten se ve svém vystoupení opíral o výsledky ankety, které dokládaly rostoucí nedůvěru občanů v KSČ, zklamaných politikou uhýbání před problémy. Slovenska část členů ÚV KSČ se semkla kolem A. Dubčeka; Novotný byl známý svým antislovakismem, projeveným při jeho návštěvě Slovenska ve dnech 25. - 27. srpna u příležitosti výročí Slovenského národního povstání. Zde odmítl přijmout delegaci Matice slovenské, vrátil její dar, jímž byly reprezentační dokumenty slovenské národní kultury, vynechal kladení věnců na hřbitově slovenských buditelů, nezastavil se v rodišti Jána Kollára, kde ho čekaly davy lidí, uvěřil fámě o atentátu, takže nocoval na jiném místě, než které mu připravili slovenští hostitelé.

1968 – Na bratislavském Hradě byl slavnostně podepsán zákon o československé federaci prezidentem L. Svobodou, předsedou Národního shromáždění J. Smrkovským a předsedou vlády O. Černíkem.

1975 – V Suchdole se zřítilo jugoslávské dopravní letadlo typu DC-9 společnosti Inex Adria Airways.

Předposlední říjnový den roku 1975 se pražská čtvrť Suchdol stala dějištěm nejhorší letecké nehody na českém území. Pilot v mlze ztratil spojení s letištěm a příliš brzy sestoupal do úrovně sedleckých skal. Takový byl návrat odpočinutých lidí z dovolené v Jugoslávii. Náraz jugoslávského dopravního letadla do Sedleckých skal nepřežilo nejméně 75 osob. Počet obětí přitom mohl ještě výrazně vzrůst, nebýt rychlého zásahu pražských záchranářů. Akce se dokonce dostala i do televize, nicméně jen jako jeden z dílů televizního seriálu Sanitka. Autentický filmový materiál bohužel ale neexistuje – ani tehdejší televize ani hasiči nic ve svém archivu nemají.

Na palubě stroje patřícího jugoslávské charterové společnosti Inex-Adria Aviopromet bylo 115 československých turistů, kteří se vraceli z dovolené v Jugoslávii. Let z prosluněného černohorského letoviska Tivat probíhal bez komplikací až k Praze, nad níž se držela hustá podzimní mlha. Přes špatnou viditelnost a s vědomím, že na ruzyňském letišti není momentálně v provozu přesný naváděcí systém, zahájila posádka přistávací manévr.

Necelých devět kilometrů před prahem ranveje stroj DC-9 narazil do vrcholku Sedleckých skal, které u Suchdola vybíhají z údolí Vltavy. Letadlo pravděpodobně zavadilo podvozkem o zídku, pod ostrým úhlem dopadlo na zem a setrvačností urazilo ještě několik set metrů, během nichž se rozpadlo. Štěstím bylo, že letoun dopadl do zahrádkářské kolonie, která v pošmourném říjnovém ránu zela prázdnotou, a nikoliv do nedaleké zástavby rodinných domků.

Tragické přistání se odehrálo kolem půl desáté, jen pár minut poté dostali pražští záchranáři první telefonické oznámení, ze kterého ale nebyla patrná závažnost případu. Když na místo dorazila první hlídka, naskytl se jí otřesný pohled na rozházené trosky, mezi nimiž se nacházeli těžce zranění a mrtví.

Suchdolské letecké neštěstí se zapsalo do dějin pražské záchranné služby jako nejtragičtější a nejdramatičtější zásah v dějinách a také jako obdivuhodně zvládnuté manévry. Za pět minut po nahlášení tu byli první tři sanitky s lékaři, za dalších deset minut tu bylo 40 sanitek, 35 minut po pádu letadla byli všichni lidé, kteří přežili, na cestě do pražských nemocnic.

Neštěstí bylo i zfilmováno. Devět let po tragédii ji ztvárnili tvůrci televizního seriálu Sanitka. Mimochodem jiné pohyblivé obrázky letecké katastrofy neexistují. Ani tehdejší Československá televize, a dokonce ani hasiči nemají k dispozici autentický filmový materiál. A v suchdolské kronice je zapsán článek srovnatelný svým rozsahem s vítáním občánků.

Kolik lidí při nehodě zemřelo, není zcela jasné. Podle vyšetřovací zprávy přišlo o život 71 cestujících a čtyři členové posádky. Už to by z havárie u Suchdola činilo nejtragičtější letecké neštěstí na českém území. Podle některých zdrojů ale měla celková bilance neštěstí vystoupat na 77, nebo dokonce 79 mrtvých.

Vyšetřování probíhalo za zavřenými dvěřmi - na veřejnosti se tak objevily "zaručené informace" o špatném technickém stavu letadla či o sklenkách alkoholu, které měly během letu putovat do pilotní kabiny. Nejpravděpodobnější příčinou se ale jeví nedodržení stanovené výšky letu v kombinaci se špatnou viditelností.

Incident v Suchdole bývá občas zaměňován s další známou nehodou jugoslávského letadla v Československu. Na konci ledna 1972 spadlo nedaleko České Kamenice dopravní letadlo směřující z Kodaně do Záhřebu.

2009 – Zemřel František Veselý, český fotbalista (* 7. prosince 1943)

Vyrostl v Holešovicích na klasickém plácku, kde už jako dvanáctiletý upoutal pozornost na turnaji mládeže v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Tam si ho všiml trenér mládeže Slavie Emil Seifert. A bylo rozhodnuto. Zrodil se tak jeden z nejvěrnějších Slávistů historie; v sešívaném dresu totiž strávil 25 let a odehrál 920 ligových utkání. Byl to klasický rychlý pravý útočník.

Svátky:

Svátek mají Tadeáš a Marcel.

Jméno Tadeáš je patrně hebrejského původu a základem bylo asi Taddai. Rozšířilo se díky latině, která mu dala podobu Thaddaeus. Nejčastěji je jméno vykládáno jako "chytrý" nebo "rozumný", případně "smělý a odvážný".

Toto jméno nosil apoštol a mučedník Juda Tadeáš, jenž měl v církevním kalendáři svátek 28. října. Má tu smůlu, že jeho jméno připomíná Ježíšova zrádce Jidáše. Kvůli tomu je kostelů zasvěcených Tadeášovi velice poskrovnu. Skoro dvě tisíciletí nebyl ani jediný, teprve v 19. století se zablýskalo na lepší časy - mnoha věřícím pomohly modlitby jemu adresované, a tak byl konečně vzat na milost. Od té doby je velice uctíván především v mohučském kostele sv. Quintina. Také v Novém zákoně se o něm příliš nepíše. Jedna legenda však přece jenom vypráví, že kázal evangelium spolu se Šimonem zvaným Horlivec v Sýrii, Mezopotamii a Persii. Tam oba nalezli i mučednickou smrt. Ostatky Judy Tadeáše jsou uloženy ve svatopetrském dómě v Římě.

V církevním kalendáři má dnes svátek Marcel. Osudy Marcela Calla a Marcela Kandia jsme si připomenuli již 12. října.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje