Vzpomínáček - 3. listopadu - Charles Bronson, Monica Vitti a Lajka
Události:
1414 – M. Jan Hus dorazil do Kostnice, kde o dva dny později zahájil papež Jan XXIII. jednání koncilu.
1493 – Kryštof Kolumbus poprvé spatřil ostrov Dominika v Karibském moři.
1527 – Korunovace Ferdinanda I. uherským králem ve Stoličném Bělehradě. Jan Zápolský požádal o pomoc Turky.
1618 – Císařské vojsko opustilo (pod tlakem Thurnových jednotek, které byly posíleny 3 tisíci muži krnovského markraběte Jana Jiřího Krnovského) pelhřimovský tábor a dalo se na ústup do jižních Čech. Moravská vojenská hotovost se u Jihlavy rozešla.
1622 – Na brněnské radnici bylo vyneseno dalších 20 rozsudků smrti; na přímluvu kardinála Dietrichštejna a Karla st. ze Žerotína jim byly tresty smrti změněny na tresty vězení na Špilberku.
1760 – Vojsko Fridricha II. zvítězilo nad rakouskými oddíly generála Laudona v bitvě u Torgavy v Sasku. Rakušanům se ani tentokrát nepodařilo trvale obsadit Slezsko a museli se stáhnout na zimu do východních Čech.
1914 – První světová válka: Začala Bitva o Tangu (konec 5. listopadu).
1918 – Rozvášněný dav (po návratu z tábora na Bílé hoře) strhl mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze.
Zástupci Němců na jižní Moravě ustavili provincii Deutschsüdmähren s centrem ve Znojmě (v čele O. Teufel); šlo o pás pohraničních okresů od Jaroslavic po Mikulov, zabíhající až na Hustopečsko a Pohořelicko. Současně i šumavští Němci vytvořili další rakouskou provincii Böhmerwaldgau (od Českého Krumlova k Prachaticím, které byly střediskovým městem této provincie).
Polsko vyhlásilo nezávislost na Rusku.
1921 – Narodil se Charles Bronson, americký filmový herec († 30. srpna 2003)
Charizmatický přestavitel drsných chlapů exotického vzezření Charles Bronson, vlastním jménem Charles Dennis Buchinski, se narodil 3. listopadu 1921 v Ehrenfeldu v Pensylvánii jako jedno z patnácti dětí chudých polských přistěhovalců. Po střední škole se připojil ke svému otci a bratrům pracujícím v dolech, ze kterých si odnesl doživotní strach z uzavřených prostor. 1943-1945 sloužil u válečného letectva v Tichomoří a po návratu domů se živil všelijak, mj. jako boxer. S herectvím začal proto, že ho přitahovaly obrovské peníze točící se v šoubyznysu a během honu na čarodějnice v první polovině 50. let si změnil jméno na Bronson, protože slovanská jména tehdy budila podezření.
Na stříbrném plátně debutoval ještě pod svým rodným jménem malou rolí v komedii s Gary Cooperem YOU´RE IN THE NAVY NOW (1951). V následujícím roce si zahrál hned v sedmi filmech, ale v pěti z nich se ani neobjevil v titulcích.
První výraznější role přišla v roce 1953 v 3-D hororové klasice DůM VOSKOVÝCH FIGURÍN, kde se objevil ve vedlejší roli Igora. Mezi kriminálky a dramata převažující do té doby v jeho filmografii se koncem 50. let stále častěji vkrádaly westerny (VERA CRUZ, APAČ), ve kterých to brzy dotáhl na hlavní role (SHOWDOWN AT BOOT HILL, MACHINE-GUN KELLY) a na samém konci 50. let dokonce dostal vlastní krimi seriál „MAN WITH A CAMERA“ (1958-1960).
Většinu svých nejlepších snímků si připsal v 60. letech, která odstartoval rolí irsko-mexického pistolníka Bernarda O´Reillyho, jednoho ze SEDMI STATEČNÝCH (1960) ve stejnojmenné westernové klasice Johna Sturgese. Ten jej o dva roky později obsadil do dalšího svého hvězdně obsazeného snímku, válečného dramatu VELKÝ ÚTĚK (1963), kde si Bronson shodou okolností zahrál postavu postiženou klaustrofobií, kterou sám trpěl. Do třetice pak vyšperkoval famózní herecký ansámbl jiného populárního válečného snímku TUCET ŠPINAVCů (1967) Roberta Aldriche. 60. léta uzavřel svou nejvýznamnější rolí tajemného mstitele přezdívaného Harmonika v proslulém westernovém eposu TENKRÁT NA ZÁPADĚ (1968) Sergia Leoneho, který o Bronsonovi prohlásil, že je to nejtalentovanější herec s jakým kdy pracoval.
V Evropě, kde se po těchto snímcích stal nesmírně populárním, následně natočil několik filmů, z nichž stojí za zmínku zdařilý krimi thriller CESTUJÍCÍ V DEŠTI (1969) či koprodukční western RUDÉ SLUNCE (1971) s pozoruhodným mezinárodním obsazením Toshiro Mifune, Alain Delon, Ursula Andress a Bronson. Ve stejném roce jako natočil RUDÉ SLUNCE získal také Zlatý glóbus pro „nejpopulárnějšího herce na světě.“
Velmi dobře si vedl i po návratu do států v 70. letech, kdy počínaje mafiánským snímkem VALACHIHO SVĚDECTVÍ (1972) vyměnil westerny a válečné filmy za neméně úspěšné krimithrillery z městského prostředí. V témže roce také zahájil westernem CHATOVA ZEMĚ velmi plodnou spolupráci (celkem 7 filmů) s britským režisérem Michaelem Winnerem. Z ní záhy vzešlo po O´Reillym a Harmonikovi jeho třetí nejslavnější alter ego, architekt Paul „Mstitel“ Kersey z kriminálního dramatu PŘÁNÍ SMRTI (1974). Kontroverzní snímek nabízející, podobně jako Siegelův DRSNÝ HARRY nebo pozdější Scorseseho TAXIKÁŘ, v době stoupající pouliční kriminality brutální sílu jako její řešení, se dočkal obrovského ohlasu a čtyř nepříliš vydařených pokračování.
Publikum se ho v této roli nemohlo nabažit (před ním byla nabídnuta Stevu McQueenovi či Henry Fondovi) a tak v tomto duchu jednala i většina jeho hrdinů ve filmech z 80. let, béčkových akčních thrillerech jako 10 MINUT DO PůLNOCI (1983), ZLOČINY MUŽů (1984), MURPHYHO ZÁKON (1986), POSEL SMRTI (1988) či VĚCI O KTERÝCH SE NEMLUVÍ (1989). Většina z nich vznikla v produkci béčkových izraelských producentů Menahema Golana a Yorama Globuse a režíroval je Bronsonův druhý dvorní režisér Jake Lee Thompson (natočili spolu 8 filmů), který nahradil Michaela Winnera, s nímž se Bronson rozešel po třetím PŘÁNÍ SMRTI (1985).
Důstojným epilogem Bronsonovy herecké kariéry se stala první polovina 90. let, kdy docela úspěšně přestoupil do televize a natočil předchozí brutality zbavené snímky jako dobrodružného MOŘSKÉHO VLKA (1993), krimi DONATO A DCERA (1993) a rovněž kriminální trilogii RODINA POLICAJTů (1995, 1997, 1999). Jediným jeho filmem z této doby uvedeným v kinech bylo poslední, páté PŘÁNÍ SMRTI (1995). Poslední léta svého života trpěl Alzheimerovou chorobou a v roce 2003 zemřel jako předposlední žijící „statečný“ v nemocnici v Los Angeles na zánět plic. Od roku 1968 byl ženatý s herečkou Jill Ireland, se kterou se poprvé seznámil na natáčení VELKÉHO ÚTĚKU a kterou si vzal o dva roky později. Zahrál si s ní v řadě filmů (CESTUJÍCÍ V DEŠTI, ZLÉ ČASY, PŘÁNÍ SMRTI II, ÚKLADNÁ VRAŽDA aj.) a mají spolu dceru.
1931 – Narodila se Monica Vitti, italská filmová herečka († 30. srpna 2003)
Představitelka chladné smyslnosti, a jedna z nejvýraznějších italských filmových hereček 50., 60. a 70. let, Monica Vitti absolvovala Akademii dramatických umění v Římě, aby hned odstartovala svoji profesionální kariéru - nejprve však na jevišti. Také v dalších letech se v její bohaté kariéře střídal film s divadlem, tak jako tragické role s komickými...
„Na divadle jsem dostávala role ve veselohrách i vážných hrách“ říká o své kariéře Vitti, „v repertoáru se střídali Ionesco a Brecht, Feydeau a Osborne.
Totéž jsem si přála dosáhnout ve filmu. Podařilo se mi to a jsem ráda. Komedie je cosi nesmírně důležitého, zejména dnes může být důležitější než drama. Neexistuje tak vážný námět, abychom se na něj nemohli dívat brýlemi humoru.“
V roce 1954 vytvořila svoji první roli ve filmu Ettore Scola RIDERE RIDERE RIDERE. Většina z jejích rolí z padesátých let splývala v jedno, ocenění se jí dostalo až s L´AWENTURA (1960) Michelangela Antonioniho. Také hrála v Antonioniho L´ECLISE, ČERVENÁ PUSTINA, NOC. Potom přišly úspěchy Monicy, jakožto komediální herečky, za roli v komedii DEVČE S PISTLÍ získala Stříbrnou stužku italské kritiky. Byla také poctěna Zlatým globusem. Úspěch jí zaručily další filmy MÁ LÁSKO, POMOZ MI a DRAMA ŽÁRLIVOSTI s Marcelem Mastroiannim. Vrcholu kariéry tedy dosáhla v žánru filmových komedií.
O svém filmovém projevu řekla: „Když točím, musím naprosto zapomenout na svou divadelní průpravu. Italští filmoví režiséři si nevybírají divadelní herečky - říkají o nich, že recitují. Hned na počátku své filmové dráhy jsem pochopila, že musím začít od píky, že musím dělat něco naprosto jiného. Moje herecká technika spočívá v tom, že nemám vůbec žádnou techniku, že všechno vynalézám od a do zet, bez šablon. Všechno svěřuji danému okamžiku: výraz, mimiku, hlas, intonaci. Tak lze dosáhnout prostoty, přirozenosti, věrohodnosti, jaké bych se jinak nedopracovala.“
Jejím ohlášení se Hollywoodu byl film ASIDE BLAISE (1966). Ačkoli režisérem byl uznávaný Joseph Losey, snímek byl kritikou označen za zklamání... V dalších obdobích se Monica Vitti objevovala v projektech s různou kvalitou a poměrně sporadicky - s výjimkou vysoce ceněného filmu Louise Bunuela LE FANTOME DE LA LIBERTÉ (1974). V roce 1989 se pokusila začít s vlastním scénářem ve filmu SCANDALO SEGRET, který i režírovala.
1937 – Založena Společnost přátel demokratického Španělska (v čele s doc. J. Fischerem) legalizací Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. Rozpuštěna byla po 15. březnu 1939.
1954 – Uvedení filmu Godzilla v Japonsku.
1957 – Sputnik 2 vynesl do kosmu psa Lajku, první zvíře ve vesmíru.
Lajka byl pes, který se jako první živý tvor pocházející z planety Země dostal do vesmíru. Stalo se tak na palubě sovětské družice Sputnik 2 v listopadu 1957.
V laboratoři byli vybráni tři psíci, toulající se v ulicích Moskvy, fenky sibiřského loveckého psa lajky. Jmenovali se Albina, Limončik (původně Kudrjavka) a Mojka. Po jejich přípravě k letu, kdy se adaptovali na kašovitou stravu a malý prostor, byla vybrána dvouletá Limončik (Citronek). Byla přejmenována na Lajku.
Z kosmodromu Bajkonur byla Lajka dne 3. listopadu 1957 vyslána na palubě sovětské 800 kg družice Sputnik 2 do vesmíru. Její návrat nebyl nikdy plánován, takže se stala zároveň první obětí dobývání vesmíru.
V původních plánech údajně měla být usmrcena bezbolestně (podáním otráveného jídla). Zahynula pravděpodobně v rozmezí 5 až 7 hodin po startu na následky stresu a přehřátí, Sovětský svaz vydal o její smrti víc rozdílných prohlášení. V důsledku neoddělení některých částí nosné rakety přestala fungovat regulace teploty uvnitř Sputniku a ta se zvýšila na 40 stupňů.
Lajka byla námětem mnoha poštovních známek po celém světě.
1968 – List Neues Deutschland v článku „SED a KSČ“ obviňuje čs. státní a stranické vedení, že provádí politiku dvojí tváře.
Polský deník Trybuna Ludu přináší rozsáhlý článek „Československo od ledna do srpna“, který byl otištěn v souladu s návrhem W. Gomulky, aby byla zahájena v ústředních orgánech obou bratrských stran vzájemná diskuse.
1969 – Do funkce tajemníka ÚV KSČ byl schválen Jan Fojtík.
1976 – Došlo k jmenování "staronových" představitelů České národní rady (E. Erban), české vlády (J. Korčák) a federální vlády (L. Štrougal).
1989 – Polští a českoslovenští disidenti zorganizovali ve Vratislavi konferenci o střední Evropě, kam přijelo na 5 tisíc lidí z Československa, když další stovky byly zadrženy na hranicích.
1992 – Na shromáždění signatářů v Praze ukončila svou činnost Charta 77; již 12. prosince t. r. se 154 signatářů rozhodlo pokračovat v činnosti Charty jako nadstranického společenství občanů.
2009 - český prezident Václav Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu
Svátky:
Svátek mají Hubert a Martin (de Porres).
Dnes bychom nalezli v občanském, ale i světovém církevním kalendáři Huberta. Toto původně germánské jméno Hug(u)beraht znamená, že jeho nositel je "duchaplným člověkem".
Toto jméno nosí velice oblíbený světec Hubert z Maastrichtu-Tongernu-Lutychu. Patří mezi řadu světců, jejichž skutečný život je zcela překryt legendou. Dnes již nikdo neví, že byl biskupem a vykonal pro jemu svěřené křesťany mnoho dobrého - téměř každý zato ví, že Hubert je patronem myslivců a lesníků. Jako ochránce jej ovšem uctívají také řezníci, kožešníci, soustružníci, slévači, optici a matematici. Podle již zmíněné legendy pocházel Hubert z akvitánského šlechtického rodu a světlo světa spatřil kolem poloviny 7. století. Brzy se oženil, ale jeho žena zemřela při porodu. Zlomen bolestí se mladý vdovec uchyloval do lesů a zapomnění hledal v lovu. Při honbě prý jednou na Velký pátek spatřil jelena, který měl mezi parohy jasně zářící kříž. Tento zážitek jej přesvědčil, že je nutné, aby se věnoval službě Bohu. Jak cítil, tak i učinil. Brzy nato přijal kněžské svěcení a jako šiřitel křesťanství působil v Brabantu. Brzy mu nikdo neřekl jinak než "apoštol Arden". Kdy byl vysvěcen na biskupa, to se již asi nikdy nedovíme. Jisté je, že své biskupské sídlo přeložil z Maastrichtu do Lutychu. Zde na místě, kde byl zavražděn jeho učitel sv. Lambert, nechal vystavět katedrálu. Jinak věnoval celou svou pozornost christianizaci Arden; roli, kterou zde sehrál, lze sotva docenit. Hubert zemřel 30. května roku 727 v Tervuerenu. Již v roce 743 byly jeho ostatky vyzvednuty a kolem roku 825 se dostaly do Andagia v Ardenách, které se dnes jmenuje Sv. Hubert. Jako u řady jiných francouzských světců, i Hubertovy ostatky zůstávají nezvěstné. Může za to francouzská revoluce, která se nezastavila ani před hroby.
V českém církevním kalendáři je dnes připomínán Martin de Porres. Narodil se 9. prosince 1569 jako syn španělského šlechtice a černošky v Limě, hlavním městě Peru. To předznamenalo celý jeho život. Barva kůže mu přinášela jenom utrpení a nadávky. V útlém mládí vstoupil do dominikánského řádu a jako laický bratr v něm prožil celý život. Byl neobyčejně zručný, a tak v klášteře pracoval jako holič a zemědělský dělník. Od dětství se zabýval také studiem bylin, stal se z něho velice nadaný ranhojič a ošetřovatel. Všechno, co měl, rozdal a sám si neponechal zhola nic. Kvůli tomu, že byl mulatem, poznal již od dětství, jak chutná rasismus a další formy násilí a nesnášenlivosti. To jej nikterak neničilo, ale naopak vyzbrojilo. Dokázal totiž řešit všechny spory, problémy a nespravedlnosti s takovou dávkou taktu a citu, že zakrátko v tomto směru neměl konkurenta. A zdá se, že nemá dosud. Proto je Martin de Porres patronem sociální spravedlnosti a rasové snášenlivosti a tolerance. Je proto příznačné, že zrovna dnešního dne staří Keltové věřili, že je dobré začínat nové věci. Zkusme o tom přemýšlet a začněme třeba u tohoto problému.
Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)
Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů a další zdroje
Vlastimil Šantroch
I LOVE YOU
Před čtvrtstoletím, přesněji řečeno přesně před pětadvaceti lety, se čtvrtek 4. května roku 2000 zpočátku jevil jako každý jiný pracovní den. Ranní slunce pomalu pronikalo skrz okna mé kanceláře, když jsem si sedl ke svému stolu.
Vlastimil Šantroch
Vánoční
Milé děti, strýčkové Shaana a Martin pro vás složili Vánoční píseň... užijte si ji a stejně tak si užijte vaše vánoce!
Vlastimil Šantroch
Hlavně se nepo
Ve čtvrtek jsem si jen pro zlepšení nálady napsal (Clareovský) sonet. Byl jsem línej psát k tomu muziku, tak jsem požádal o pomoc Suno AI. Myslím, že to nedopadlo nejhůř. Co vy na to?
Vlastimil Šantroch
Lodyha
Každý poslední čtvrtek v měsíci se scházívá partička básníků, umělců, muzikantů, fotografů a podobných magorů ve vinohradské kavárničce Ka Sha fé. Nejinak tomu bylo i tento čtvrtek.
Vlastimil Šantroch
Dva druhy podzimu v červenci
Dvojí zpracování mého textu Podzim. napsal jsem onehdy báseň, přímo triolet. Líbil se mi, tak jsem k ní dopsal refrén a sloku. Kamarádce se líbil také, tak jsme oba spáchali píseň. Hlasujte v komentářích.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Semir z Kobry 11 má novou roli. Z vojenského náklaďáku vznikl luxusní dům na kolech
Z vojenského náklaďáku luxusní dům na šesti kolech! Obří MAN přezdívaný Semir, pojmenovaný po...
Zvonice, odkud estébáci sledovali ambasády, skrývá nečekané příběhy
Pozorovací stanoviště Státní bezpečnosti z doby totality se v Praze staly po 17. listopadu 1989...
Na ledu v Orlové havarovalo přes dvacet aut včetně hasičů a vězeňské služby
Třiadvacet aut se v pondělí ráno srazilo na zledovatělé silnici v Orlové na Karvinsku. Mezi nimi...
Studenti zlínské univerzity chystají happening na podporu veřejnoprávních médií
Studenti zlínské Univerzity Tomáše Bati (UTB) připravili na úterý další akci na podporu...
Krajští zastupitelé schválili nákup bytů pro Nemocnici Jihlava
Krajští zastupitelé dnes bez rozpravy schválili nákup devíti bytů pro pracovníky Nemocnice Jihlava....
Ostravu vede Vereš z ANO, třetí největší město má nejmladšího primátora od roku 1861
Novým primátorem Ostravy se stal Richard Vereš z hnutí ANO. Ve svých 31 letech to je nejmladší...
- Počet článků 918
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1689x























