Vzpomínáček - 3. srpna - Karel Fiala a Alexandr Solženicyn

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 3. srpna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Bitva u Saucourtu, Kolumbus vyplul na svou první výpravu, moravský sněm v Brně, patent o výrobě příze a plátna v Českém království, otevřen operní dům La Scala, Německo vyhlásilo válku Francii a napadlo Belgii, Karel Fiala, Radiojournal na Slovensku, sprint Jesse Owense, mise lorda W. Runcimana, dva ústavní dekrety, Vítězslav Jandák, USS Nautilus na Severním pólu, 3. srpen 1968, Zdeněk Buchvaldek, Gabo Zelenay, Alexandr Solženicyn, Robert Bakalář..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

881 – Bitva u Saucourtu - Ludvík III. porazil Vikingy

1492 – Kryštof Kolumbus vyplul ze Španělska na svoji první výpravu.

1618 – Zahájen moravský sněm v Brně za účasti krále Ferdinanda, který žádal jménem císaře, aby stavové povolili průchod císařského vojska do Čech a aby polovina moravského vojska byla dána k dispozici císaři.

První žádosti stavové vyhověli, druhá byla zamítnuta.

1750 – Vídeňská vláda vydala patent o výrobě příze a plátna v Českém království; v patentu se poukazovalo na to, že se v Čechách vyrábí nestejnoměrná příze, proto byly stanoveny technologické postupy.

1778 – V Miláně byl otevřen operní dům La Scala.

1914 – První světová válka: Německo vyhlásilo válku Francii a napadlo Belgii.

1925 – Narodil se Karel Fiala, český zpěvák a herec

Karel Fiala pochází z Ostravy a původně se vyučil kominíkem, jeho zájem o zpěv jej pak ale přivedl na Státní konzervatoř do Prahy, kterou absolvoval v roce 1952.

Poté dva roky působil v Národním divadle a od roku 1956 byl několik desetiletí jako tenor sólistou Hudebního divadla v Karlíně.

Za zmínku stojí jeho role v operetách Rosemarie, My Fair Lady nebo Veselá vdova. Od poloviny padesátých let se začínal uplatňovat také ve filmu, byť v malých rolích.

Hlavní roli Dalibora dostal ve filmovém přepisu opery DALIBOR (1956), zaznamenat jej můžeme také v dodnes známé pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959). Karel Fiala je dodnes známý de facto jedinou filmovou rolí, a to sice ve slavné parodii LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA (1964); zde překvapivě ochotně přistoupil na to, že bude pouze hrát, zatímco zpěv přenechal tehdy začínajícímu Karlu Gottovi. Slibný start ke kariéře však zůstal bez odezvy a Karel Fiala se nadále ve filmu objevil jen výjimečně a opět v malých úlohách. Do jisté míry je to dáno i faktem, že od roku 1947 byl členem Komunistické strany, z níž ale po roce 1968 vystoupil a jako nestraník neměl takové možnosti uplatnění. V roce 1988 byl nicméně jmenován zasloužilým umělcem.

Karel Fiala je potřetí ženatý a má čtyři syny.

1926 - začátek rozhlasového vysílání na Slovensku (Radiojournal)

1936 – Olympijské hry v Berlíně: v běhu na 100 metrů zvítězil americký sprinter Jesse Owens.

1938 – V ČSR zahájila svou činnost mise lorda W. Runcimana jako prostředník při jednání československé vlády se Sudetendeutsche Partei; v duchu politiky appeasementu usilovala mise o dohodu západních mocností s nacistickým Německem, snažila se přemlouvat Hodžovu vládu k maximálním ústupkům vůči henleinovcům (18. srpna jednání Runcimana na Červeném Hrádku s Henleinem, 19. srpna jednal s premiérem Hodžou, 23. srpna s prezidentem Benešem).

1944 – V Londýně vydány dva ústavní dekrety: č. 10/1944 Sb. o dočasné správě osvobozeného území, kterým se zřizoval úřad pro správu v čele s vládním delegátem jmenovaným prezidentem; č. 11/1944 Sb. o obnovení právního pořádku (platily předpisy vydané do 28. září 1938).

1947 – Narodil se Vítězslav Jandák, český politik a herec

1958 – Atomová ponorka USS Nautilus dosáhla jako první plavidlo Severního pólu.

1968 – V Bratislavě se koná společná porada představitelů ČSSR, Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR. V prohlášení je mj. zdůrazněno, že ochrana a upevnění socialistických vymožeností v jednotlivých socialistických zemích jsou společnou internacionální povinností každé socialistické země a všech zemí navzájem. Přijaté prohlášení naznačovalo, že "bratrské strany nikomu nedovolí vrazit klín mezi socialistické státy" a že problémy vyřeší "vzájemnou pomocí a podporou".

Pracovník sekretariátu ÚV KSČ Radko Kaska, pomocník D. Koldera, předal tajně L. Brežněvovi tzv. „první zvací dopis“ (teprve po otevření archivů v 90. letech se ukázalo, že dopis podepsali V. Biĺak, D. Kolder, A. Indra, O. Švestka a A. Kapek, kteří žádali přímo L. Brežněva o vojenskou pomoc.)

Podle oznámení ministerstva národní obrany opustily čs. území poslední vojenské jednotky Varšavské smlouvy, které se účastnily velitelsko-štábního cvičení ve dnech 20. až 30, června.

Na zasedání Ústředí novinářů ČSSR v Bratislavě byla vznesena kritika nedostatečné informovanosti o jednáních v Čierné nad Tisou a Bratislavě. Mezi novináře přišel O. Černík a poskytl podrobné informace o programu jednání šesti komunistických stran v Bratislavě.

1987 – Zemřel Zdeněk Buchvaldek, český herec (* 15. ledna 1928)

2003 – Zemřel Gabo Zelenay, slovenský legendární rozhlasový sportovní komentátor, moderátor a redaktor (* 26. listopadu 1922)

2008 – Zemřel Alexandr Solženicyn, ruský spisovatel (* 11. prosince 1918)

Alexandr Solženicyn byl světově proslulý ruský spisovatel, muž, který se stal svědomím Ruska. Jeho díla patří mezi politickou literaturu, jsou dokumentem o represáliích, koncentračních táborech a vězeních všech sovětských dob.

Alexandr Solženicyn prožil dětství a mládí v Rostově na Donu. Absolvoval Fyzikálně-matematickou fakultu Rostovské univerzity. Dálkově studoval Institut dějin filozofie a literatury v Moskvě. Od roku 1941 bojoval na frontách II. světové války, stal se velitelem dělostřelecké baterie. V únoru roku 1953 byl vězněn zprvu v moskevské Ljubjance, později v kárných táborech a vězeňském výzkumném ústavu.

V roce 1953 onemocněl Alexandr Solženicyn rakovinou. Léčil se na onkologické klinice v Taškentu.

Od roku 1956, kdy byl propuštěn, žil ve vyhnanství ve Střední Asii. Tehdy začala jeho spisovatelská dráha. Rok po propuštění byl rehabilitován, do roku 1962 byl učitelem matematiky a fyziky.

Postoje Solženicyna vůči spisovatelské organizaci, jeho mravní neústupnost, vedly v roce 1969 k jeho vyloučení z řad organizace. Romány Rakovina a V kruhu prvním vyšly v samizdatu a byly otištěny na Západě, kde měly velký úspěch.

V roce 1970 byla Solženicymu udělena Nobelova cena, nebylo mu však dovoleno osobně si ji převzít. Politická kampaň proti Solženicynovi sílila a vyústila v únoru 1974 v jeho deportaci ze země. Žil s rodinou v Německu a ve Švýcarsku, v roce 1974 se odstěhoval do USA. V roce 1994 se vrátil z emigrace zpět do Ruska. Uvítání však nebylo tak velkolepé, jak by čekal.

Po návratu do Ruska poměrně rychle upadl Alexandr Solženicyn v zapomění. To občas přerušila mediální zpráva o nějakém jeho kontroverzním výroku. Sám spisovatel o velkou publicitu nestál. Jeho životní téma příliš Rusy nezajímalo. V roce 2007 ho navštívil tehdejší ruský prezident Vladimír Putin, s nímž našel Solženicyn v mnoha směrech společnou řeč. Oba se shodli na tom, že Rusko stojí morálně nad Západem a že musí být znovu mocným impériem.

2011 – Zemřel Robert Bakalář, český a československý sportovní novinář, televizní redaktor a sportovní komentátor (* 6. června 1940)

Svátky:

Svátek mají Miluše, Lydie, Nikodém, Gamaliel a Burchard.

V občanském kalendáři slaví dnes svůj svátek Miluše. Někteří badatelé se domnívají, že se jedná o domáckou formu jména Miloslava, které má základ ve slovech "milý" a "sláva". Jiní tvrdí, že Miluše je přeloženou latinskou Amatou či francouzskou Aimée.

V církevním kalendáři dnes najdeme také ženské jméno. Je jím Lydie. Jméno má prastaré počátky, dříve se jím označovala země ležící uprostřed západního pobřeží Malé Asie. Pokud se tak jmenovala žena, znamenalo to, že pochází právě z této krajiny. Dnes si připomínáme patronku barvířů, která toto pěkné jméno také nosila. Narodila se na počátku 1. století v Thyatiře (Malá Asie). Podle tradice prý obchodovala s purpurem. Po jednom kázaní sv. Pavla se nechala s celou rodinou pokřtít, a stala se tak první křesťankou ve Filippech (Řecko). V pozdějších letech ze všech sil pomáhala nejrůznějším misionářům. Zemřela asi v polovině 1. století.

Dnes si také připomínáme jména Nikodém a Gamaliel. Oba byli Židé a Nikodém byl členem synedria čili sanhedrinu, což byla židovská velerada v Jeruzalémě. Po smrti Ježíše Krista pomáhal Josefovi z Arimatie sejmout jeho zmučené tělo z kříže a pohřbít je do skalní hrobky. To samozřejmě neušlo ve městě pozornosti a mnozí Nikodéma hned napadli, že patří mezi Ježíšovy pokračovatele, a označili jej za buřiče. Následovalo vyloučení z velerady, ale mnohým to bylo málo a prosazovali jeho ukamenování. Nešťastný Nikodém už byl smířen s osudem a čekal na svou smrt. V každém společenství se však vždy najde moudrý člověk, který ještě dokáže utlumit vzduté vášně. V sanhedrinu jím byl jeden z předních členů představenstva Gamaliel. Nikodém měl skutečně veliké štěstí, neboť jeho přímluvce byl navíc největším znalcem zákonů a všemi respektovaný muž. Nikodéma zachránil a ve své spravedlnosti šel ještě dál, neboť později hájil před soudem v Jeruzalémě také apoštoly Petra a Jana.

Dnešního dne má svátek také Burchard. Narodil se v 11. století a byl prvním proboštem premonstrátského kláštera ve württemberském Rotu, který založil Hema z Wildenburgu v roce 1126. Někteří badatelé soudí, že pravděpodobně přišel ze slavného kláštera Prémontré, kolébky tohoto slavného řádu. Pod Burchardovým svědomitým vedením dosáhlo nejstarší švábské premonstrátské opatství velkého rozkvětu. Pověst o učenosti a bohabojnosti rotských mnichů se rozšířila nejen po Německu, ale pronikla i do zahraničí, a zanedlouho stálo před branou kláštera mnoho mužů, žádajících přijetí do řádu. Probošt Burchard zemřel 3. 8. 1140.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje