Vzpomínáček - 29. října - Nataša Gollová a Kajínkův útěk

Vzpomínáček - 29. října - Nataša Gollová a Kajínkův útěk Vy ještě nevíte, co je Vzpomínáček? Vzpomínáček je všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 29. října. Don Giovanni, Ľudovít Štúr, bouře v Brně, jednání Národního výboru o převzetí moci, poslední transport německých občanů, 29. října 1968 a 1969, Nataša Gollová, Václav Klaus a Vladimír Mečiar podepisovali, útěk Jiřího Kajínka, Jarmila Loukotková... Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál... Vy ještě nevíte, co je Vzpomínáček? Vzpomínáček je všehochuť mnou vybraných událostí které se pojí k datu 29. října. Don Giovanni, Ľudovít Štúr, bouře v Brně, jednání Národního výboru o převzetí moci, poslední transport německých občanů, 29. října 1968 a 1969, Nataša Gollová, Václav Klaus a Vladimír Mečiar podepisovali, útěk Jiřího Kajínka, Jarmila Loukotková... Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál...

Události:

1787 – V Nosticově divadle v Praze uskutečnila italská operní společnost premiéru opery W. A. Mozarta Don Giovanni (na libreto Lorenza da Ponte); orchestr dirigoval samotný Mozart.

1815 – Narodil se Ľudovít Štúr, slovenský narodni buditel († 12. ledna 1856)

1848 – V Brně vypukly velké bouře, demonstranti přepadali policejní strážnice a stanoviště finanční stráže, nedovoleně se ozbrojovali a dožadovali se odjezdu na pomoc Vídni. Vzbouřenci se při útoku na Bracegirdlovu strojírnu, která vyráběla zbraně, střetli s brněnskou národní gardou; došlo ke střelbě, výsledkem byli mrtví a ranění.

1873 – Na schůzi českých poslanců (zvolených po říjnových prvních přímých volbách) bylo rozhodnuto dvaceti proti deseti hlasům (především mladočechů) neobeslat říšskou radu; 10. prosince byli proto zbaveni svých mandátů. Čeští poslanci z Moravy si vyhradili právo postupovat samostatně a 27. listopadu vstoupilo 26 federalistických poslanců do nově zvoleného moravského sněmu. Dne 21. ledna 1874 vstoupili čeští poslanci z Moravy (s výjimkou E. Belcrediho) i do vídeňské říšské rady (se stručným Pražákovým ohrazením).

1879 – Tzv. adresní debata v říšské radě ukázala parlamentní spojenectví Českého klubu (54 poslanců), Polského klubu (57 poslanců z Haliče) a Klubu Hohenwarthovy Strany práva (57 poslanců); tak vznikl většinový parlamentní blok "železného kruhu pravice", o který se mohl opírat designovaný předseda vlády Taaffe. Proti nim stál Klub liberálů (91 poslanců) a Klub sjednocených pokrokářů (54 poslanců); zbývajících 40 "divokých" poslanců stálo mimo kluby.

1914 – Vrchní velitel rakousko-uherské armády arcivévoda Bedřich si v přípisu stěžoval císaři na chování českého národa a žádal nastolení tuhé vojenské diktatury v českých zemích; 5. prosince t. r. svou žádost opakoval.

1918 – V Praze probíhalo jednání Národního výboru s místodržitelem M. Coudenhovem o převzetí moci. Národní výbor začal přebírat úřady, převzal bez odporu policejní místodržitelství, vrchní zemský soud, státní zastupitelství. Menší konflikt nastal s vojenským velitelstvím, nakonec i to kapitulovalo.

Němečtí poslanci z Čech se sešli ve Vídni a vyhlásili ze severního pohraničí Čech (od Orlických hor až k Chebu) samostatnou německou provincii Deutschböhmen s centrem v Liberci. Provincie byla začleněna jako autonomní jednotka do uvažovaného Německého Rakouska (ustaveného formálně už 21. října t. r.). Jejím předsedou s titulem zemského hejtmana byl zvolen poslanec R. Pacher, po něm R. Lodgmann von Auen.

1932 – Na sjezdu Německé sociálně demokratické strany se dostal do čela vedení L. Czech; sjezd potvrdil potřebu pokračovat v koaliční politice.

Na sjezdu agrární strany došlo k posílení Beranova pravicového směru (ten nejdříve prosadil odvolání F. Udržala z funkce premiéra a po smrti A. Švehly v prosinci 1933 se stal úřadujícím místopředsedou).

Radikální skupina v agrární straně (F. Staněk, J. Vraný, R. Beran) kritizovala předsedu vlády F. Udržala za to, že nehájí v dostatečné míře zájmy strany. K oslabení koaliční Udržalovy vlády došlo také v důsledku krize státních financí. Nakonec 24. října dosavadní vládní kabinet odstoupil a po rekonstrukci byla jmenována nová vláda agrárníka J. Malypetra (tzv. široké koalice), dosavadního předsedy poslanecké sněmovny. Vláda zavedla poměrně radikální úsporná opatření: byl sestaven velmi úsporný státní rozpočet na rok 1933, další opatření se dotýkala především státních zaměstnaců, kterým byl zastaven vánoční přídavek, a byl vydán zákon o úsporných personálních opatřeních.

1945 – Svou činnost zahájilo Prozatímní národní shromáždění. Potvrdilo v úřadě prezidenta republiky E. Beneše a zvolilo své předsednictvo v čele s národním socialistou J. Davidem.

1946 – Z Karlových Varů byl vypraven poslední (symbolický) transport německých občanů (transporty však jezdily i dále, a to i do sovětského pásma). Během organizovaného odsunu v roce 1946 bylo vysídleno z ČSR 1 222 628 osob německé národnosti do amerického a 633 984 osob do sovětského okupačního pásma v Německu.

1968 – Čs. vláda vyzvala studenty zdržující se v zahraničí k návratu do vlasti.

Na předsednictvu vlády v Praze se konala celostátní porada představitelů národních výborů všech stupňů, kde hovořil F. Hamouz o úkolech národních výborů v souvislosti s plněním smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR.

Zasedání Ústřední a revizní komise KSČ projednalo 55 žádostí o stranické rehabilitace.

1969 – A. Dubček odeslal G. Husákovi dopis se stanoviskem k vystoupení V. Biĺaka na plénu KSČ.

Bratislavská Pravda uveřejnila projev G. Husáka po názvem „Spojenci splnili vloni internacionální povinnost“.

1988 – Zemřela Nataša Gollová, česká herečka (* 27. února 1912)

Pro mnohé nejzářivější herečka našeho předválečného filmu se narodila jako Nataša Hodáčová. Její tatínek byl národohospodář František Hodáč. Umělecké jméno si dala podle příjmení svého dědečka, historika Jaroslava Golla. Po gymnáziu studovala Filosofickou fakultu UK v Praze. Měla velký talent na cizí jazyky a byla členkou taneční skupiny. Už jako mladinkou ji lákalo divadlo. Začala herectví studovat soukromně, ale ještě než se na divadelních prknech prosadila, dostala první nabídku od filmu - Kantor ideál (1932), avšak jednalo se zatím o méně než epizodní roličku.
Následovalo pár dalších nevýznamných rolí, ale v roce 1939 přišel zlom. Miroslav Cikán ji obsadil do filmu Příklady táhnou, kde se naplno projevil její komediální talent.

Tohoto daru však ještě více využil režisér Martin Frič, který dal Nataše Gollové u filmu vůbec největší příležitosti. Crazy komedií Eva tropí hlouposti vytvořil z Nataši Gollové jednu z nejoblíbenějších českých hereček a idol mladých dívek. Ještě před ztřeštěnou Evou si zahrála usedlou Mařenku v Kristiánovi. S Martinem Fričem pak spolupracovala na filmech Hotel modrá hvězda (1941) a Roztomilý člověk (1941), ve všech čtyřech jí byl partnerem Oldřich Nový.
Bohužel to vypadá, že na vážné role neměla štěstí. Za zmínku snad stojí alespoň postava Helenky v Pohádce máje (1940) od Otakara Vávry, kde Ríšu hrál Svatopluk Beneš. Avšak filmy jako Bezdětná (1935), Okouzlená (1942), Bláhový sen (1943) padly v zapomnění, stejně jako ty z doby po válce. Ještě dvakrát se ale ukázala v úspěšných komediích: ve Fričově Císařově pekaři (1951), role umělé (neumělé) bytosti Sirael jí padla jako ulitá. A Drahé tety a já (1974), kde už jako stará nemocná paní skvěle ztvárnila čipernou Fany.
Nataša Gollová zemřela 29. října 1988 v Praze a pohřbena je na Vyšehradském hřbitově. Byla to nejen výborná herečka, ale také krásná žena, inteligentní člověk, zkrátka velká osobnost a to nejen filmu.

1992 – Předsedové vlád ČR a SR, Václav Klaus a Vladimír Mečiar podepsali v Praze 16 dohod o budoucí spolupráci.

1993 – ČR byla ve druhém kole hlasování zvolena 127 hlasy nestálým členem Rady bezpečnosti na 2 roky (od 1. ledna 1994).

2000 – Jiřímu Kajínkovi se podařilo uprchnout z nejstřeženější věznice Mírov na Šumpersku. Za téměř třistaletou historii věznice, se to ještě nikomu nepodařilo.

2007 – Zemřela Jarmila Loukotková, česká spisovatelka a překladatelka (* 14. dubna 1923)

Svátky:

Svátek mají Silvie, Sylva a Narcis.

V občanském kalendáři má dnes svátek Silvie, Sylva i Silvína. Toto jméno má latinský původ a základem je slovo silva čili "les". Někteří překladatelé proto překládají toto jméno jako "lesní žena".

V době temných počátků města Říma žila Rea (Rhea) Silvia. Byla pannou vestálkou a pocházela z královského rodu. Jednou prý přišla zamyšlena k posvátnému prameni v háji Martově, aby tam nabrala vodu. Jenomže každý ví, co všechno táhne hlavou mladé dívce v rozpuku jara. Místo aby vzala vodu a šla, sedla ke studánce a hleděla zasněně do dáli, až usnula. Ve snu se jí zdál překrásný sen, že ji pomiloval samotný bůh Mars. Za několik měsíců zjistila, že to nebyl sen, a tak se narodili Romulus a Remus. Její krutý strýc Amulius se nad nezdárnou neteří Silvií velice pohoršoval, a aby smyl rodinnou hanbu, nechal ji uvrhnout do řeky Tiberu. Půvabná Silvinka ani tentokrát nepřišla zkrátka, protože ji pojal za manželku zdejší říční bůh.

V církevním kalendáři má dnes svátek Narcis. Toto jméno je řeckého původu a je totožné s názvem květiny. Vypráví o něm jeden překrásný řecký mýtus. Narcis (Narkissos) byl pohledným jinochem, jenž jednou ve vodě spatřil svůj obraz a vzplanul k sobě takovou vášnivou láskou, že neukojenou touhou na místě zemřel. Místo něho vypučela ze země nádherná květina téhož jména - narciska. Dle Ovidia se věc měla poněkud jinak. Jeho Narcis byl velmi namyšlený a hrdý na svou krásu a všemi ostatními naprosto pohrdal. Odmítal lásku dívek i jinochů, dokonce mu byly málo i divukrásné nymfy. A tak se stalo, co se stát muselo: jeho pýcha byla potrestána tak, jak jsme již pravili.

Narcis se stal také výrazem pro něco prchavého a brzkého zhynutí, květina sama prý dodnes přináší svou vůní prudkou touhu a opojení smyslů. Je zajímavé, že staří Římané jí zdobili místa, kde odpočívali jejich předkové. O její oblíbenosti svědčí i skutečnost, že motiv této květiny je velmi často vyobrazen na pompejských malbách. Jméno Narcis nosilo mnoho antických mužů a dostávali je často i propuštěnci z otroctví. Někteří ovšem měli do něžných květin zatraceně daleko. Například stejnojmenný poradce císaře Claudia byl intrikánem každým coulem. Našeptával jinak mírnému a shovívavému imperátorovi samé krutosti a nepravosti. Inu, z trůnu je vždycky do podhradí špatně vidět, a tak nebohý monarcha mínil, že koná dobře a spravedlivě. Jeho Narcis se stal pro něho nepostradatelným prostředníkem s okolím, ale protože to byl chlap veskrze špatný, i jeho rady byly takové.

Naopak církevní patron tohoto jména, jeruzalémský biskup Narcis, byl člověkem spravedlivým, ale kvůli intrikám skončil ve vyhnanství. Jeho dlouhý život (asi 100-212) byl naplněn láskou k bližním, a tak se mu podařilo jméno Narcis dostatečně rehabilitovat.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje