Vzpomínáček - 3. května - Pete Seeger a Jiřina Bohdalová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 3. května. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Matyáš Korvín českým králem, Niccolò Machiavelli, Kryštof Kolumbus a Jamajka, obléhání Brna, Pete Seeger, schůzka ministrů zahraničních věcí států Malé dohody, Jiřina Bohdalová, Věra Čáslavská, zákaz kněžím kandidovat v parlamentních volbách, ekonomická reforma pozastavena, 3. květen 1968, Russelův tribunál o Československu, otevření památníku Čs. – sovětského přátelství v Milovicích‚ Margaret Thatcherová premiérkou, společné prohlášení katolických sdružení sudetských Němců a českých exulantů, Českoslovenští hokejisté pošesté mistry světa, první cache pro geocaching, první česká oběť v Afghánistánu, František Sahula..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1469 – Hlasy katolického panstva vedlejších zemí Koruny české a také předáků jednoty zelenohorské byl v Olomouci v biskupském kostele zvolen za českého krále Matyáš Korvín [1469-1490].

Z Olomouce odjel Matyáš do Vratislavi, kde přijal hold stavů slezských a lužických. Matyáš se však nikdy nestal legitimním králem.

Narodil se Niccolò Machiavelli, italský diplomat a stratég († 21. června 1527)

1494 – Kryštof Kolumbus poprvé uviděl zemi, jež byla později nazvána Jamajka.

1645 – Začalo obléhání Brna švédským vojskem generála Torstenssona; Brno se Švédům za 112 denního obléhání ubránilo. Zásluha přičítána veliteli obránců Raduitu de Souches a pomoci oddílů sedmihradského vévody Rákócziho. Torstensson odtáhl na jih do Židlochovic a odtud přes Mikulov do Rakous.

1791 – Sejm (parlament) Polského království přijal ústavu. Byla to první moderní ústava v Evropě a druhá ve světě, v Polsku je nazývána  Konstytucja 3 Maja.  Nyní je to státní svátek v Polsku i v Litvě.

1919 - Narodil se Pete Seeger, americký folkový zpěvák a politický aktivista

Peter Seeger (3. května 1919, New York), také známý jako Pete Seeger, je americký folkový zpěvák a politický aktivista, významný autor folkových písní a protestsongů 50. a 60. let 20. století.

Otec Petera Charles Seeger byl muzikolog. Sourozenci Mike Seeger a Peggy Seegerová byli také hudebníci.

Pete Seeger studoval sociologii na harvardské univerzitě. V roce 1943 se oženil s Toshi-Aline Ohta.

V roce 1935 jej otec vzal sebou na festival lidové hudby v Severní Karolíně a to jej zaujalo tak, že roku 1938 zanechal studia sociologie a vydal se na tramp po USA.

Seeger poznal ve 30. a 40. letech, po absolvování Harvardu, mnoho zajímavých muzikantů a byl jimi ovlivněn.

Byli to např. Woody Guthrie a Leadbelly. Byl zakládajícím členem folkových skupin The Almanac Singers a The Weavers.

The Weavers měli největší úspěch v 50. letech, než byli zařazeni na černou listinu v době McCarthyho honu na komunisty.

V roce 1958 Seeger začal sólovou kariéru a byl znám především svými písněmi jako je Kladivo, Turn, Turn, Turn a We Shall Overcome (Jednou budem dál, založena na spirituálu). V 60. letech Seeger napsal první verzi školy hry na pětistrunné banjo How to Play the Five-String Banjo, která se stala základem pro mnoho hráčů na banjo.

V roce 1966 se Seeger stal spoluzakladatelem organizace Clearwater, která upozorňovala na znečištění řeky Hudson a pracovala na jejím vyčištění. Součástí jejich úsilí bylo v roce 1969 spuštění šalupy Clearwater, která se pak plavila po řece jako učebna a laboratoř.

Pete Seeger byl znám svými komunistickými názory, které zastával ve 30. až 40. letech. Političtí oponenti ho nazývali hanlivými jmény, jak např. Stalinův kanárek. Jeho příznivci ho nazývali Americká ladička a Živý svatý. Příklad prosovětského postoje můžeme vidět během období paktu Ribbentrop-Molotov mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem. V protiválečné nahrávce Songs for John Doe z roku 1941, kde nazývá presidenta Roosevelta „válečným štváčem“, vyjádřil svou nelibost nad jeho stále častějšímu úvahami o konfrontaci s nacistickým Německem. Jako většina členů Komunistické strany USA byl Seeger od podpisu paktu proti jakékoli akci proti Německu, dokud nedošlo 22. června 1941 k napadení Sovětského svazu. Po této invazi se Seeger vrátil ke svým dřívějším názorům jako silný zastánce válečné akce. Byl odveden do armády a sloužil v Pacifiku.

Seeger opustil komunistickou stranu v roce 1950, 6 let před tím, než Chruščovovo odhalení Stalinova kultu osobnosti způsobilo masový odliv členů KS USA. Stal se antistalinistou, ale zachoval si levicové názory.

V roce 1964 odehrál několik koncertů v Československu. Měl veliký úspěch a jeho vystoupení je pokládáno za jeden z impulsů pro rozvoj české folkové a country scény, ale jeho nadšení pro socialismus přijali posluchači rozčarovaní z jeho praktické podoby výrazně hůře. (Tuto scénu zachytil Josef Škvorecký v románu Mirákl.)

Nejznámější písně, které napsal, jsou Where Have All the Flowers Gone (Řekni, kde ty kytky jsou) a If I Had a Hammer (Kladivo, spolu s Lee Hayesem), které byly a stále jsou zpívány mnoha zpěváky na celém světě.

1931 – Byla zahájena schůzka ministrů zahraničních věcí států Malé dohody, vyslovila se záporně k připravované celní německo-rakouské unii.

Narodila se Jiřina Bohdalová, významná česká filmová i divadelní herečka. V anketě Největší Čech obsadila 96. místo.

Dáma českého filmu Jiřina Bohdalová se narodila 3. května 1931 v Praze.

Její otec František Bohdal byl vyučeným truhlářem, matka Marie Bohdalová (roz. Brunnerová) pracovala jako služebná a ve volném čase se s oblibou věnovala ochotnickému divadlu.

V tomto ohledu měla velký vliv i na svou dceru: jako malou ji zapsala do baletní školy Niny Gordon-Mládkové a následně i do komparzu.

Maminčinou zásluhou také zazářila jako dětská hvězdička v němém filmu PIŽLA A ŽIŽLA NA CESTÁCH (1937) nebo v prvorepublikové veselohře MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ (1940).

Roku 1937 začala chodit do základní (tenkrát obecné) školy v pražském Žižkově, ulice Štítného. V roce 1949 úspěšně složila maturitní zkoušku na soukromém dívčím reálném gymnáziu Charity školních sester. Prestože se divadlu a filmu věnovala od malička, na DAMU ji přijali až po třetí zkoušce. Po maturitě si nějakou dobu budovala kariéru učitelky na základní škole v Ostravě, kde se seznámila se svým budoucím manželem Břetislavem Stašem. Studium herectví musela po druhém ročníku přerušit jak z vážných rodinných důvodů tak z narychlo konané svatby s B. Stašem. Za nedlouho se totiž měla narodit jejich dcera Simonka.

Za vážnými rodinnými důvody se po nějakou dobu skrývalo zatčení a vyslýchání jejího otce Státní bezpečností v roce 1954. Tuto neblahou událost poprvé zveřejňuje v úspěšné životopisné knize Měla jsem štěstí na lidi, kterou zpracovala společně s Petrem Horou-Hořejším. V jedné z kapitol se svěřuje i s tím jak StB držela ve vazbě a vyslýchala i jí, o dramatické situaci u soudu, který jejího otce odsoudil na 15 let vězení (z vězení ho propustili až po dlouhých 6 letech). Z této doby se také odvíjeli dohady o tom, proč se jméno Jiřiny Bohdalové objevilo v záznamech StB, proti kterým se herečka bránila s úspěchem i soudně. Po uvěznění otce se rázem musela postarat nejen sama o sebe, ale také o svou matku, kterou postihla srdeční slabost, o svou mladší sestru Jaroslavu a především o svou dceru. Po menších překážkách se vrátila na DAMU, kterou v roce 1957 ukončila rolí v absolventském představení Josefina, kterého se zúčastnil i Jan Werich.

Od Jana Wericha také dostala nabídku na angažmá v Divadle ABC, kterou velmi vděčně přijala. Později hrála i v dalších Městských divadlech pražských. Od roku 1967 až dodnes se však stalo její domovskou scénou Divadlo na Vinohradech. Na scéně Vinohradského divadla excelovala například jako Erži Orbánová v Kočičí hře Istvána Örkönyiho, dramatik Jiří Hubač pro ni napsal Kláru z Domu na nebesích, v někdejším divadle ABC excelovala v hlavní roli tehdy populární veselohry Idiotka.

Ve šťastnějších obdobích herecké kariéry vynikla nejen v postavách komediálně laděných: AŽ PŘIJDE KOCOUR (1963), KRÁL KRÁLŮ (1963), KOMEDIE S KLIKOU (1964), BÍLÁ PANÍ (1965), DÁMA NA KOLEJÍCH (1966), SVĚTÁCI (1969), ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU (1970), ŽENY V OFSAJDU (1971), BULDOCI A TŘEŠNĚ (1981), ale také dramatických: UCHO (1969), BYLI JSME TO MY (1990) a CORPUS DELICTI (1991). Zejména osobité jsou její herecké výkony v rolích, kde je komediální rovina nenapodobitelně propojena s dramatickým napětím: HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK (1964), PĚNIČKA A PARAPLÍČKO (1970), SMÍCH SE LEPÍ NA PATY (1986), JEDNA KOČKA ZA DRUHOU (1993). Za hlavní role ve filmech NESMRTELNÁ TETA (1993) a FANY (1995) si odnesla dva České lvy.

I jako televizní herečka a bavička se nezapomenutelně vepsala do srdcí publika. Převážně po boku Vladimíra Dvořáka ve veleúspěšném zábavném pořadu TELEVARIETÉ vytvořili nezapomenutelnou televizní dvojici, která se na obrazovkách objevovala několik desítek let. Jen s Vladimírem Dvořákem prožili bezmála 40 let spolupráce. Jiřina Bohdalová samozřejmě nemůže chybět ani v různých silvestrovských večerech a nespočtu dalších pořadech. Nezapomenutelné kreace vytvořila i v seriálech jako TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA (1971), F.L. VĚK (1971), CHALUPÁŘI (1975), LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR (1984), PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU (1992) a z posledních let v ČETNICKÝCH HUMORESKÁCH (1997-2007), POJIŠŤOVNĚ ŠTĚSTÍ (2004) a v PŘÍKOPECH (2006).

Svůj nezaměnitelný hlas propůjčila mnoha kresleným, především večerníčkovým postavičkám a neodmyslitelně tak vytvořila úžasný pohádkový svět nejen dětem. I dnešní děti se nemohou odtrhnout od VEČERNÍČKŮ jako POHÁDKY Z MECHU A KAPRADÍ (1968), RÁKOSNÍČEK (1976), MALÁ ČARODĚJNICE (1983), O SKŘÍTKU RACOCHEJLOVI (1997) ad. Objevila se i v mnoha pohádkách, povídkách, televizních filmech, seriálech, inscenacích a různých vlastních pořadech. Své mamince také velmi ráda asistovala u různých domácích činnostech, hlavně ale u vaření. Asi jen málokterá herečka umí tak dobře vařit jako právě paní Jiřina. I dnes běží v televizi velmi oblíbený pořad DOBRÁ RADA NAD ZLATO, který Jiřina Bohdalová částečně připravuje a moderuje.

Za svůj umělecký život dostala Jiřina Bohdalová nebo-li láskyplně přezdívaná „Bohdalka“ řadu prestižních ocenění. Bezesporu je královnou české filmové komedie; jako třetí se totiž loni umístila v anketě Král filmového úsměvu století, a to hned za Vlastou Burianem a Vladimírem Menšíkem. Dvakrát získala Českého lva a osmkrát za sebou vyhrála televizní diváckou cenu TýTý.

Během své herecké kariéry si zahrála a určitě si ještě zahraje po boku mnoha slavných i méně slavných kolegyň a kolegů. S jedním z nich, s hereckým partnerem z filmu UCHO (1969) Radkem Brzobohatým, se podruhé vdala. I toto manželství však po 12 letech skončilo rozvodem. S oběma svými manželi však zůstala Jiřina Bohdalová v kontaktu – jsou přáteli. Ve svém volném čase, kterého není příliš mnoho, se herečka věnuje své zahrádce, vnukům Markovi (nar. 1987) a Vojtěchovi (nar. 1995), dceři Simoně Stašové, která je neméně úspěšnou herečkou nežli její maminka, a podvědomě i svým divákům?

Nakonec by se snad hodil citát režiséra Z. Zelenky: „Jiřina Bohdalová je výjimečná. Někdo je dobrý v divadle, jiný ve filmu nebo estrádě. Ona ve všem. Kdyby žila v jiné době a jinde, byla by jednou z nejslavnějších a nejbohatších hereček světa. Takový komediální talent by nemohl ujít pozornosti hollywoodských filmařů.“ My všichni jsme však rádi, že žije teď a tady. O kolik krásného bychom přišli, kdyby tady s námi nebyla?

1942 – Narodila se Věra Čáslavská, československá gymnastka. V anketě Největší Čech obsadila 46. místo.

1948 – Biskupská porada v Olomouci vydala zákaz kněžím kandidovat v nastávajících parlamentních volbách a věnovat se politické činnosti.

1966 – Byly na zasedání ÚV SČSN připomínky k zásadám nového tiskového zákona. Bylo vzpomenuto 20. výročí založení MON (Mezinárodní organizace novinářů).

1967 – ÚV KSČ na svém zasedání zablokoval první důležitá ekonomická opatření mířící k přechodu od centralisticko-byrokratického řízení k decentralizovanému plánovitému řízení; mj. odebral podnikům finance, aby nebyly bohatší než stát, a rozhodl nepokračovat v rozšiřování tzv. volných či limitních cen a přijal administrativní cestou další protiinflační opatření. Ekonomická reforma byla pozastavena.

1968 – V Národním shromáždění bylo schváleno programové prohlášení vlády; za jeden z hlavních úkolů považovala vláda přípravu federace. To již vyjádřila ve svých usneseních z 12. a 24. dubna

Ministr národní obrany M. Dzúr potvrdil, že při návštěvě sovětského maršála I.I. Jakubovského se jednalo o společném cvičení armád Varšavské smlouvy na území naší republiky, jehož rozsah má být ještě upřesněn.

Bylo vydáno prohlášení čs. kontrarozvědky k používání technických prostředků a metod v její činnosti. Jsou určeny proti nepřátelským špionážním službám, musí být utajovány, což není v rozporu s ústavou.

Manifestační volná tribuna na Staroměstském náměstí v Praze za účasti 4000 občanů vyslovila požadavek vzniku opoziční strany a vyjádřila podporu studentům, kteří demonstrují v Polsku.

Podle průzkumu veřejného mínění pokládaly dvě třetiny dotázaných občanů současný obrodný proces za trvalou změnu, 75 procent očekává, že současné dění přispěje k posílení socialismu a 88 procent věří v posílení demokracie.

Čs. rozhlas oznámil, že východoněmecké orgány začaly rušit jeho vysílání v německém jazyce.

Na jednání mezi Maďarskem a Jugoslávií v Budapešti se uvažovalo o možnosti užší spolupráce těchto dvou zemí a Československa.

Na brífinku amerických novinářů požádal State Department, aby byla snížena publicita o Československu v americkém tisku. Odůvodnil to údajným zájmem USA vyhnout se obvinění z ovlivňování vývoje v Československu a nezhoršovat své vlastní vztahy se SSSR.

1969 – V Londýně jednal tzv. Russelův tribunál o Československu: 1. skutečná situace na jaře 1968 a nyní, 2. význam a důsledky těchto událostí pro mezinárodní socialistické hnutí, 3. důvody a podstata invaze a jejich teoretické implikace, 4. ohlas mezinárodního a komunistického hnutí. (Bertrand Russel, významný britský filozof, nositel Nobelovy ceny, žil v letech 1872 – 1970, a jím svolávané tribunály na mezinárodní úrovni se zabývaly aktuálními otázkami politiky a morálky.)

1971 – Schůze sekretariátu schválila složení delegace k otevření památníku Čs. – sovětského přátelství v Milovicích‚ místa jedné z největších posádek sovětských vojsk v ČSSR. Dále bylo jednáno o budování Domů politické výchovy v ČSR.

ČTK oznámila, že v předchozích dnech zadržely orgány Veřejné bezpečnosti na šest tisíc osob.

1979 – Britskou premiérkou se stala Margaret Thatcherová. Stala se tak první ženou v této funkci.

1985 – Katolická sdružení sudetských Němců (Sdružení Ackermann-Gemeinde) a českých exulantů (Opus bonum) vydala společné prohlášení ke 40. výročí ukončení II. světové války, v němž se přihlásila k celé historické pravdě, provázející česko-německé soužití; vyhlášení rozhodně odmítlo jakékoli lži a dezinformace.

Českoslovenští hokejisté se pošesté stali mistry světa, když ve finále mistrovství světa v Praze porazili tým Kanady 4:3.

2000 – Byla umístěna první cache pro geocaching a její souřadnice byly zveřejněny na Usenetu.

2007 – V Afghánistánu zahynul český voják. Na kolonu 30 km od základny se sesunula půda a jeden vůz smetla ze srázu. Jednalo se o první českou oběť v Afghánistánu.

2008 – Zemřel František Sahula, kytarista a zpěvák skupiny Tři sestry (*8. dubna 1963)

Svátky:

Svátek mají Alexej, Alex, Filip a Jakub.

V občanském kalendáři má dnes svátek Alexej či Alex. Toto slovanské jméno má řecký původ ve slově alexein, což znamená "bránit". Alexej je tedy "člověk, který něco nebo někoho brání a zachraňuje". Nejvíce Alexejů je samozřejmě v Rusku.

Toto jméno nosili jak carové, tak prostí lidé. K těm mocným patřil car Alexej I. Michajlovič Romanov, (19. 3. 1629-8. 2. 1676), který vládl od roku 1645. Jeho vládou počíná ruská absolutistická monarchie. Byl otcem Petra I. V roce 1649 zákoníkem Sobornoje uloženije kodifikoval nevolnictví v Rusku. Se střídavými úspěchy vedl války s Polskem a Švédskem, během své vlády musel čelit povstání Stěpana Razina a hrozícímu církevnímu rozkolu.

Další významný Alexej nesl příjmení Brusilov (31. 8. 1853-17. 3. 1926) a byl slavným ruským vojevůdcem. Od května do srpna roku 1916 byl vrchním velitelem ruské armády. Na jaře roku 1920 se přidal na stranu sovětů a získal i celou řadu dalších vojenských velitelů pro bolševickou vládu.

Také první člověk, který vystoupil do kosmického prostoru (na 10 minut při letu lodi Voschod 2), se jmenoval Alexej. Jeho celé jméno zní Alexej Archipovič Leonov (* 30. 5. 1934).

Posledním Alexejem, kterého si dnes připomeneme, je současný patriarcha moskevský a celé Rusi (od 1990) Alexij II., vlastním jménem Alexej Michajlovič Ridiger (* 23. 2. 1929). Nástupce Pimena vládne dnes jako 15. patriarcha ruské ortodoxní církve. Pochází z Estonska a od roku 1989 je také poslancem sovětského parlamentu. Podporoval reformní politiku Michaila Gorbačova.

Církevní kalendář dnes představuje dva významné světce, Filipa a Jakuba Mladšího. Jméno Filip je řeckého původu a hovoří o tom, že jeho nositel je "milovníkem koní". Jméno je totiž složeno z řeckých slov philos a hippos, přičemž první znamená "milovat" a druhé "kůň". Spolu se svým přítelem Ondřejem byl Filip jediný apoštol, který měl řecké jméno. To Jakub má původ hebrejský, původní tvar zněl Jahaqóbh. Nejčastější výklad jména uvádí, že jeho nositel je "ten, kdo se drží za patu". Přeneseně bychom řekli, že je druhorozený. Jméno se rozšířilo především prostřednictvím latinských tvarů Jacobus a Jacomus. V našem občanském kalendáři má Filip svátek 26. května a Jakub 25. července.

Oba dnešní oslavenci byli apoštoly Ježíše Krista a oba je k sobě povolal on sám. Filip byl původně rybářem v Betsaidě na severním břehu Genezaretského jezera. Ježíš ho tam potkal, když byl na cestě do Galileje. Po Ježíšově vzkříšení hlásal Filip evangelium zprvu ve své vlasti, pak šel do Frýgie v Malé Asii, kde prý obrátil a pokřtil mnoho pohanů. O apoštolově smrti nejsou bezpečné údaje. Některé verze praví, že byl zajat pohany, bičován, přibit na kříž a ještě ukamenován. Podle legendy se to stalo v roce 81.

Jakub Mladší byl synem Alfea a Marie. U Židů požíval velké vážnosti a měl pro svůj cit pro spravedlnost přízvisko "Spravedlivý". S jistotou lze tvrdit, že byl povolán za apoštola samotným Ježíšem. Jinak není o jeho životě známo skoro nic. Lidé si jej navíc od počátku pletli s jiným Jakubem, Ježíšovým příbuzným. O jejich shodnosti nebo rozdílnosti se ještě dnes vedou diskuse, někteří badatelé však, snad docela dobře, dokazují, že jde skutečně o dvě různé osoby. Jakub Mladší prý zemřel rovněž jako mučedník.

Hrob obou učedníků je dodnes uctíván v apoštolském kostele Dvanácti svatých apoštolů v Římě. Jakubovy i Filipovy ostatky jsou však ve více evropských městech, oba dnešní světci jsou uctíváni po celém světě. Pravda je, že v mnoha termínech - Filipova památka se kromě dnešního dne slaví také 1. května, 11. května (od r. 1956), 28. února, u Řeků 14. listopadu, u Arménů 17. listopadu a v koptské církvi 18. listopadu. Také u Jakuba Mladšího jsou zmínky o dalších pamětních dnech. Je zde opět 1. květen, 11. květen, 25. květen, 30. červen a u Řeků 9. říjen. V Einsiedeln se památka tohoto apoštola slaví 4. května.

Filip je především patronem Lucemburska, Jakub Fríska. Oba společně jsou patrony Dieppe, kloboučníků, kramářů, valchářů, paštikářů, koželuhů a cukrářů.

Na mnoha obrazech je Filip často znázorňován buď jako mladík (fresky u sv. Vitala v Ravenně a v tureckém Greme) nebo jako stařec (St-Denis v Paříži, katedrála v Chartres). Téměř vždy má u sebe kříž nebo berlu s křížem (J. U. Mayr v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni a malba od El Greca v katedrále v Toledu). Na dřevěném reliéfu od J. M. Götze na chórové lavici ve farním kostele sv. Víta v rakouském městě Krems lze spatřit scénu jeho křižování. Jakub Mladší je znázorňován bezvousý nebo s vousem. U sebe mívá knihu nebo svitek spisu, na pozdějších vyobrazeních také kyj nebo valchovací tyč, protože byl podle legendy shozen ze zdi chrámu a pak kyjem nebo valchovací tyčí ubit. Toto znázornění Jakubova zavraždění je vidět na mozaice ze 13. století u sv. Marka v Benátkách.

Okolo Filipovy postavy vznikly časem různé zvyky. V předvečer jeho svátku, kterému se říká filipská noc, si lze i ledacos nepřístojného dovolit. Samotný den sv. Filipa považují především zemědělci za den předpovědi počasí.

Dnes si také připomínáme Světový den svobody tisku

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje