Vzpomínáček - 30. prosince - Vladimír Pucholt a Jiří Trnka

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 30. prosince. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte chuť. Tady je dnešní menu: "Volba šesti pánů - správců království, státní rada, Josef Bohuslav Foerster, Rudyard Kipling, zákaz používání češtiny jako úřední řeči, vznikl Svaz sovětských socialistických republik, Vladimír Pucholt, Romain Rolland, Patti Smith, Ivan Olbracht, protesty proti vysílání rozhlasové stanice Vltava, rezoluce za setrvání J. Smrkovského ve funkci předsedy FS, Jiří Trnka, důlní neštěstí na dole Staříč, František kardinál Tomášek arcibiskupem pražským, J. Tošovský oznámil složení své vlády, Saddám Husajn popraven..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1437 – Zemský sněm zvolil šest pánů, přívrženců krále Albrechta, za správce království na dobu, než se sám ujme vlády; byli to Oldřich z Rožmberka, Menhart z Hradce (nejvyšší purkrabí), Aleš Holický ze Šternberka, Hanuš z Kolovrat, Mikuláš Zajíc z Hazmburka a Zikmund z Vartemberka.

1760 – Na podnět hraběte V. A. Kounice byla ustavena státní rada, nejvyšší ústřední orgán habsburské monarchie, mající charakter převážně poradního orgánu panovnice pro věci českých a rakouských zemí (mohla podávat i dobrozdání v otázkách říšských a vojenských).

Nahrazovala tajnou radu i její orgány a podržela si značný vliv na události v Rakousku až do roku 1848 (1801 byla reformována). Skládala se ze 3 ministrů (zahraničí, vnitra a vojenství), 3 státních radů a referendáře. Původně úřadovala ústně, později se členové omezili na písemný styk. Řídila fakticky chod celé monarchie včetně Uher, Rakouského Nizozemí a italských území.

1859 – Narodil se Josef Bohuslav Foerster, český hudební skladatel a pedagog († 29. května 1951)

1865 – Narodil se Rudyard Kipling, britský spisovatel a básník († 18. ledna 1936)

1867 – Skončilo několikaměsíční vládní provizorium a panovník jmenoval první rakouskou vládu v čele s knížetem K. Auerspergem, kterého od 8. září 1868 vystřídal hrabě E. Taaffe.

1915 – Český místodržitel Coudenhove zakázal používání češtiny jako úřední řeči u zemské a okresní správy; tímto činem vrcholilo perzekuční tažení proti českému kulturnímu a duchovnímu životu, kdy byly zakazovány knihy o české minulosti, české časopisy, cenzura "čistila" učebnice i repertoár divadel, došlo k uzavření školních knihoven.

1922 – Spojením RSFSR, Ukrajinské SSR, Běloruské SSR a Zakavkazské SSR vznikl Svaz sovětských socialistických republik.

1942 – Narodil se Vladimír Pucholt, český herec a lékař

Vladimír Pucholt (* 30. prosince 1942 v Praze) je český herec, v současnosti působící jako lékař v Kanadě. Studoval Divadelní akademii múzických umění v Praze. Debutoval v dětských rolích, ale stal se známým a populárním především svými prvními významnými rolemi ve filmech Miloše Formana Černý Petr a Konkurs (1963). Dále ztvárnil hlavní role ve známém filmovém muzikálu Starci na chmelu (1964) režiséra Ladislava Rychmana a ve snímku Lásky jedné plavovlásky (1965). Po ukončení studia roku 1965 se stal hercem v pražském Činoherním klubu. Zde hrál až do roku 1968, kdy emigroval do Velké Británie. Po počátečním období kdy se živil příležitostnými pracemi vystudoval medicínu a stal se lékařem. K roli herce se vrátil pouze ve filmu Vojtěcha Jasného Návrat ztraceného ráje (1999). Při příležitosti natáčení tohoto filmu byl mj. hostem Marka Ebena v televizním pořadu Na plovárně. V současnosti pracuje jako dětský lékař v Torontu.

Většina filmů, ve kterých se objevil, patří už řadu let do zlatého fondu české kinematografie. Díky reprízám, videu a DVD na ně naštěstí nesedá prach a i další generace filmových labužníků tak mají možnost vidět toho zdánlivě obyčejného kluka, žádného krasavce a suverénního lamače dívčích srdcí. Vladimír Pucholt. Ve svých filmových rolích dokázal být vždy přesvědčivý a přirozený. Jeho postavy nikdy nebyly černobílé, příležitost dostal v různých žánrech a spolupracoval s rozdílnými režiséry. Ztvárnil různé charaktery, které ale mají něco společného. Je v nich cosi komického i tragického zároveň a hlavně jsou hluboce lidské. Jsou to lidé nedokonalí, zranitelní, pochybující; lidé, kteří v životě něco hledají, po něčem touží, tak jako každý z nás?ať už jsou to mladíci lehce romantičtí (samotářský, přemýšlivý Filip z nezapomenutelného muzikálu STARCI NA CHMELU, 1964), sobečtí a bezohlední (klavírista Milda, LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY Miloše Formana, 1965), nebo horlivě důslední (komická role zaníceného policisty s nepřehlédnutelnými hláškami v komedii Jiřího Krejčíka SVATBA JAKO ŘEMEN, 1967). S Milošem Formanem spolupracoval dvakrát, poprvé v ČERNÉM PETROVI (1964), kde coby kamarád hlavního hrdiny Čenda zaujal mimo jiné dnes už legendárním pozdravem „ahój“.

Pomineme-li jeden film natočený v emigraci a NÁVRAT ZTRACENÉHO RÁJE, ke kterému se nechal přemluvit režisérem Vojtěchem Jasným po roce 1989, tak má Vladimír Pucholt na svém kontě všehovšudy 7 filmů. K tomu, aby se výrazně zapsal do dějin českého filmu, mu stačily tři roky (1964-1967), tedy doba, kdy vládla v tehdejším Československu pro filmaře příznivá atmosféra. Kritika opěvovala jeden z nejvýraznějších talentů nastupující generace, ale dohady o jeho dalším hereckém osudu a vývoji se nakonec ukázaly jako zbytečné. S rokem 1968 přichází nejen emigrace do Anglie, ale Pucholt zároveň (téměř) definitivně věší herectví na hřebík a začíná zcela novou etapu svého života. Nenapodobuje tak jiné herce - emigranty (např. Jana Třísku, Jiřího Voskovce), kteří se snažili pokračovat ve filmové kariéře i v zámoří. Absolvent pražské DAMU Vladimír Pucholt se sice do zámoří (konkrétně Kanady) nakonec taky přesunuje, ale napřed v Británii studuje svoji vysněnou školu - medicínu (doma ji studovat nemohl, protože by měl dvě vysoké školy) a stává se lékařem, kterým je dodnes.

Vladimír Pucholt zasvětil svůj život dvěma zcela odlišným a zároveň náročným povoláním. Ta herecká část musí z časového hlediska působit v jeho životopise jako epizodka. Kam by se jeho herectví vyvinulo, jaké by s přibývajícím věkem dostával role, na tyto otázky odpověď nikdy nenajdeme, ale zaplaťpánbůh i za těch pár let strávených před kamerou, díky kterým máme možnost sledovat toho mladého kluka od vedle, nenápadného herce s velkým talentem.

1944 – Zemřel Romain Rolland, francouzský spisovatel (* 29. ledna 1866)

1946 – Narodila se Patti Smith, americká rocková zpěvačka a básnířka

1952 – Zemřel Ivan Olbracht, český spisovatel (* 6. ledna 1882)

1968 – Čs. velvyslanec v NDR předal na ÚV SED dopis A. Dubčeka W. Ulbrichtovi, v němž byl vyjádřen protest proti vysílání rozhlasové stanice Vltava.

Příliv mnoha stovek rezolucí do redakcí jednotlivých listů, Čs. rozhlasu a Čs. televize neustává, naopak čím dál víc požadují závody a nejrůznější instituce, aby J. Smrkovský setrval ve funkci předsedy Federálního shromáždění.

1969 – Na sekretariátu ÚV KSČ se konalo setkání novinářů s V. Biĺakem, J. Kempným a J. Fojtíkem.

Ve 12. čísle časopisu Novinář byl mj. otištěn úvodník „Lenin a propaganda“, článek o novináři Janu Švermovi, rozhovor s M. Hladkým, který začal uveřejňovat v Rudém právu seriál „Hledání pravdy“, zpráva o zasedání Mezinárodní federace pro zpracování informací, které se konalo v Praze.

Zemřel Jiří Trnka, český výtvarník, ilustrátor a tvůrce ilustrovaného filmu (* 24. únor 1912)

Jiří Trnka se narodil 24. února 1912 v Petrohradě v Plzni. Studoval na plzeňském reálném gymnáziu, a jeho profesor kreslení Josef Skupa ho přizval ke spolupráci s loutkovým divadlem Feriálních osad v Plzni.

Již v sedmnácti získával uznání na různých mezinárodních loutkových výstavách (Praha 1929, Paříž 1930).

Z podnětu Josefa Skupy přestoupil Trnka na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1929 – 1935).

S loutkářem Skupou spolupracoval i v pozdějších letech a vytvořil pro jeho divadlo řadu loutek. Sám vedl v letech 1936 – 1937 vlastní loutkovou scénu Dřevěné divadlo.

Od roku 1936 spolupracoval jako výtvarník scén a kostýmů s Národním divadlem, pro které zrealizoval mnoho zajímavých návrhů (např. „Lišák Pseudolus“, „Sen noci svatojánské“, „Benátská maškaráda“, „Strakonický dudák“, „Zlatý jelen“, „Zimní pohádka“ a další).

Po roce 1950 s divadlem spolupracoval zřídka, naposledy roku 1960 návrhem kostýmů pro Tylovo představení „Drahomíra a její synové“.

Trnka byl všestranný umělec: je znám jako skvělý malíř, grafik, sochař a ilustrátor knížek (Míša Kulička 1939, Broučci 1941, Český Betlém 1943, Pohádky tisíce a jedné noci 1956, Pohádky Hanse Christiana Andersena, Pohádky bratří Grimmů 1961, Staré pověsti české, Fimfárum Jana Wericha aj.). Sám napsal a ilustroval knížku Zahrada (1962), která se dočkala rovněž filmového zpracování.

S celovečerním filmem začal spolupracovat již v roce 1942 návrhem kostýmů pohádky DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ Miroslava Cikána, která však nebyla nikdy dokončena. Byl výtvarníkem a návrhářem kostýmů pro několik historických filmů (ČAPKOVY POVÍDKY, CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ, JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM). S dlouhometrážním filmem skončil v roce 1964 vytvořením animované vložky pro Lipského parodii LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA.

V roce 1945 založil studio kresleného filmu Bratři v triku. Zde vytvořil různé animované filmy (například protiválečný PÉRÁK A SS či pohádku ZASADIL DĚDEK ŘEPU). Roku 1947 založil studio loutkového filmu, kde působili i jeho hlavní spolupracovníci Karel Látal a Břetislav Pojar. Ve studiu vytvořil řadu kouzelných snímků: s hudbou Václava Trojana loutkovou suitu ŠPALÍČEK (1947) a CÍSAŘŮV SLAVÍK (1948), ROMÁN S BASOU, ÁRIE PRÉRIE, BETLÉM, ČERTŮV MLÝN, O ZLATÉ RYBCE a pod.

Jeho nejvýznamnějšími animovanými snímky jsou pohádka BAJAJA (1950), film STARÉ POVĚSTI ČESKÉ (1952), které namluvili naši nejlepší herci Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Václav Vydra st., Karel Höger, pohádka DVA MRAZÍCI (1954), této pohádce propůjčili své kouzelné hlasy Vlasta Burian a Jan Werich (Werich byl Trnků častý spolupracovník a přítel) a z několik kapitol románu Jaroslava Haška vytvořený film DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1955) s hlasem Jana Wericha. Trnka byl téměř u všech svých filmů režisérem, scénáristou a výtvarníkem.

V roce 1959 natočil podle námětu Shakespeara animovaně náročný SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ, o pět let později renesanční film ARCHANDĚL GABRIEL A PANÍ HUSA. Ke konci života vytvořil myšlenkově závažné snímky VÁŠEŇ, (1962) KYBERNETICKÁ BABIČKA (1962) a RUKA (1965) se stále aktuálním poselstvím. Vleklá nemoc mu znemožňovala práci, kterou musel v pozdějších letech omezit.

Trnků um nejlépe dokazuje množství ocenění, které za svoji tvorbu získal. Za celý život jich posbíral na padesát! Od vládnoucího režimu byl poctěn dvakrát Národní cenou (1949, 1950) za snímky BAJAJA a CÍSAŘŮV SLAVÍK, Státní cenou (1954), titulem Zasloužilého umělce (1955), Československou cenou míru (1958), Řádem práce (1962), titulem Národní umělec (1963) a roku 1967 byl jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Řadu ocenění si vysloužily jeho filmy i na světových festivalech. Získal Cenu H. Ch. Andersena, Melliésovu cenu za nejlepší animovaný film, na festivalu v Canes dostal hlavní cenu za film ZVÍŘÁTKA A PETROVŠTÍ, na Mezinárodním festivalu animovaného filmu Zvláštní cenu poroty (1965) a desítky dalších. Kritika ho nazývala „Waltem Disneyem Východu“. Jiří Trnka zemřel po dlouhé nemoci 30. prosince 1969 v Praze ve věku pouhých padesáti sedmi let. Byl jedním ze zakladatelů našeho loutkářství i loutkového filmu a proslavil ho jako jeden z mála po celém světě.

1976 – Na Dole Staříč v ostravsko-karvínském revíru došlo k důlnímu neštěstí, které si vyžádalo životy 43 horníků.

1977 – František kardinál Tomášek byl jmenován 34. arcibiskupem pražským

1997 – Designovaný český premiér J. Tošovský oznámil složení své vlády; v 17členném kabinetu zasedli 4 členové ODS (avšak nedelegovaní vedením strany), po 3 lidovcích a členech ODA, 7 nestraníků (do vlády navrženo 9 "nováčků"). Novou vládu jmenoval prezident V. Havel 2. ledna 1998.

2006 – Byl popraven oběšením irácký diktátor Saddám Husajn (* 28. dubna 1937).

Svátky:

Svátek mají David, Evžen a Kolumba.

V občanském kalendáři má dnes svátek David, ačkoli v křesťanském tomu tak bylo již včera. Toto prastaré jméno má zřejmě své počátky v asyrském slově dádu, jež znamená "miláček". Hebrejština si slovo přeměnila na dód. Zdá se, že jméno David je přezdívka. Původně znělo Davidu a říkalo se tak náčelníkovi nějaké ozbrojené skupiny bojovníků.

Nejslavnější nositel tohoto jména - židovský král David - takovým velitelem v mládí byl, a stavěl se na odpor dokonce samému králi Saulovi. Jeho příběh se již vypráví celá staletí. David přišel z Betléma ke dvoru krále Saula a měl jej rozptylovat hrou na harfu a zpěvem. Po nějakém čase vypukla válka mezi Židy a Filištíny (Filistaiové, Pelištejci). David se jednou vracel z návštěvy u otce a narazil na královské vojsko, které se právě chystalo k boji. Filištíni měli ve svém středu neuvěřitelně silného bojovníka - obra jménem Goliáš. Ten se bavil tím, že vyzýval Izraelce na souboj a všechny je hravě porážel, čímž celé židovské vojsko silně deprimoval. Další běh událostí je již dostatečně známý. Malý David přemohl obra Goliáše jenom prakem a svým důvtipem, Filištínci se rozprchli a židovské vojsko získalo velkou kořist. Král Saul se však místo radosti z porážky nepřítele začal obávat o svůj trůn a ukládal Davidovi o život. Mladík se nakonec zachránil pouze útěkem do Judských hor, kde vedl oddíl čtyřiceti mužů a bojoval prakticky proti všem. V horách setrval až do Saulovy smrti, po níž se stal židovským králem. Přenesl královské sídlo z Hebronu do Jeruzaléma, který dobyl. Zemřel po čtyřicetiletém panování a před svou smrtí jmenoval svým nástupcem syna Šalamouna.

V církevním kalendáři má dnes své jmeniny Evžen nebo také Eugen. Toto jméno znamená doslovně "urozený" či ještě přesněji "blahorodý". Jeho počátky hledejme až ve starém Řecku ve slově eugenés.

Evžen byl arcibiskupem v kastilském městě Toledu. V římském kalendáři měl svátek 13. listopadu. Byl prý to neobyčejně vzdělaný člověk a napsal mnohá učená pojednání, ale také několik básní. Další Evžen měl jmeniny 15. listopadu a byl přítelem a žákem francouzského národního světce Denise, který byl v roce 286 popraven na pařížském Montmartru. Evžen se stal hlavou křesťanské obce a dočkal se stejného konce jako jeho učitel.

V kalendáři má dnes svátek také Kolumba ze Sens. O jejím životě máme spíše legendární pojednání. Ve středověku patřila především ve Francii k nejvíce uctívaným světicím. Podle tradice pocházela buď ze Sens, nebo ze španělské Zaragozy. Prý odmítla ruku syna císaře Aureliana, za což se dočkala v roce 273 popravy. Kolumbin kult je doložen již v 6. století. Král Chlothar III. založil na Kolumbině hrobě v Sens klášter Ste-Colombe-les-Sens, který byl ovšem v roce 1792 za revoluce zcela zničen. Vedle Sens byla Kolumba uctívána i ve Flandrech, Rimini a její kostel je i v Kolíně nad Rýnem.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje